Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 788/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby bylo žalované uloženo \"přidělovat žalobkyni práci organizačního pracovníka učebny S. W podle pracovní smlouvy z 20.1.1998\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že podle pracovní smlouvy ze dne 20.1.1998 je u žalované v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou jako \"pracovník učebny S. W\", že žalovaná jí dala dopisem ze dne 30.6.2004 výpověď z pracovního poměru podle ustanovení , že dopisem ze dne 2.7.2004 žalovaná opravila datum skončení pracovního poměru ze dne 31.8.2004, uvedené v dopise ze dne 30.6.2004, na den 30.9.2004 a že dopisem ze dne 9.8.2004 žalovaná \"potvrdila, že pracovní poměr žalobkyně na základě podané výpovědi skončí\". Protože pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1.12.2005 sp. zn. byla určena neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 30.6.2004 a protože žalobkyně dopisem ze dne 31.7.2004 oznámila žalované, že považuje výpověď z pracovního poměru za neplatnou a že trvá na tom, aby byla dále zaměstnávána v souladu s pracovní smlouvou ze dne 20.1.1998, pracovní poměr účastnic nadále trvá. Žalovaná však odmítá žalobkyni přidělovat práci.

Žalovaná namítala, že dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru nejen dopisem ze dne 30.6.2004, ale také (znovu) dopisem ze dne 9.8.2004. Protože žalobkyně platnost výpovědi ze dne 9.8.2004 nenapadla žalobou podanou u soudu, pracovní poměr podle ní skončil, i když byla pravomocným soudním rozhodnutím určena neplatnost výpovědi ze dne 30.6.2004. Žalovaná proto není nadále povinna přidělovat žalobkyni práci.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 6.2.2007 č.j. -52 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 6.485,50 Kč k rukám advokáta. Dospěl k závěru, že žalovaná dala žalobkyni výpověď též dopisem ze dne 9.8.2004, kterou je třeba považovat za platný právní úkon, neboť nebyla ve smyslu ustanovení napadena žalobou podanou u soudu. Ačkoliv dříve podaná výpověď z pracovního poměru ze dne 30.6.2004 byla prohlášena za neplatnou, pracovní poměr účastnic skončil na základě platné výpovědi ze dne 9.8.2004; žalovaná proto není povinna přidělovat žalobkyni práci.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.9.2007 č.j. -74 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.639,- Kč \"na účet\" advokáta. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že dopis žalované ze dne 9.8.2004, v němž sdělila žalobkyni, že jí \"opětovně dává výpověď z pracovního poměru s odkazem na znění ustanovení \", a v němž žalovaná \"dostatečně specifikovala skutkové okolnosti výpovědi a výpovědní důvod\", představuje výpověď z pracovního poměru. Protože se žalobkyně nedomáhala u soudu určení neplatnosti této výpovědi (ve lhůtě uvedené v ustanovení ), není požadavek žalobkyně na další přidělování práce opodstatněný.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Rozebírá v něm všechny skutkové okolnosti případu a dovozuje, že dopis žalované ze dne 9.8.2004 není výpovědí z pracovního poměru. Žalovaná totiž \"nový dokument\" ze dne 9.8.2004 doručila žalobkyni proto, že výpověď z pracovního poměru ze dne 30.6.2004 neobsahovala \"bližší popis důvodu, který vedl žalovanou k tomu, že se žalobkyní rozvázala pracovní poměr\", a že bylo potřebné důvod výpovědi \"dostatečně konkretizovat, aby se předešlo pochybnostem, z jakého důvodu byla žalobkyni výpověď dána\". Podle názoru žalobkyně \"samotná žalovaná\" nepovažovala dopis ze dne 9.8.2004 za \"novou výpověď\", ale za \"doplnění konkretizace výpovědního důvodu\" z výpovědi ze dne 30.6.2004; svědčí o tom též to, že po uplynutí výpovědní doby podle výpovědi ze dne 30.6.2004 odhlásila žalobkyni (ke dni 30.9.2004) ze \"zdravotního a sociálního pojištění\" a v té době nedala žalobkyni \"žádným způsobem najevo, že by měla považovat dopis ze dne 9.8.2004 za novou výpověď\". Žalobkyně současně dovozuje, že žalovaná teprve \"v návaznosti\" na žalobu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 30.6.2004, podanou u soudu dne 19.10.2004, začala nepřípustně považovat dopis ze dne 9.8.2004 za \"novou výpověď\" a opětovně žalobkyni přihlásila na měsíce říjen a listopad 2004 ke \"zdravotnímu a sociálnímu pojištění\". Žalobkyně uzavírá, že dopis ze dne 9.8.2004 je pouze \"upřesněním\" dopisu ze dne 30.6.2004 a že \"opačný výklad by byl jednoznačně v rozporu s ustanovením \". Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. Ztotožnila se s názorem soudů v tom, že dopis ze dne 9.8.2004 představoval \"novou výpověď z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobkyni\", a poukazuje na to, že podle judikatury soudů se rozvázání pracovního poměru, k němuž dojde více právními úkony, učiněnými současně nebo postupně, posuzuje samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky. Protože platnost výpovědi z pracovního poměru, dané dopisem žalované ze dne 9.8.2004, žalobkyně neuplatnila žalobou u soudu, případné právo na určení její neplatnosti zaniklo a pracovní poměr účastnic podle ní skončil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Žalobkyně v dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - nesouhlasí se závěry soudů o tom, že by dopis žalované ze dne 9.8.2004 představoval další (po výpovědi z pracovního poměru ze dne 30.6.2004) právní úkon směřující k rozvázání pracovního poměru výpovědí, a dovozuje, že ve skutečnosti šlo - kdyby byl právní úkon správně vyložen podle ustanovení - jen o upřesnění dopisu ze dne 30.6.2004, obsahující \"konkretizaci výpovědního důvodu\" v něm použitého.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na dobu, kdy byl sporný pracovněprávní úkon učiněn - podle , , ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , tedy podle ve znění účinném do 30.9.2004 (dále též jen \"zák. práce\").

Podle ustanovení § 64 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

Nebylo-li právo podle ustanovení § 64 zák. práce uplatněno ve stanovené lhůtě, zanikne; soud v tomto případě přihlédne k zániku práva, i když to účastník řízení nenamítne (srov. § 261 odst. 4 zák. práce).

Z ustanovení § 64 zák. práce vyplývá, že neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou uplatňují zaměstnanec nebo zaměstnavatel žalobou podanou u soudu. Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu o rozvázání pracovního poměru, musí podat u soudu žalobu o určení, že právní úkon o rozvázání pracovního poměru je neplatný, a to nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. , uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28.5.1980 sp. zn. , uveřejněný pod č. 43 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.3.1997 sp. zn. , uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby byl jinak naplněn některý z důvodů neplatného rozvázání pracovního poměru. Marným uplynutím dvouměsíční lhůty právo o určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru zanikne a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu, a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud vždy (i v případném jiném řízení mezi účastníky) vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.3.1997 sp. zn. , uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).

ani jiné právní předpisy nevylučují (nezakazují) rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony (učiněnými současně či postupně); jednotlivé právní úkony se pak posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.9.1997 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). Skončil-li pracovní poměr na základě dřívějšího právního úkonu, má to za následek to, že pozdější právní úkon o rozvázání pracovního poměru se neuplatní (i kdyby byl jinak platný) jako právní důvod zániku tohoto pracovního poměru, popřípadě to, že pozdější neplatný právní úkon o rozvázání pracovního poměru nemůže způsobit pokračování v pracovním poměru. Ukázalo-li se dřívější rozvázání pracovního poměru jako neplatné, protože byla pravomocným rozhodnutím soudu určena neplatnost právního úkonu směrujícího k rozvázání pracovního poměru, skončí pracovní poměr účastníků na základě pozdějšího platného právního úkonu o rozvázání pracovního poměru.

O obsahu právního úkonu mohou - tak jako tomu bylo v projednávané věci - vzniknout pochybnosti. Pro takový případ se v ustanovení § 240 odst.3 zák. práce uvádí pravidla, pomocí kterých lze neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle odstranit; projev vůle je třeba vykládat tak, jak to se zřetelem k okolnostem, za kterých byl učiněn, odpovídá dobrým mravům.

Výslovný projev vůle učiněný písemně se vykládá především podle použitého slovního vyjádření a podle toho, jaký mu účastník při projevu vůle přikládal význam. Není-li možné provést výklad písemného projevu vůle jen na základěy, v níž je obsažen, je třeba přihlédnout zejména k tomu, za jakých okolností byl projev vůle učiněn a zda za těchto okolností bylo mezi účastníky zřejmé, o jaký právní úkon se jedná (jaká práva nebo povinnosti měla podle něj vzniknout, změnit se nebo zaniknout). Z ustanovení zák. práce vyplývá, že projev vůle musí být vždy vyložen též se zřetelem k okolnostem, za nichž byl učiněn, a že celkové zhodnocení všech rozhodných okolností musí odpovídat dobrým mravům. Výklad projevu vůle samozřejmě vždy musí směřovat k objasnění toho, co bylo skutečně projeveno; pomocí výkladu projevu vůle nelze \"nahrazovat\" nebo \"doplňovat\" vůli, kterou jednající v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.10.1996 sp. zn. , uveřejněný pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997).

V projednávané věci odvolací soud z uvedených výkladových pravidel - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - vycházel. Dospěl-li postupem odpovídajícím ustanovení - oproti názoru žalobkyně - k závěru, že dopis žalované ze dne 9.8.2004 představuje další (po výpovědi z pracovního poměru ze dne 30.6.2004) samostatný právní úkon směřující k rozvázání pracovního poměru výpovědí, nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z tohoto důvodu spočívat na nesprávném právním posouzení věci.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.875,- Kč [srov. , , , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát osvědčil, že je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 413,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalované náklady v celkové výši 2.588,- Kč nahradila. Žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. února 2009

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu