Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4858/2007

ROZSUDEK

I.     Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 10. 2000, č. j. -37, změnil rozsudek ze dne 26. 11. 1999, č. j. -11, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) uložil žalovaným vyklidit do 30ti dnů od právní moci rozsudku dům č.p. 462 v P., Višňová ulice 3 (dále „předmětný dům“, resp. „dům“¨) tak, že žalovaným uložil předmětný dům vyklidit do 30ti dnů po zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

K dovolání žalobců Nejvyšší soud České republiky (soud dovolací) rozsudkem ze dne 16. 5. 2003, č.j. -126, zrušil citované rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Obvodní soud pro Prahu 4  rozsudkem ze dne 21. 10. 2003, č.j. -148, uložil žalovaným povinnost předmětný dům vyklidit do 15 dnů poté, kdy jim bude zajištěn náhradní byt; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2004, č.j. -164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 19. 10. 2006, sp.zn. , zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 10. 2003, č.j. -148, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2004, č.j. -164. V odůvodnění citovaného nálezu uvedl, že obecné soudy opřely svá rozhodnutí o ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák., a na základě něho podmínily vyklizení žalovaných  zajištěním náhradního bytu; výkladem uvedeného ustanovení vyloučily dispoziční oprávnění vlastníků nemovitosti (žalobců) a tím porušily , a ve svém důsledku i d. Zdůraznil, že na základě obč.zák. nelze konstituovat dosud neexistující povinnost vlastníka, tj. povinnost zajistit náhradní byt osobě, užívající jeho nemovitost bez právního důvodu.

Ve věci posléze rozhodl soud prvního stupně, který rozsudkem ze dne 20. 2. 2007, č.j. -202, uložil žalovaným povinnost vyklidit předmětný dům do 15 dnů poté, kdy jim bude zajištěn náhradní byt.

Rozsudkem ze dne 6. 6. 2007, č.j. -239, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaní jsou povinni předmětný dům vyklidit do tří měsíců od právní moci rozsudku; jinak ho potvrdil a rozhodl dále o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud konstatoval, že se soud prvního stupně neřídil právními názory vyslovenými v nálezu Ústavního soudu, ačkoliv podle y jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby; totéž vyplývá analogicky z ustanovení Vyplývá-li tedy z rozhodnutí Ústavního soudu, že povinnost žalovaných nelze za použití ustanovení obč.zák. podmínit zajištěním náhradního bytu, bylo jeho povinností řídit se (při nezměněném skutkovém stavu) jeho závazným právním názorem. V této souvislosti poukázal na to, že žalovaní od roku 2004 nevyvinuli úsilí k vyřešení bytové situace (podali si toliko žádost o nájemní byt), za užívání domu platí až od roku 2000 (částku, kterou si sami vypočetli jako regulované nájemné z bytu), že požadovali za jeho uvolnění odstupné, a že je věcí žalobců, jak hodlají s uvolněným domem naložit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení Obšírně rekapitulují průběh řízení v dané věci a obsah rozhodnutí vydaných obecnými soudy a Ústavním soudem a uvádějí, že dle jejich názoru nedošlo na straně žalobců k porušení d.  Dovolatelé mají za to, že jsou diskriminovaní, nebyla-li jejich povinnost k vyklizení vázána na zajištění náhradního bytu, polemizují se závěrem odvolacího soudu, že nelze (vzhledem k uváděným okolnostem) aplikovat obč.zák., dovolávají se účelu „restitučního zákona“ a vyjadřují přesvědčení, že soudní rozhodnutí by se nemělo dostávat do rozporu s obecnou spravedlností. Navrhli, aby dovolací soud „posoudil zákonnost rozhodování obecných soudů“ v intencích právního názoru vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu v dané věci, a aby zrušil  rozsudek odvolacího soudu a „potvrdil“ rozsudek soudu prvního stupně.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), a je přípustné podle , neboť směřuje proti výroku o bytové náhradě, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 28 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1993). Přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení se však omezuje na výrok, jímž byla žalovaným uložena povinnost vyklidit předmětný dům do tří měsíců od právní moci rozsudku; ostatně dovolatelé proti výroku o vyklizení nebrojí.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k vadám dle o.s.ř;  tyto vady nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají.

Jak vyplývá z výše uvedeného, napadený rozsudek odvolacího soudu vychází z právního názoru o závaznosti nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2006, sp.zn. ,  při rozhodování soudu po zrušení jeho předchozího rozhodnutí v dané věci.

Dovolací soud v projednávané věci uvedený názor odvolacího soudu sdílí, přičemž v této souvislosti poukazuje na to, že odpovídá jak judikatuře Ústavního soudu  (srov. např. jeho usnesení ze dne 14. 10. 2002, sp.zn. , uveřejněné pod č. 35 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 28, str. 437), tak i Nejvyššího soudu (srov. např. jeho usnesení ze dne 6. 6. 2006, sp.zn. ).

Se zřetelem k tomu dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání zamítnout ( věta před středníkem ), aniž by se mohl zabývat dovolacími námitkami zpochybňujícími  právní posouzení věci odvolacím soudem (a ve svých důsledcích i právní posouzení věci Ústavním soudem, jehož zrušující nález byl pro odvolací soud v dané věci závazný).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , a a zavázal žalované, kteří nebyli v dovolacím řízení úspěšní, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč (, 7 písm. d/, , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění vyhlášky pozdějších předpisů).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 12. února 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.                                                                                            předsedkyně senátu