Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
40C610D3FD34F2B7C1257A4E0064DE0A.html
HTML · 16.12 KB
No categories available
30 Cdo 175/2009; 30 Cdo 327/2009
30 Cdo 175/2009 , 30 Cdo 327/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou S. Ch., zastoupenou opatrovníkem M. V., dceru matky A. Ch., a otce Ing. arch. A. Ch., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 P 216/2002 , o dovoláních otce proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2008, č. j. 31 Co 370/2008 -129, a ze dne 29. srpna 2008, č.j. 31 Co 371/2008 -132 takto:
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 21. 3. 2008, č. j. 6 P 216/2002 - 91, odmítl podle § 208 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako opožděné odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 12. 2007, č. j. 6 P 216/2002 -75, podané dne 20. 3. 2008 u pošty v B. u B.
Podáním datovaným dnem 15. 4. 2008 otec požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.
Usnesením ze dne 9. 6. 2008, č. j. 6 P 216/2002 -99, Okresní soud v Benešově rozhodl, že otci se nepromíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 12. 2007, č.j. 6 P 216/2002 -75.
K odvoláním otce Krajský soud v Praze usneseními ze dne 29. 8. 2008, č. j. 31 Co 370/2008 -129, a ze dne 29. 8. 2008, č. j. 31 Co 371/2008 -132, obě uvedená usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2008, č. j. 31 Co 370/2008 -129, podal otec dovolání, v němž navrhl, aby „usnesení Krajského soudu v Praze ve věci péče o nezletilou S. Ch., ze dne 29. srpna 2008 bylo zamítnuto“, a dále popsal průběh dosavadního řízení s tím, že se domnívá, že v řízení „byla porušena lidská práva zaručená Ústavo u ČR“. Dne 27. 10. 2008 bylo Okresnímu soudu v Benešově doručeno podání otce, v němž sice uvedl, že „v příloze zasílá opravený text svého dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2008, č.j.: 31 Co 370/2008 -129“, z uvedené připojené přílohy je však nepochybné, že ve skutečnosti soudu doručil další dovolání, a to proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2008, č. j. 31 Co 371/2008 -132, v němž shodně navrhl, aby „usnesení Krajského soudu v Praze ve věci péče o nezletilou S. Ch., ze dne 29. srpna 2008 bylo zamítnuto“, a dále je odůvodnil totožně jako dovolání první.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti oběma pravomocným usnesením odvolacího soudu byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), dospěl po přezkoumání věci k závěru, že obě dovolání v daném případě směřují proti rozhodnutím, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Ani jedno z podaných dovolání sice v projednávané věci není sepsáno advokátem, přičemž dovolatel ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že tato dovolání nejsou přípustná, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle § 104 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a pro zastavení obou dovolacích řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení,o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnutov insolvenčním řízení,o žalobě pro zmatečnost,o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nejde-li o nařízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, nejde-li o nařízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n ) a v § 338za odst. 2 .
Podle ustanovení § 239 odst. 1 je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 , potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5 , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a ), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 ) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 ).
Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a a § 75b ) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví (§ 78d ).
V posuzovaném případě podal otec jednak dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, a dále pak dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. není ani v jednom z případů dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, ani rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, nejsou rozhodnutími ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí procesní povahy.
Žádné z podaných dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř. o. s. ř. , protože usneseními soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost podaných dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 1 , 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť nejde ani o jeden z případů v těchto ustanoveních uvedených.
Z uvedeného vyplývá, že obě dovolání otce směřují proti usnesením odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto obě dovolání otce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť otec s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu