Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 98/2022-28
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky částka, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka], se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované účelový úvěr na financování univerzálního čistícího přístroje anonymizováno vč. číslo, elektrického kartáče vč. číslo a příslušenství dle předávacího protokolu. V předávacím protokolu žalovaná podpisem stvrdila úhradu části kupní ceny a převzetí uvedeného zboží. Žalované byla již vůči žalobkyni z výše uvedené úvěrové smlouvy uložena povinnost zaplatit částku ve výši částka, a to rozsudkem zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 402/2019 za neuhrazené splátky ke dni datum. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že při sjednání úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, a to prověřením žalované v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, dotazem na zaměstnavatele žalované, u něhož ověřila měsíční příjem žalované a skutečnost, že je zaměstnána na dobu neurčitou, vyžádala od žalované kopii výplatní pásky a výpisy z účtu. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení částky ve výši částka, sestávající z částky ve výši částka představující neuhrazené splátky za období od datum do datum a částky ve výši částka představující smluvní pokutu z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila dlužnou částku ani po zaslání upomínky, požaduje žalobkyně zaplacení žalované částky a nákladů řízení.
2. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně se nedostavila po omluvě, a proto bylo jednáno v její nepřítomnosti podle § 101, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se k jednání rovněž nedostavila, k věci se nevyjádřila.
3. Z předložené listiny označené jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že je na ní zachyceno jednání mezi žalobkyní a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalované účelový úvěru na koupi sestavy anonymizována dvě slova, sestávající z přístroje anonymizováno vč. číslo a příslušenství, a to v částce částka. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v 60 splátkách á částka, a to podle splátkového kalendáře úvěrové smlouvy číslo ze dne datum.
4. Z předávacího protokolu úvěrové smlouvy číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná stvrdily částečnou úhradu kupní ceny ze strany žalované ve výši částka a žalovaná podpisem stvrdila převzetí sestavy anonymizována dvě slova.
5. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 5. 3. 2020 č. j. 19 C 402/2019-21 bylo zjištěno, že žalované bylo tímto rozhodnutím uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši částka za neuhrazené splátky za období od datum do datum. Žaloba byla zamítnuta co do smluvní pokuty ve výši částka pro rozpor s dobrými mravy.
6. Z evidence předepsaných a uhrazených splátek bylo zjištěno, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši částka a dále byla ověřena částka požadované smluvní pokuty.
7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě žalované částky.
8. Z výplatní pásky za období 9/ 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v měsíci září 2015 pobírala mzdu ve výši částka.
9. Z výpisů z účtu žalované z datum a z datum byl zjištěn záporný zůstatek na účtu žalované.
10. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalované jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
15. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobkyně své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
16. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Žalobkyně sice měla k dispozici výplatní pásku žalované a dva výpisy z účtů, soud však nemá za to, že na základě těchto listin mohla žalobkyně náležitě posoudit úvěruschopnost žalované, když výplatní pásku předložila žalovaná pouze jedinou a výpisy z účtů zcela jasně poukazují na skutečnost, že žalovaná volnými prostředky nedisponovala, když se v obou případech na účtech vyskytovaly záporné zůstatky. Žalobkyně si navíc nevyžádala ani prohlášení žalované o typu bydlení, majetku, závazcích, případných dalších příjmech a zejména výdajích, když teprve na základě komplexních informací i o těchto skutečnostech by mohla úvěruschopnost kvalifikovaně posoudit.
18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni v rámci sjednaných splátek již uhradila částku ve výši převyšující poskytnutý úvěr (když dle tvrzení žalobkyně uhradila částku ve výši částka oproti poskytnutým částka), soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, a to i včetně nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty.
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, neboť úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu v obec, a to ve dvojím vyhotovení.