Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 23/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost právnická osoba) žalované v hotovosti poskytla částku částka, kterou jí žalovaná dosud celou nevrátila a nezaplatila ani další sjednané nároky. Před uzavřením smluv byla úvěruschopnost žalované ověřována prostřednictvím údajů zjištěných od žalovaného oproti dokladům předložených žalovanou.
2. Žalovaná se k jednání dostavila, uvedla, že si pamatuje uzavření smlouvy o zápůjčce se společností právnická osoba v roce 2015, kdy na základě této smlouvy obdržela hotovost ve výši částka, a že následně zápůjčku hradila měsíčními splátkami, neví, kolik uhradila celkem, má k tomu doklady doma, musela by to spočítat. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /).
3. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalobkyně zde uvedla svůj měsíční příjem ve výši částka, a své měsíční výdaje na nájem ve výši částka, na telefon částka a na domácnost částka. Žalovaná při jednání uvedla, že svůj příjem dokládala 3 výplatními páskami a domnívá se, že někdo od právnická osoba anonymizováno ověřoval telefonicky u zaměstnavatele žalované, zda je u něho skutečně zaměstnána a dále, že předkládala nájemní smlouvu.
4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu, na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka částka. Žalovaná se zavázala uhradit věřiteli jistinu ve výši částka a poplatek ve výši částka (poplatek sestával z úroku ve výši
částka, poplatku za zpracování ve výši částka a poplatku za hotovostní režim ve výši
částka), a to v 60 týdenních splátkách po částka.
5. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že žalovaná celkem uhradila žalobkyni částku částka.
6. Smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni.
7. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby o zaplacení žalobkyní upomínána a vyzvána k zaplacení.
8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9. Podle ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
11. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení, ale nepředložila jediný důkaz, že údaje zjištěné od žalované i ověřovala. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala např., zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje. Až při jednání, kdy žalovaná sama uvedla, že předložila výplatní pásky ohledně ověření jejího tehdejšího příjmu a nájemní smlouvu ohledně výdajů na bydlení, byla sice příjmová stránka žalované v době uzavření smlouvy o zápůjčce ověřena, stran výdajů byl však ověřen pouze výdaj na nájemné, jiné výdaje např. na úhradu dluhu, které žalovaná v době uzavření měla, ověřovány nebyly, tedy skutečnosti, které právní předchůdce žalobkyně ověřoval, byly pro řádné posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr zjevně nedostatečné.
12. Vzhledem k uvedenému tak soud uvedenou smlouvu posoudil jako celek absolutně neplatnou.
13. Dále se soud zabýval i tím, zda žalobkyně nemá nárok na zaplacení žalované částky (či její části) z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná převzala od právní předchůdkyně žalobkyně částku
částka, přičemž jí či žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, vrátila celkem částku částka. Žalovaná tak zaplatila žalobkyni více, než musela a k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně ze strany žalované tak nedošlo. Soud tak žalobu v plném rozsahu zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).