Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3221/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce K. – B. s., s. r. o., , zast. JUDr. J. R., advokátem, , proti žalovanému J. T., podnikajícím pod obchodním jménem B. – J. T., , zast. JUDr. J. P., advokátem, , o zaplacení částky 51.979,70,- Kč, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2005, č. j. -35, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2005, č. j. -35 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 7. 2004, č . j. -21, jímž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 51.979,70 Kč spolu s 26% úrokem z prodlení od 28.9.1997 do zaplacení a náklady tohoto řízení. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudkem zejména uvedl, že soud prvního stupně rozhodl ve věci samé rozsudkem pro uznání dle ust. , neboť se žalovaný, ačkoli byl k tomu vyzván, k věci nevyjádřil.

Dále odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání dle ust. Usnesení (výzvu) dle lze vydat i ve věci, ve které bylo rozhodnuto platebním rozkazem. K námitce žalovaného, že soud prvního stupně pro výzvu dle ust. nepoužil formu samostatného usnesení, ale ve výroku platebního rozkazu uložil žalovanému povinnost, podá-li odpor proti platebnímu rozkazu, podat vyjádření podle ust. , odvolací soud uvedl, že tato skutečnost nemění nic na tom, že tato část rozhodnutí (platebního rozkazu) má povahu usnesení a to bez ohledu na formální označení. Tím byl splněn požadavek formy tohoto rozhodnutí a je bez právního významu, zda toto usnesení je samostatným rozhodnutím nebo zda je zahrnuto do platebního rozkazu.

Odvolací soud s ohledem na shora uvedené proto rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Dovoláním ze dne 30.5.2005 napadl žalovaný uvedený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle , neboť rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V odůvodnění dovolání žalovaný uvedl, že soud prvního stupně vydal platební rozkaz, který obsahoval mimo jiné i „dosti nesrozumitelnou citaci ustanovení “. Podaný odpor žalovaný neodůvodnil soud prvního stupně vydal rozsudek pro uznání, proti němuž podal žalovaný odvolání. Odvolací soud tento rozsudek potvrdil s tím, že byly splněny požadavky stanovení v a je bez významu, že usnesení (výzva), jímž byla uložena povinnost se vyjádřit, byla zahrnuta do platebního rozkazu. Tento závěr pokládá dovolatel za nesprávný. Souhlasí s tím, že platební rozkaz i usnesení dle mohou být pojaty do jedné y. Nelze však připustit, aby z výzvy (bod II. platebního rozkazu) jasně nevyplývalo, že jde o výzvu dle , usnesení by mělo být odůvodněno, aby bylo zřejmé, že vydání usnesení vyžadovalo povahu věci a okolnosti případu. Ve výzvě není podle dovolatele uvedena lhůta pro vylíčení rozhodujících skutečností. V poučení je uváděn termín „včas“, samotná výzva tento termín neužívá. Učiněná výzva je podle dovolatele proto značně nesrozumitelná, a proto nemůže přivodit pro účastníky „ty následky, jaké pro účastníka nastávají vydáním rozsudku pro zmeškání“. Neobsahovala-li výzva odůvodnění, bylo povinností soudu prvního stupně alespoň v písemném vyhotovení rozsudku pro uznání odůvodnit, v čem povaha posuzované věci nebo okolnosti případu vyžadovaly vydání výzvy podle Proto nemohl vydaný rozsudek před odvolacím soudem obstát a dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně a dále odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.

Žalobce se podle předkládací zprávy a obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. a jím bylo dovolání též sepsáno ( ).

Nejvyšší soud dále z obchodního rejstříku zjistil, že žalobce od 23. 7. 2005 změnil svůj název z původního názvu Keramický a betonový blok, spol. s r. o., na název K. – B. s., s. r. o., a proto bude žalobce nadále označen tímto novým názvem.

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními a c)

V posuzované věci není dovolání podle ust. přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ust. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k názoru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V posuzovaném případě dovolání žalovaného spočívá v zásadě na námitce, že z výzvy obsažené v platebním rozkaze ze dne 31. 3. 2004, č. j. -15 nevyplývá jasně, že jde o výzvu dle a že nejde o výzvu dle , že vydané usnesení nebylo odůvodněno v tom směru, že jeho vydání je odůvodněno povahou věci nebo okolnostmi případu a že nebyla uvedena lhůta k vylíčení rozhodných skutečností.

Z předmětného platebního rozkazu, jeho čl. II., vyplývá, že žalovaný byl vyzván, aby se ve lhůtě 30 dnů od podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě. Ve vyjádření byl povinen uvést, zda nárok z části či zcela uznávané s tím, že při uznání nároku (zčásti, zcela) bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání ( ) v uznaném rozsahu. Dále bylo žalovanému uloženo, pokud nárok uplatněný v žalobě neuzná, vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu, označit důkazy, event. připojit potřebné y.

Nemohl-li by žalovaný podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření, byl upozorněn, že je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu vážný důvod, který mu v tom bránil a na výzvu soudu tento vážný důvod prokázat. Žalovaný byl též poučen, že podá-li včas odpor proti platebnímu rozkazu a jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří, bude mít soud za to, že uplatněný nárok uznává a bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání ( ).

Podle , věty prvé vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2), a věcí uvedených v a , místo výzvy podle , nebo nebylo-li takové výzvě řádné a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobce zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení.

Podle ustanovení usnesení podle odstavce 1 může být vydáno, i když soud rozhodl o věci platebním rozkazem. Lhůtu k podání vyjádření v tomto případě soud určí až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu.

Konečně podle jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen.

Dovolací soud na základě uvedeného konstatoval, že výzva (usnesení) učiněná soudem prvního stupně dne 31. 3. 2004, č. j. -15 obsahovala všechny nezbytné náležitosti, aby s ní, v případě jejího nesplnění, mohly být spojeny účinky stanovené v Z výzvy nepochybně, a to z jejího obsahu, vyplývá, že jde o výzvu dle ust. , byť v ní není výslovně obsažen odkaz na toto ustanovení. Dále je zřejmé, že v ní byla stanovena lhůta pro vyjádření (30 dnů od podání odporu) a je patrné, že tato lhůta platila i pro vylíčení rozhodujících skutečností o věci samé, označení důkazů a event. připojení potřebných listin.

K námitce dovolatele, že usnesení dle nebylo odůvodněno tím, že povaha věci nebo okolnosti případu odůvodňovaly jeho vydání, je třeba uvést, že dovolací soud např. již v rozsudku ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. konstatoval, že v případě usnesení vydaného při rozhodování platebním rozkazem ( ) tato „procesní situace odůvodňuje závěr, že usnesení není podmíněno tím, zda-li to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu“.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a v souladu s judikaturou tohoto soudu, a proto neshledal, že by v daném případě bylo dovolání přípustné podle ust.

Nejvyšší soud proto podle ust. a rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , a a s ohledem na to, že žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek opravný.

V Brně dne 29. ledna 2009

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu