Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 544/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem, proti žalované „G.R.I.P., I., spol. s r.o. o zaplacení 1,397.178,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o žalobcových dovoláních proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. prosince 2007, č.j. -45 a č.j. -50, takto:

Žalobcova dovolání se zamítají.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označenými usneseními potvrdil dvě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2007, kterými soud prvního stupně jednak zastavil řízení v této věci, rozhodl o jeho nákladech a o vrácení soudního poplatku žalobci (usnesení č.j. - 33), jednak nepřipustil vstup dalšího účastníka do řízení na straně žalované (usnesení čj. – 34). Obě usnesení odůvodnil soud prvního stupně neexistencí podmínky řízení, spočívající ve ztrátě způsobilosti žalované společnosti být účastníkem řízení, jejíž nedostatek vede k zastavení řízení, a zároveň brání vstupu dalšího účastníka do řízení.

Odvolací soud v odůvodnění svého prvního usnesení (-45) argumentoval sice podrobněji, leč shodně nedostatkem podmínek řízení způsobeným ztrátou způsobilosti žalované obchodní společnosti být účastníkem řízení; společnost v průběhu řízení zanikla výmazem z obchodního rejstříku (§ 68 odst. 1 obch. zák.) bez právního nástupce. V usnesení, jímž potvrdil zamítavé rozhodnutí o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení (-50), zdůraznil odvolací soud především, že neměl-li žalovaný v okamžiku, kdy soud prvého stupně rozhodoval, již způsobilost být jeho účastníkem, nebylo možno vyhovět návrhu na vstup dalšího účastníka do řízení právě pro nedostatek jeho podmínek.

Proti oběma usnesením odvolacího soudu podal žalobce dvě obsahově shodná dovolání, jejichž přípustnost opírá o ustanovení a odůvodňuje je s odkazem na nesprávným právním posouzením věci. Vzhledem k tomu, že návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení byl podán dříve, nežli žalovaná výmazem z obchodního rejstříku zanikla, v okamžiku podání tohoto návrhu neodstranitelný nedostatek podmínek řízení dán nebyl. Soudy měly procesní návrh hodnotit ke dni jeho podání, nikoli vycházet ze stavu v době, kdy rozhodovaly. Žalobce nemůže ovlivnit dobu mezi podáním návrhu a rozhodnutím soudu, délka této doby nemůže jít k jeho tíži.

Obě dovolání proti usnesení odvolacího soudu jsou přípustná podle , nejsou však důvodná.

Závěr soudů obou stupňů o tom, že žalovaná společnost ztratila způsobilost k právním úkonům ( a obč. zák.) ke dni 20. června 2006, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku a tedy jako subjekt práva zanikla (dle obch. zák.), nebyl dovolatelem zpochybňován. Dovolací soud jej považuje za správný stejně tak, jako závěr o tom, že společnost zanikla bez právního nástupce, neboť poté, kdy byla zrušena zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku /, obch. zák. v tehdy platném znění/, jak je zřejmé z obsahu zápisu v obchodním rejstříku, zanikla bez likvidace proto, že neexistoval majetek, který by likvidaci podléhal, nikoli proto, že by jmění společnosti přešlo na právního nástupce ( věta prvá a druhá obch. zák. v tehdy platném znění).

Na popsanou situaci pamatuje ustanovení Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat, a to s procesním nástupcem účastníka ( věta třetí ), jímž je v případě právnické osoby podle ustanovení (nestanoví-li zákon jinak) ten, kdo po zániku právnické osoby vstoupil do jejích práv a povinností, popřípadě převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Podle ustanovení věty první neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Povahou věci, která neumožňuje v řízení pokračovat, je míněna též situace, kdy zaniklý účastník řízení nemá žádného právního nástupce. Z uvedeného je zřejmé, že zákon soudu nedává jinou možnost, než zastavit řízení v okamžiku, kdy zjistí, že žalovaná zanikla bez právního nástupce. Okolnosti potřebné pro rozhodnutí, zda je či není namístě řízení zastavit, nelze posuzovat zpětně. Podstatný je vždy stav v době rozhodnutí podle zásady vyjádřené v , která vzhledem k dikci platí i pro procesní rozhodnutí.

Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení (bez právního nástupce) způsobuje (krom překážek postupu řízení ve smyslu ) též nedostatek podmínky řízení, který nelze v daném případě odstranit ( ). Podmínky řízení soud zkoumá kdykoli za řízení ( ), zjistí-li tedy kdykoli v průběhu řízení, že jeho podmínky dány nejsou, (jde-li o takový jejich nedostatek, který nelze odstranit), nezbývá mu, než řízení dle zastavit.

V případě vstupu dalšího účastníka do řízení ( ) se účastníkem řízení stává ten, kdo má do řízení přistoupit, teprve právní mocí usnesení, jímž soud o jeho účasti v řízení rozhodne. Není proto podstatné, zda v okamžiku, kdy byl podán návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení, žalovaná společnost ještě jako subjekt práva existovala. Samotný návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení – bez následného (kladného) rozhodnutí o něm – totiž nemá žádné právní účinky.

Nezbytným předpokladem pro kladné rozhodnutí o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je existence podmínek řízení v okamžiku rozhodnutí soudu, není rozhodné, jaký je stav řízení v době, kdy byl návrh na vstup nového účastníka do řízení podán (viz též rozhodnutí Vrchního soudu v Praze publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. SJ 145/98). Již existující nedostatek podmínek řízení nelze rozhodnutím o přistoupení dalšího účastníka do řízení odstranit.

Rozhodnutí odvolacího soudu je proto správné, dovolací soud tudíž dle věta prvá dovolání zamítl.

O nákladech dovolacího řízení soud nerozhodoval vzhledem k tomu, že neexistuje subjekt, jemuž by v dovolacím řízení neúspěšný dovolatel, který by jinak k jejich náhradě byl povinen dle věty první, a , mohl náklady hradit.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu