Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 99/2009

U S N E S E N Í

I.       Dovolání žalovaného se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem označeným v záhlaví změnil k odvolání žalobkyně rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. září 2005, č. j. -137, ve výroku o věci samé tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 30.422,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 27. 4. 2001 do zaplacení (výrok pod bodem I.),  žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 24.259,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky (výrok pod bodem II.) a dále mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12.747,- Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku  k rukám její advokátky (výrok pod bodem III.).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jímž napadl toliko   výroky o náhradě nákladů řízení pod body II. a III., jehož přípustnost opřel o ustanovení   a jehož důvodnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /dovolací důvod podle /. Namítl, že odvolací soud nepostupoval podle příslušných ustanovení a náklady řízení před soudy obou stupňů stanovil nepřiměřeně vysoké. Vytkl též odvolacímu soudu, že neaplikoval ustanovení , ačkoliv v posuzované věci jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, především ve finanční situaci žalovaného.

Žalobkyně v podaném vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť směřuje jen proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a je tedy nepřípustné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno ( , 4 ), dospěl po přezkoumání věci bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek přípustný není.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních § až 239 .

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není.

Z ustanovení vyplývá, že výrok o náhradě nákladů řízení má vždy povahu usnesení, tedy i tehdy, je-li součástí rozsudku. Přípustnost dovolání proti takovému výroku je proto třeba zkoumat samostatně, podle ustanovení § až 239 upravujících přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, jež nejsou rozhodnutím ve věci samé. Rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné, jsou v těchto ustanoveních vypočtena taxativně a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi nimi není. Lze tedy uzavřít, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. 1. 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící, potvrzující nebo původní rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).

Dovolací soud proto dovolání směřující proti výrokům o nákladech řízení podle ustanovení věty první a   jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a . Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 500,- Kč ( , , věta první , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( , , 3 , ve znění pozdějších předpisů). Důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení , pro něž by bylo na místě žalovanému povinnost  k náhradě nákladů výjimečně neuložit, dovolací soud neshledal ani v okolnostech případu (dovolací řízení bylo žalovaným zahájeno zcela zřejmě bezúspěšně), ani v poměrech žalovaného (vzhledem k výši náhrady), byť byl osvobozen od soudních poplatků. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z ustanovení a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 18. února 2009

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu