Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2224/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud odmítl odvolání ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“) povinného proti usnesení ze dne 22. 3. 2005, č.j. -5, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. , k vydobytí pohledávky 309.414,40 Kč s 15 % úroky z prodlení od 8. 6. 1996 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 24.478,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora. Odvolací soud – maje námitky povinného (tvrdil, že „není exekuční titul“ - podkladový platební rozkaz nikdy nepřevzal a pokud na něm byla vyznačena právní moc, tak neoprávněně, a dále že žaloba sice byla podána důvodně, ale vymáhaná pohledávka byla před podáním návrhu na nařízení exekuce zaplacena) za věcnou polemiku s návrhem na zahájení nalézacího řízení, které bylo ukončeno vydáním podkladového platebního rozkazu, proti němuž nebyl podán žádný opravný prostředek – uzavřel, že odvolání neobsahuje žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“). Prosazuje, že podkladový platební rozkaz není vykonatelný, neboť jej nepřevzal a s ohledem na to, že náhradní doručení je podle ustanovení vyloučeno, nemohl nabýt právní moci, a nalézací řízení je tak neukončené. Odvolací soud měl podle dovolatele vzít v úvahu i to, že dlužná částka ve výši 309.414,- Kč byla po vydání exekučního titulu – i když nezávisle na něm – uhrazena, a pohledávka oprávněné tedy zaplacením zanikla. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. , dále též jen „“).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno (a z obsahového hlediska je jím i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce) usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam.

Přípustnost dovolání není s to založit námitka dovolatele, že vymáhaná pohledávka před podáním návrhu na nařízení exekuce splněním zanikla. Je výrazem ustálené soudní praxe, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se soud nezabývá tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna nebo jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto vychází z tvrzení oprávněného (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 187/525). Okolnost, že povinnost byla splněna, může být významná toliko v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, , ).

Dovolání je však přípustné – a v tomto směru je rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významné (, odst. 3 ) – pro posouzení právní otázky formální vykonatelnosti soudního rozhodnutí (platebního rozkazu).

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen práva hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce ( ).

Předpokladem pro nařízení exekuce je exekuční titul jako podklad pro vydobytí jím přiznaného práva ( ). Před nařízením exekuce se soud zabývá tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou jejích stránek – lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou exekuce (výkonu rozhodnutí).

O tom, za jakých podmínek se soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají příslušná ustanovení . Nevykonatelnost podkladového rozhodnutí je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již pravomocně nařízena ( , ).

V projednávané věci je exekučním titulem platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. .

Podle ustanovení je třeba platební rozkaz doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno (odstavec 1); nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu z žalovaných, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu (odstavec 2). Lhůta k plnění (nebo k podání odporu) běží od doručení platebního rozkazu žalovanému (srov. , větu druhou, ); není-li podán odpor, stává se jejím uplynutím platební rozkaz, který má účinky pravomocného rozsudku, vykonatelným ( ).

Z uvedeného vyplývá, že vykonatelným se platební rozkaz stává uplynutím lhůty k plnění, nepodal-li žalovaný v téže lhůtě odpor, přičemž skutečností určující počátek lhůty je doručení platebního rozkazu žalovanému. Jinými slovy, primárním předpokladem formální vykonatelnosti platebního rozkazu je jeho účinné doručení žalovanému, od nějž se lhůta k plnění, respektive k podání odporu odvíjí. Z tohoto pohledu se však odvolací soud – ačkoli nedoručení exekučního titulu tvrdil povinný již v odvolání – věcí nezabýval a určující význam přikládal toliko zjištění, že proti platebnímu rozkazu „nebyl podán žádný opravný prostředek,“ které však k závěru o formální vykonatelnosti rozhodnutí bez dalšího nevede. Právní posouzení podkladového platebního rozkazu jako vykonatelného titulu je proto neúplné, a tudíž nesprávné.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení, Nejvyšší soud je proto zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (, věta první, ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (, věta druhá, ), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu