Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 898/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24.11.2003, č.j. -6, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu a jeho provedení přestěhováním povinného a všech, kdo s ním v bytě bydlí, do tam specifikovaného přístřeší. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí a jeho provedení byly splněny, zejména, že zde je formálně i materiálně vykonatelný exekuční titul, a že oprávněný návrhem nájemní smlouvy doložil, že povinnému zajistil bytovou náhradu odpovídající vykonávanému rozsudku, tedy přístřeší. S odvolacími námitkami povinného, že sám v bytě již nebydlí a že jej naopak užívá jeho rozvedená manželka, jež má podle jeho názoru vlastní samostatné právo k bytu, se krajský soud vypořádal závěrem, že případné splnění povinnosti uložené titulem soud nezkoumá při nařízení výkonu, ale teprve v řízení o jeho zastavení, a že rozvedená manželka – má-li své vlastní právo k bytu – „může se domáhat zastavení výkonu po případném úspěchu v řízení o excindační žalobě podle “

V dovolání, aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti, povinný především namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že jedinou obranou jeho bývalé manželky je možnost podání návrhu na zastavení výkonu po případném úspěchu v řízení o excindační žalobě. Podle jeho (tedy odvolatelova) názoru je rozvedená manželka (a jejich společná zletilá dcera) oprávněna byt užívat do doby poskytnutí bytové náhrady a „v tomto smyslu se jedná o její samostatné právo, to však je odvozeno od jeho práva nájmu a vzniklo jen v důsledku rozvodu manželství“. Proto je podle povinného „třeba její postavení řešit již v rámci výkonu rozhodnutí a nikoli institutem vylučovací žaloby, jelikož taková obrana by nebyla dostatečná“.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Povinný (jenž se otázkou přípustnosti dovolání nezabýval) však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Jak plyne z ustanovení a následujících – a u výkonu rozhodnutí vyklizením bytu se zajištěním bytové náhrady též – soud při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, a zda oprávněný prokázal zajištění bytové náhrady odpovídající exekučnímu titulu. Nesprávnost právního posouzení věci v uvedených směrech dovolatel odvolacímu soudu ostatně ani nevytýkal.

Závěr odvolacího soudu, že bývalá manželka povinného – dovozuje-li existenci svého samostatného, od práva povinného (rozvedeného manžela) neodvozeného práva k bytu, má k dispozici jedině vylučovací žalobu a návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle , je rovněž v souladu s právní praxí i s literaturou (srov. např. . Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. BECK, 2006 s. 1453 a 1758).

Pokud jde o dovolatelův argument (uplatnitelný ostatně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle , k založení přípustnosti dovolání podle však nezpůsobilého), že se krajský soud nezabýval jeho odvolací námitkou, „zda se nejednalo o společný nájem bytu manžely“, pak jednak „tuto okolnost“ povinný v odvolání „ponechal poněkud stranou…“, tedy tuto námitku neuplatnil (viz třetí odstavec druhé strany odvolání na č.l. 11 versa), a jednak v následujícím odstavci odvolání sám argumentuje ustanovením věty první , upravujícím zánik práva společného nájmu rozvodem; obranu jedině vylučovací žalobou a návrhem na zastavení výkonu by ostatně jeho manželka měla i v případě, že by právo společného nájmu manželů rozvodem nezaniklo (viz výše citovaná literatura).

Poslední námitka dovolatele, že mu nebylo doručeno rozhodnutí SBD o jeho vyloučení z družstva z 29.10.2001, které bylo podkladem pro vykonávaný rozsudek, jednak směřuje proti samotnému exekučnímu titulu, jehož věcnou správnost (stejně jako případné vady nalézacího řízení /povinný si v dovolání klade otázku, zda jeho účastnicí neměla být i rozvedená manželka/) ovšem – protože je jím vázán – exekuční soud přezkoumávat nesmí, a jednak je (v rozporu s ustanovením ) uplatněna jako skutkové novum, tedy nepřípustně.

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle , a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.¨

V Brně dne 12. února 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu