Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 112/2021

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 74 495,62 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 23 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. jdoucím od 15. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 3 897 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. jdoucím od 15. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 46 908,62 Kč s příslušenstvím.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 23 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. jdoucím od 15. 1. 2021 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 3 897 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. jdoucím od 15. 1. 2021 do zaplacení. III. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 46 908,62 Kč s příslušenstvím. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se žalobou podanou dne 30. 10. 2020 domáhal částky uvedené shora z důvodu vrácení poskytnuté zápůjčky (2 smlouvy).

Soud rozhodl věc bez nařízení jednání se souhlasem účastníků podle ( ), neboť účastníci na výzvu soudu nevznesli proti tomuto zamýšlenému postupu soudu žádné námitky ( ).

právnická osoba a žalovaná uzavřeli ve dvou případech smlouvu o zápůjčce, podle které tento právní předchůdce žalobce jako zapůjčitel předal (zde vylíčen tzv. nárok 1) žalované jako vydlužiteli dne datum částku 36 000 Kč. Jednalo se o smlouvu č. tel. číslo.

Zápůjčka byla uzavřena písemnou formou a smluvní proces byl završen předáním předmětu zápůjčky zapůjčitelem vydlužiteli.

Ohledně úročení zápůjčky bylo sjednáno, že zápůjčka je úročena, když vedle vrácení jistiny 36 000 Kč mělo být zaplaceno celkem ještě 30 405 Kč, z čehož část byla formálně označena jako úrok (ten by činil 28% p.a.) a zbytek byla„ odměna za zpracování a doručení a dále za komfortní splácení v hotovosti). Dle obsahu šlo taktéž o smluvní úrok, ač byl označen odlišně.

Pokud jde o splatnost zápůjčky, bylo sjednáno, že zápůjčka bude vrácena do 60 týdnů ve splátkách po 1 107 Kč, naposledy mělo být placeno 13. 12. 2017. Žalovaná však zaplatila pouze 12 310 Kč. Tolik k nároku 1.

Dále pak (nárok 2) byla mezi shodnými účastníky uzavřena datum rovněž smlouva o zápůjčce. Jednalo se o smlouvu č. tel. číslo a žalovaná obdržela 25 000 Kč, vedle uvedené jistiny 25 000 Kč měla navíc vrátit ještě dalších 21 403 Kč, opět v 60 týdenních splátkách

po 774 Kč, poslední splátka 15. 10. 2017. Žalovaná uhradila na tento závazek 21 103 Kč. Tolik k nároku 2.

Obě pohledávky postoupil věřitel žalobci smlouvou z datum.

Pokud jde o právní posouzení věci, řídí se zápůjčka ustanoveními § a následující č. (dále jen o.z.). Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce ( o.z.).

Po právní stránce soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli v obou případech neplatnou smlouvu o zápůjčce. Jelikož v případě nároku 1 bylo sjednáno, že k jistině 36 000 Kč by mělo být za dobu 60 týdnů vráceno navíc ještě 30 405 Kč, což je 84%, přičemž v případě druhé z uvedené smlouvy zcela obdobně činil smluvní úrok 86% (za 60 týdnů), považuje soud sjednaný úrok za neplatný.

Také roční úrok lze pro srovnání odhadnout, a to pomocí vynásobení číslem 52/60, a pak tedy vychází přibližně úrok 73% p.a. (nárok 1), respektive 75% p.a. (v případě nároku 2). K těmto výpočtům nutno dodat, že jsou navíc mírně nepřesné ve prospěch věřitele, protože vycházejí z fiktivního předpokladu, že např. částka 30 405 Kč na smluvním úroku (z jistiny 36 000 Kč) bude zaplacena jednorázově až na konci intervalu. Ve skutečnosti mělo být spláceno průběžně, což je samozřejmě pro dlužníka méně výhodné, a proto výsledné hodnoty smluvního úroku (% p.a.) by byly ještě o něco vyšší. Proto se lze spokojit s těmito odhady, které vedou k závěru o excesívní úrokové sazbě.

Lze dodat, že za tzv. komfortní splácení v hotovosti bylo v případě nároku číslo 1 ujednáno, že za tuto službu bude zaplaceno 20 999 Kč (jde o součást faktického úroku ve výši 30 405 Kč).

Uvedená částka po vydělení 60 činí 350 Kč za každou týdenní splátku, přitom splátka vždy měla činit 1 107 Kč týdně, tedy za splácení v hotovosti činila přirážka 32% z 1107 Kč, tedy 32% z každé splátky. Jedná se o zcela nepřiměřenou odměnu. Přitom žalovaná zaplatila něco přes 11 splátek (celkově totiž vrátila 12 310 Kč), a přesto podle smlouvy, tak jak byla smlouva konstruována, by měla za komfortní splácení zaplatit celých 20 999 Kč, ačkoliv tato služba byla poskytnuta jen částečně pro 11 splátek ze zamýšlených 60 splátek. Obdobná úvaha by platila pro nárok číslo 2.

Lze také dodat k přezkoumání bonity klienta, že obě smlouvy vznikly v rozmezí asi dvou měsíců, žalovaná podle smlouvy (č.l. 58 p.v.) uvedla čistý příjem pouze 3 650 Kč týdně (jde o částku vyplněnou v kolonce jako měsíční příjem, děleno 4), přičemž se těmito dvěma smlouvami zavázala splácet 1 881 Kč týdně. Proto je dána neplatnost smlouvy také z dalšího důvodu, a to nedostatečného zhodnocení úvěruschopnosti dlužníka.

Neplatnost obou smluv je neplatností absolutní, neboť zadlužování spotřebitelů tímto způsobem se v posledních letech stává hromadným společenským jevem, který ohrožuje primárně tyto spotřebitele samotné (vznik nesplatitelných závazků), avšak také jejich rodiny, zatěžuje státní rozpočet sociálními dávkami a narušuje společenskou soudržnost. Proto uvedené právní jednání zjevně narušuje veřejný pořádek ( ).

Také v nálezu sp. zn. ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.

Na tomto závěru nemůže nic změnit, že ujednání o výši úroku představuje ujednání o ceně (§ 1813 o. z.), a proto na ně ve spotřebitelském vztahu nedopadají obecné zásady obsažené v § 1814 o.z., a to již proto, že úrok byl formálně rozepsán tak, aby zdánlivě se jednalo o relativně nízký úrok a k tomu zdánlivě poplatky za další služby. Ve smyslu § 1811 odst. 1 o.z. musí být veškerá smluvní ujednání ve spotřebitelské smlouvě jasná a srozumitelná.

č. , účinný od 1.1.2014 (tzv. nový , dále jen o.z.), uvádí v  , že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované dne 13. 1. 2021 (doručení listin soudem na adresu žalované dle evidence obyvatel). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 14. 1. 2021. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 o.z.

Pokud jde o výrok (I) rozsudku, žalovaná je tedy povinna vrátit žalobkyni přijatou částku 36 000 Kč, která je snížena o vrácenou částku 12 310 Kč a činí tedy 23 690 Kč (nárok číslo 1).

Obdobně je povinna vrátit přijatou částku 25 000 Kč po částečném zaplacení 21 103 Kč, kde zbývá zaplatit 3 897 Kč (nárok číslo 2, výrok II rozsudku).

Ve zbytku tedy nezbylo, než žalobu výrokem (III) zamítnout, kde žalobce se totiž celkově domáhal zaplacení 74 495,62 Kč s přísl., přičemž obdrží celkově na bezdůvodné obohacení (výroky I., II.) pouze částku 27 587 Kč. Rozdíl tedy činí 46 908,62 Kč.

Podle soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 37%, proto soud žádnému účastníku náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání dvojmo ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení. Nebude-li uložená povinnost dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.