Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2293/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze dne 22. 11. 2004, č.j. -5, jímž obvodní soud nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2003, č.j. -39, k vydobytí pohledávky 396.750,- Kč s 16 % úroky z prodlení z 98.228,- Kč od 8. 11. 2000 do zaplacení, s 16 % úroky z prodlení z 298.522,- Kč od 8. 12. 2000 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení 67.525,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, oprávněnému uložil povinnost zaplatit exekutorovi do tří dnů od právní moci usnesení náklady exekuce ve výši 3.670,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud neměl předpoklady pro nařízení exekuce za splněny, zejména dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí není vykonatelné, neboť dosud nebylo řádně doručeno povinné. Protože nalézacímu soudu byla z obsahu spisu známa i jiná adresa povinné, než adresa zapsaná jako její sídlo v obchodním rejstříku, nelze mít podkladový rozsudek za doručený v souladu s ustanovením ve znění účinném do 31. 12. 2004, po dvojím neúspěšném pokusu o doručení na adresu sídla, odkud se obě zásilky vrátily s relací pošty, že adresát je na uvedené adrese neznámý, respektive že se odstěhoval. Za právně nevýznamnou označil skutečnost, zda si povinný je svého závazku vědom.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný „v celém rozsahu“ dovoláním, kterým prostřednictvím důvodu uvedeného v , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), oponuje závěru o nevykonatelnosti rozsudku. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že příslušnému soudu prvního stupně byla adresa „faktického sídla povinné“ známa; na v té době neznámou adresu zaslal povinné (v nalézacím řízení žalované) žalobu nepříslušný soud. Z toho, že povinná na doručenou žalobu nereagovala, pak dovozuje, že jí buď nebylo doručeno, nebo že skutečnosti v žalobě tvrzené uznala. Dále prosazuje, že povinná musí nést odpovědnost za to, že dosud v rozporu se zákonem neuvedla „faktický stav do souladu se zápisem v obchodním rejstříku,“ i za to, že si u pošty nezajistila „přeposílání“ zásilek do nového sídla. Dovolatel se obává likvidace veškerého majetku povinné a prohlášení konkursu na její majetek, pokud nebude v exekuci pokračováno. Ve vztahu k nákladovým výrokům namítá, že návrh na nařízení exekuce byl zamítnut chybou soudu, a proto není smysluplné ho zavázat k úhradě nákladů exekuce, a konečně, že je třeba mu v případě zrušení napadeného usnesení přiznat právo na náhradu nákladů řízení v obou stupních. Z uvedených důvodů navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé – přípustné podle , , odst. 2 – není důvodné.

Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem – v projednávané věci důvodem podle – včetně toho, jek jej dovolatel obsahově vymezil ( ). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu nevyplývají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr, že rozsudek není (formálně) vykonatelný, protože nebyl povinné (náhradním způsobem) doručen.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen práva hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Návrh na nařízení exekuce může oprávněný podat, jestliže povinný nesplní dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul (srov. , , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “).

Před nařízením exekuce se soud zabývá tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou jejich stránek – lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou exekuce.

Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané soudem v občanském soudním řízení, vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti ( ), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení exekuce ( , ); v případě pochybností je však oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení , , a a násl. Nevykonatelnost rozhodnutí (zde rozsudku) je důvodem pro zamítnutí návrhu.

Podle se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou. Podle doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci.

Odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, že stejnopis žaloby byl povinné (žalované) zaslán soudem na adresu P., uvedenou jako adresa sídla povinné v obchodním rejstříku, odkud byla zásilka doslána na adresu P., kde ji žalovaná dne 19. 3. 2002 převzala. Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku poté soud povinné doručoval dvakrát na adresu P. Zásilky se vrátily jako nedoručené s poznámkou pošty, že adresát je na uvedené adrese neznámý, ve druhém případě, že se adresát odstěhoval; jiný pokus o doručení soud neučinil.

Podle ustanovení , věty první, ve znění účinném do 31. 12. 2004 (tj. v době doručování rozsudku), nepodaří-li se písemnost doručit na adresu uvedenou v odstavci jedna (tj. na adresu sídla právnické osoby nebo na jinou adresu, kterou sdělila a požádala, aby jí bylo na ni doručováno) proto, že se právnická osoba v místě doručování nezdržuje a jiná její adresa není soudu známa, písemnost určená této právnické osobě se doručí fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za ni před soudem jednat ( ); při tomto doručování se postupuje obdobně podle . Podle druhé věty téhož ustanovení se den vrácení nedoručené zásilky soudu považuje za den doručení, i když se o něm adresát nedozvěděl, jestliže písemnost nebyla doručena ani způsobem předepsaným ve větě první a jestliže se nepodařilo písemnost odevzdat právnické osobě ani při dalším pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa.

Z pořadí postupů uvedených v tomto ustanovení zřetelně vyplývá, že zjistí-li soud, že se právnická osoba podle údajů doručujícího orgánu v místě doručení nezdržuje a vrátí-li se tedy zásilka soudu jako nedoručitelná, doručuje soud na jinou adresu, je-li mu taková adresa (z obsahu spisu, případně i z úřední činnosti) známa. Současně se podává, že fikce doručení zásilky, kterou se nepodařilo právnické osobě při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním rejstříku podle věty druhé uvedeného ustanovení, nastává jen v případě, že soudu není známa jiná adresa právnické osoby, resp. nebyl-li úspěšný ani pokus o doručení na tuto adresu.

Byla-li ve spise založena doručenka prokazující dřívější doručení stejnopisu žaloby povinné na adresu odlišnou od adresy jejího sídla uvedené v obchodním rejstříku, je třeba tuto adresu považovat za „jinou adresu“ povinné ve smyslu ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2004; nalézací soud se měl za této situace pokusit o doručení na tuto adresu. Neučinil-li tak, nelze mít podkladové rozhodnutí za doručené a (formálně) vykonatelné.

Zda zápis sídla v obchodním rejstříku odpovídá skutečnosti, je pro posouzení účinků doručení podle právní úpravy platné v době doručování, tj. do 31. 12. 2004, okolností bezvýznamnou. Takovými jsou i námitky o nemajetnosti povinné.

Jelikož odvolací soud věc posoudil ve shodě s tím, co je uvedeno výše, je jeho rozhodnutí správné; Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl ( , část věty před středníkem, ).

V části směřující proti nákladovým výrokům dovolání ve smyslu přípustné není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4), a proto bylo odmítnuto ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , , a (povinné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a oprávněný na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu