Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4889/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 49.732,50 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že s ní dne 1. 11. 2004 uzavřela kupní smlouvu o dodávce elektřiny do odběrných míst N. a R., T. Žalovaná za odebranou elektřinu neplatila a vznikl jí dluh ve výši 7.692,- Kč za období od 1. 11. 2004 do 11. 5. 2005 a ve výši 42.040,50 Kč za období od 10. 5. 2005 do 18. 10. 2005, kdy byl smluvní vztah ukončen.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. dubna 2008, č. j. -60, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. května 2007, č. j.

-27, ve výroku, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 49.732,50 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl

o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že nastala fikce uznání nároku žalovanou podle , neboť žalovaná

na jí doručené usnesení soudu s výzvou splňující náležitosti nikterak nereagovala a přes příslušné poučení o následcích nečinnosti se ve stanovené lhůtě ve věci nevyjádřila a ani v této lhůtě nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Protože byly splněny i další zákonné předpoklady, bylo namístě rozhodnout rozsudkem pro uznání ( ).

Rozsudek odvolacího soudu žalovaná (v tu dobu nezastoupená advokátem) napadla dovoláním, v němž vyjádřila výhrady k opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. Odvolacímu soudu vytýká, že vyšel z předpokladu, že žalobkyně má vůči

ní pohledávku v žalované výši. Tvrdí, že elektřinu v odběrném místě po 10. 5. 2005 neodebírala a nezdržovala se zde. Poté, co jí byl ustanoven pro dovolací řízení advokát P. G., doplnila dovolání podáním ze dne 6. 1. 2009, v němž opětovně tvrdí, že žalobkyně nemá právo na úhradu za odběr elektřiny od 11. 5. 2005, neboť tohoto dne se z odběrního místa (svého bydliště) na adrese R., T., odstěhovala; v přítomnosti svědků zaznamenala stav elektroměru a předala klíče od nemovitosti. Nemohla tudíž poté odebírat elektřinu na základě kupní smlouvy o její dodávce uzavřené s žalobkyní dne 1. 11. 2004. Výhrady k závěru odvolacího soudu, že byly splněny zákonné předpoklady k vyhovění žalobě rozsudkem pro uznání ve smyslu a , neuplatnila. Pouze vysvětlila svou nepřítomnost u jednání soudu dne 14. 5. 2007 pobytem ve věznici ve S.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , v platném znění, dále jen „“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem, který splnil podmínku advokátního zastoupení ( odst. a a 4 ), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku se řídí a c) V posuzovaném případě nemůže být dovolání přípustné podle , neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve věci vydán. Přípustnost dovolání může být proto dána jen za podmínek

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení právních otázek (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva). To znamená, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem (kromě zde uvedených výjimek v případě přípustného dovolání), včetně toho, jak byl dovolatelem obsahově konkretizován. Dovolací soud je povolán spojovat závěr, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má ve smyslu

po právní stránce zásadní význam, jen s posouzením těch právních otázek, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl. Přípustnost dovolání není založena již tvrzením dovolatele,

že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž

až závěrem dovolacího soudu, že tomu tak skutečně je.

Podle obsahu dovolání ( ) žalovaná zpochybňuje správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu jedině argumentací o neopodstatněnosti uplatněného nároku. Taková výhrada ovšem není relevantní z hlediska posouzení přípustnosti (a důvodnosti) dovolání podle

Podle u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (). Podle odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. Z citované zákonné úpravy tedy vyplývá,

že přezkoumání rozsudku pro uznání je možné – vedle vad uvedených v § 205a

odst. 2 písm. a) – jen z hlediska naplněnosti zákonem stanovených předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu V případě, že rozsudek

pro uznání byl vydán na základě fikce uznání ( ), jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká ( ). Jsou-li tyto předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o věc uvedenou v , případně zda nejde o řízení, které je podle koncentrováno

ze zákona. V odvolacím řízení jsou vyloučeny ty odvolací důvody, které míří proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně. Nejvyšší soud již

v usneseních ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. , ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. , ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. , a ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. , dovodil, že vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován ( ), uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání, která je vlastně sankcí za nečinnost žalovaného. Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy či zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak požadavky žalobce jeví nedůvodnými (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2000, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 93/2001).

Jestliže žalovaná v dovolání nezpochybnila závěr odvolacího soudu, na němž jeho právní posouzení věci spočívá, a to že v posuzovaném případě byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ( a 5, ), nemůže mít napadené rozhodnutí zásadní právní význam ( )

a dovolání není podle přípustné. Dovolací soud je proto odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalované právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. února 2009

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu