Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 264/2021-20
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 16 920 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 740 Kč s 8,25% zákonnými úroky z prodlení od 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 14 180 Kč s 9,75% zákonnými úroky z prodlení z částky 8 180 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, 1,5% úroky z prodlení z částky 2 740 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, 9,75% zákonnými úroky z prodlení z částky 10 920 Kč od 22. 12. 2020 do 18. 2. 2021, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 931,04 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 100 Kč a ohledně částky 768 Kč, zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 740 Kč s 8,25% zákonnými úroky z prodlení od 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 14 180 Kč s 9,75% zákonnými úroky z prodlení z částky 8 180 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, 1,5% úroky z prodlení z částky 2 740 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, 9,75% zákonnými úroky z prodlení z částky 10 920 Kč od 22. 12. 2020 do 18. 2. 2021, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 931,04 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 100 Kč a ohledně částky 768 Kč, zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10.920 Kč se 9,75% zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.931,04 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 100 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč a smluvní pokuty 6.000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne datum uzavřel se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, smlouvu o úvěru č. 8 2018, dle které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta jistina úvěru 12.000 Kč. S jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8.280 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Jednorázový administrativní poplatek (čl. II. odst. 2 smlouvy), pokud byl sjednán, byl uhrazen při uzavření smlouvy, a žalovanému zbývalo splatit 20.280 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč, od měsíce následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Celková splatnost úvěru pak připadala na den datum. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil celkem 9.260 Kč odpovídající 5 řádně uhrazeným splátkám. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 1.080 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 8.180 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 11 020 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 10.920 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 100 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl původnímu věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. V. odst. 4 smlouvy i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobce požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 10.920 Kč, od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od datum do datum ve výši 6 000 Kč. Ke dni datum byla část závodu původního věřitele (právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO) převedena na společnost právnická osoba, IČO. Dále byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřila. Výzva byla žalovanému doručena dne datum uložením na poště. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř.
Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z notářského zápisu anonymizováno jméno příjmení jméno číslo rok, spisová značka ze dne datum rozhodnutí a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, bylo zjištěno, že původní věřitel právnická osoba, sídlem adresa, PSČ obec, IČ: číslo prodal část podniku týkající se spotřebitelských úvěrů společnosti právnická osoba, sídlem adresa, IČO, a ta následně postoupila předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne datum.
Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru č. 8 2018 ze dne datum je zřejmé, že smluvní strany uzavřely dne datum smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku 12.000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením, celkem částku 20.760 Kč v 13 měsíčních splátkách 1.560 Kč splatných do 6. dne v měsíci, od měsíce následujícího po uzavření smlouvy. Ve smlouvě o úvěru bylo uvedeno, že roční zápůjční úroková sazba činí 63,36 % a RPSN 189,38 %. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplatil řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 9.260 Kč. Žalobkyně poštovním archem ze dne datum prokázala, že žalované zaslala poštou předžalobní upomínku z datum.
Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Především se zabýval platností sjednané výše smluvního úroku, který musí být co do své výše stanoven tak, aby nebyl v rozporu s dobrými mravy. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v lednu 2018 dle statistiky ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR 8,58% – 12,55%. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 37. 65% p.a. V daném případě však souhrnný poplatek za úvěr 8.760 Kč odpovídá úrokové sazbě 166% p.a. a významně přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daných obdobích. Proto je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z. Smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutí úvěru, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy, když částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, přesahuje částku zapůjčené jistiny. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Soud však z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2.740 Kč představující nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru (12.000 Kč – 9.620Kč). Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve po uplynutí 3 pracovních dnů od odeslání vyrozumění o v postoupení pohledávky byla splatnost stanovena na den datum. Od datum tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky.
Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobce povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, jelikož nebyl vydán platební rozkaz, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň- sever.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.