Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 175/2009; 30 Cdo 327/2009

,

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilou S. Ch., zastoupenou opatrovníkem M. V., dceru matky A. Ch., a otce Ing. arch. A. Ch., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovoláních otce proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2008, č. j. -129, a ze dne 29. srpna 2008, č.j. -132 takto:

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 21. 3. 2008, č. j. - 91, odmítl podle jako opožděné odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 12. 2007, č. j. -75, podané dne 20. 3. 2008 u pošty v B. u B.

Podáním datovaným dnem 15. 4. 2008 otec požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.

Usnesením ze dne 9. 6. 2008, č. j. -99, Okresní soud v Benešově rozhodl, že otci se nepromíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 12. 2007, č.j. -75.

K odvoláním otce Krajský soud v Praze usneseními ze dne 29. 8. 2008, č. j. -129, a ze dne 29. 8. 2008, č. j. -132, obě uvedená usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2008, č. j. -129, podal otec dovolání, v němž navrhl, aby „usnesení Krajského soudu v Praze ve věci péče o nezletilou S. Ch., ze dne 29. srpna 2008 bylo zamítnuto“, a dále popsal průběh dosavadního řízení s tím, že se domnívá, že v řízení „byla porušena lidská práva zaručená u ČR“. Dne 27. 10. 2008 bylo Okresnímu soudu v Benešově doručeno podání otce, v němž sice uvedl, že „v příloze zasílá opravený text svého dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2008, č.j.: -129“, z uvedené připojené přílohy je však nepochybné, že ve skutečnosti soudu doručil další dovolání, a to proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2008, č. j. -132, v němž shodně navrhl, aby „usnesení Krajského soudu v Praze ve věci péče o nezletilou S. Ch., ze dne 29. srpna 2008 bylo zamítnuto“, a dále je odůvodnil totožně jako dovolání první.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti oběma pravomocným usnesením odvolacího soudu byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), dospěl po přezkoumání věci k závěru, že obě dovolání v daném případě směřují proti rozhodnutím, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Ani jedno z podaných dovolání sice v projednávané věci není sepsáno advokátem, přičemž dovolatel ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že tato dovolání nejsou přípustná, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle a pro zastavení obou dovolacích řízení ( ).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení,o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( věta druhá).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnutov insolvenčním řízení,o žalobě pro zmatečnost,o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nejde-li o nařízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, nejde-li o nařízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, o povinnostech vydražitele uvedeného v ( ) a v .

Podle ustanovení § 239 odst. 1 je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle , potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ), o přistoupení dalšího účastníka ( ) a o záměně účastníka ( ).

Podle ustanovení je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření ( a ) nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví ( ).

V posuzovaném případě podal otec jednak dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, a dále pak dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není ani v jednom z případů dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, ani rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, nejsou rozhodnutími ve věci samé, nýbrž jde o rozhodnutí procesní povahy.

Žádné z podaných dovolání není přípustné ani podle ustanovení a , protože usneseními soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost podaných dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , 2 a 3 , neboť nejde ani o jeden z případů v těchto ustanoveních uvedených.

Z uvedeného vyplývá, že obě dovolání otce směřují proti usnesením odvolacího soudu, proti nimž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto obě dovolání otce podle věty první a odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť otec s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu