Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 64/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelek: a) M. S., a b) M. K., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 28. 7. 2006, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. (žalobkyň M. S. a M. K., které byly v řízení před soudy obou stupňů zastoupeny JUDr. P. J., proti žalovaným: 1. P. f. ČR, a 2. Č. s. s. – s. s. k., zastoupenému JUDr. M. M., o určení vlastnictví), takto:

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobkyň, podané u soudu 9. 4. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Šumperku z 18. 10. 2004, čj. -55. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byl zamítnut žalobní návrh žalobkyň M. S. a M. K., aby bylo rozsudkem soudu určeno, že pozemek parc. č. 4005/1 v katastrálním území Z. n. M. je ve vlastnictví žalobkyň. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyním bylo uloženo, aby zaplatily společně a nerozdílně soudní poplatek v této právní věci částkou 1.000,- Kč na účet Okresního soudu v Šumperku do tří dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobkyň proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci z 28. 7. 2006, sp. zn. . Tímto usnesením odvolacího soudu bylo odvolání žalobkyň proti rozsudku soudu prvního stupně (s výjimkou odvolání proti výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek) odmítnuto. Výrok rozsudku soudu prvního stupně o poplatkové povinnosti byl odvolacím soudem potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že v daném případě bylo třeba postupovat podle ustanovení a odmítnout odvolání odvolávajících se žalobkyň z důvodu „absence zákonných podmínek pro řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně v posuzované právní věci“.

Odvolací soud totiž poukazoval na to, že ohledně rozhodnutí Pozemkového úřadu v Š. ze 17. 12. 2002, čj. 4749/02, jehož přezkoumání se žalobkyně domáhají i v této právní věci (sp. zn. Okresního soudu v Šumperku), bylo již vydáno usnesení Krajského soudu v Ostravě z 10. 3. 2003, sp. zn. , jímž byla žaloba žalobkyň odmítnuta podle ustanovení () ve vztahu k ustanovení , přičemž tu byla dovozena nepřípustnost žaloby ve správním soudnictví s tím, že žalobkyně byly odkázány na postup podle a násl. .

Odvolací soud však dovozoval, že „podstatou soudního řízení podle části páté ( a násl. ) je to, že v něm jde o opravný prostředek proti správnímu rozhodnutí. V těchto věcech jde o řízení jednoinstanční a nelze v něm použít ustanovení z části čtvrté o opravných prostředcích, a to vzhledem ke speciální právní úpravě řízení podle části páté . Podle názoru odvolacího soudu na této skutečnosti nemůže nic změnit to, že soud prvního stupně poskytl účastníkům řízení nesprávné právní poučení o řádném opravném prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně v projednávané právní věci.

Odvolací soud byl dále toho názoru, že k revizi v odvolacím řízení podléhá včasným odvoláním žalobkyň napadený výrok o poplatkové povinnosti ze žaloby v této právní věci (sp. zn. Okresního soudu v Šumperku). Tento výrok rozsudku soudu prvního stupně o poplatkové povinnosti pak odvolací soud posoudil podle ustanovení jako věcně správný a odpovídající ustanovením , o soudních poplatcích.

Usnesení odvolacího soudu bylo dne 13. 10. 2006 doručeno zástupci (zmocněnci) žalobkyň a dovolání ze strany žalobkyň, zastoupených při podání dovolání advokátem, bylo dne 7. 12. 2006 podáno u Okresního soudu v Šumperku s poukazem na lhůtu podle ustanovení .

Dovolatelky navrhovaly, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelky jsou toho názoru, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení . Z dovolání dovolatelek vyplývalo, že mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelky především zdůrazňovaly, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že s účinností od 1. 1. 2003 došlo k novelizaci a č. a účinnosti nabyl také , , představující reformu správního soudnictví; dovolatelky z těchto nových ustanovení připomínají o tom, že není-li v části páté uvedeno jinak, použijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté . Dovolatelky dovozovaly, že „porovnáním práv účastníků řízení soudního, v němž se rozhoduje o opravném prostředku ve věcech soukromoprávních, a obdobným řízením ve věcech veřejnoprávních, je nutno mít za to, že je nyní prolomena zásada jednoinstančnosti správního soudnictví z níž vychází odvolací soud ve svém usnesení z 28. 7. 2006, sp. zn. Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci.

Dovolatelky poukazovaly i na to, že se jim v rozsudku Okresního soudu Šumperku z 18. 10. 2004, čj. -55, dostalo poučení o možnosti podat proti tomuto rozsudku odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci.

Přípustnost dovolání dovolatelek se tu netýkalo ustanovení , zmiňující se o odmítnutí návrhu (žaloby), neboť toto ustanovení se týká „potvrzení odvolacím soudem usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby)“. Bylo tu třeba posoudit správnost názoru dovolatelek, že jejich dovolání přípustné podle ustanovení . Vzhledem k tomu, že dovolání dovolatelek směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž rozhodl odvolací soud proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, a to tak, že v odvolacím řízení zůstalo nezměněno rozhodnutí soudu prvního stupně, lze mít za to, že tu jde o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzené rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ve smyslu ustanovení , ovšem z jiných právních důvodů.

Ve svém přípustném dovolání dovolatelky uplatňovaly jako dovolací důvod, že jejich dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení může spočívat buď v tom, že soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).

Odvolací soud posuzoval dovolání dovolatelek, jak uváděl ve svém usnesení z 28. 7. 2006, sp. zn. Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, na straně 2 a 3, podle ustanovení a násl. .

Podle ustanovení rozhodl-li orgán moci výkonné (správní orgán) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů ( ) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž právní věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (s výjimkami uvedenými v ; o takovou výjimku v daném případě nešlo).

Podle ustanovení není-li v části páté (označené „Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem“) stanoveno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté (tj. ustanovení týkající se řízení před soudem prvního stupně, řízení odvolacího i řízení odvolacího i řízení dovolacího).

Podle ustanovení jsou účastníky řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, žalobce a ti, kdo byli účastníky řízení před správním orgánem.

Podle ustanovení nesmí být návrh, o němž rozhodl správní orgán, v průběhu řízení před soudem měněn.

Podle ustanovení soud projedná (v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem) věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhá projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem.

Podle ustanovení dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. Rozsudek tu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno; tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku ( ).

Podle ustanovení soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

V daném případě se žalobkyně, jak správně uváděl soud prvního stupně, „domáhaly na žalovaných určení, že jsou vlastnicemi pozemku parc. č. 4005/1 v katastrálním území Z. n. M.“, přičemž poukazovaly na to, že jejich požadavku (a to jeho nevyhověním) rozhodl správní orgán (Okresní pozemkový úřad v Š. dne 17. 12. 2002, čj. 4749/02). Šlo tedy o právní věc, o níž bylo rozhodnuto jiným orgánem podle zvláštního zákona (podle ustanovení a odst. 4 , umožňujícího pozemkovému úřadu „rozhodnout o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti“), přičemž tedy šlo o věc právní povahy občanskoprávní. Věc byla na návrh žalobkyň projednána soudem prvního stupně meritorně v občanském soudním řízení, a to i s užitím ustanovení části první až čtvrté ve smyslu ustanovení . Proti rozhodnutí soudu prvního stupně, vydaném podle , podaly žalobkyně odvolání.

Tento stav a průběh řízení neodporoval právní úpravě podle ustanovení - (ve znění platném v době podání návrhu žalobkyně u soudu dne 9. 4. 2003). Bylo tedy třeba, aby i odvolací soud při rozhodování o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle této právní úpravy a nikoli s poukazem na dříve platnou úpravu přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů, protože „každý se může domáhat stanoveným postupem práva u nezávislého a nestranného soudu“ (srov. nález Ústavního soudu ČR z 3. 8. 2005, , uveřejněný pod č. 168 ve svazku 38 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Tomu ovšem v daném případě neodpovídal postup odvolacího soudu, který ve svém rozhodnutí z 28. 7. 2006 (sp. zn. Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci) vycházel z právního názoru, že tu šlo „o řízení jednoinstanční a nelze v něm použít ustanovení čtvrté části o opravných prostředcích“, a proto se nezabýval věcným přezkoumáním rozsudku soudu prvního stupně a odvolání žalobkyně odmítl.

Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud dospět k závěru, že by rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu, napadené dovoláním dovolatelek (přípustným podle ustanovení ) bylo správné, jak to má na zřeteli ustanovení . Přikročil proto dovolací soud podle téhož ustanovení tohoto právního předpisu ke zrušení usnesení odvolacího soudu usnesením dovolacího soudu ( ) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž odvolací soud přezkoumá rozhodnutí soudu prvního stupně meritorně a rozhodne o něm podle ustanovení a násl. .

V dalším řízení bude rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně řízení o dovolání ( ) i o otázce úhrady soudního poplatku.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. února 2009

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu