Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 285/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově rozsudkem pro uznání ze dne 17. 4. 2008, č. j. -46, uložil žalovanému povinnost s účinností od 13. 2. 2008 platit na výživu žalobkyně částku 7.000,- Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem, čímž změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 4. 1990, sp. zn. , pokud jím bylo rozhodnuto o výživném pro žalobkyni. Dále rozhodl, že nedoplatek na výživném za dobu od 13. 2. 2008 do 30. 4. 2008 v částce 16.586,- Kč je žalovaný povinen zaplatit ve splátkách po 500,- Kč měsíčně spolu s běžným výživným s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 9. 2008, č. j. -59, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává, přičemž o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů nerozhodoval, neboť o nich bude rozhodnuto až v rozhodnutí ve věci samé (§ 224 odst. 1 a § 151

odst. 1 ). Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě nebyly podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle splněny, neboť v žalobě chybí skutková tvrzení o poměrech matky žalobkyně, a výši výživného pro žalobkyni tak nelze posoudit; nejde tudíž o věc, v níž by bylo možno schválit smír.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodu uvedeného v Namítá, že v posuzovaném případě byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání usnesení podle , a to včetně negativního předpokladu, tj. že nejde o věc, ve které nelze ve smyslu a 2 uzavřít a schválit smír. Má za to, že ve fázi, kdy soud vydává tzv. kvalifikovanou výzvu podle , nemůže nijak předjímat, zda by případný smír mezi stranami mohl být schválen, resp. byl v souladu s právními předpisy podle , a že pouze zkoumá, zda jde o věc (druh řízení), kdy povaha věci připouští uzavření smíru, tj. zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Vytkl-li tedy odvolací soud soudu prvního stupně formální posouzení tohoto předpokladu, jde o názor nesprávný, a okresní soud postupoval procesně správně a plně v souladu s ve spojení s , neboť v daném případě se jedná o takové řízení, kdy povaha věci připouští uzavření smíru. Dovolatelka poukazuje na to, že žalovaný v soudem mu stanovené lhůtě na kvalifikovanou výzvu podle písemně nereagoval, a to prokazatelně bez vážných důvodů, a proto nastala fikce uznání jejího uplatněného nároku. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastnicí řízení), dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

V dané věci žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek pro uznání, vydaný soudem prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o výživném pro žalobkyni jako zletilou dceru žalovaného a o nedoplatku na výživném tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle , jak se žalobkyně mylně domnívá, není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (, o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti takovému rozsudku odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.

Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně směřující proti tomuto rozsudku podle věty první a odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.

Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je v dané věci přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí dovolacího soudu není v dané věci rozhodnutím, jímž se řízení končí, nerozhodoval dovolací soud o nákladech dovolacího řízení. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu