Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 28/2022

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o výživné

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Berouně dne 5. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované (dceři žalobkyně) byla uložena povinnost přispět na potřeby žalobkyně v období od 1. 4. 2022 do 31. 12. 2022 výživným v celkové výši 10 000 Kč, a to buď jednorázově případně ve splátkách.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Omluvila svou neúčast při ústním jednání nařízeném na 24. 5. 2022 rodinnými důvody a požádala, aby ve věci bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. V omluvě nepřítomnosti zmínila, že v současné době je jejím příjmem peněžitá pomoc v mateřství.

3. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že nárok na výživné uplatnila žalobkyně proti žalované (a současně proti bratru žalované jméno příjmení) již v roce 2019. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 6. 2019, č. j. -70, který byl potvrzen s rozsudkem Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 29. 1. 2020, č. j. -114, byla žaloba na uložení povinnosti žalovaným přispívat na výživu žalobkyně částkou 1 000 Kč měsíčně počínaje dnem 3. 12. 2018 zamítnuta. Právní moc rozsudků nastala 5. 3. 2020. Soudy obou stupňů konstatovaly, že přiznání nároku na výživné pro žalobkyni brání hledisko morálky a dobrých mravů. Uzavřely, že žalobkyně po rozvodu manželství s otcem žalovaných v roce 1992 (kdy tehdy nezletilým dětem bylo 5 let a 4 roky) nedokázala (ať už z jakýchkoliv důvodů) dlouhodobě zajistit jejich výchovu a zdravý psychický vývoj. Žalovaní tak v dětském věku vyrůstali v nestabilním výchovném prostředí, bez empatie matky, často v konfliktních situacích vyvolávaných chováním matky. V roce 1998 byli proto žalovaní z její péče odebráni a předáni a následně trvale svěřeni do výchovy otce, aniž by žalobkyni bylo vyměřeno výživné. Ačkoliv žalobkyni nepochybně ve faktické péči o nezletilé děti bránil částečně její zdravotní stav, je neospravedlnitelné, že ani poté, kdy byli žalovaní svěřeni do výchovy otce a žalobkyni tak odpadla pro ni nesplnitelná faktická denní péče o děti, se žalobkyně o ně nezajímala, navštěvovala je sporadicky, nepřispívala na ně ani minimálním výživným, naopak se opakovaně dožadovala zrušení později symbolickým výživným stanovené vyživovací povinnosti, a opakovaně se o nich vyjadřovala jako o životní zátěži s tím, že nemá zájem se s nimi stýkat, vidět je ani slyšet. Z těchto důvodů soudy obou stupňů dospěly k závěru, že po žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni platili výživné v jakékoli výši.

4. Podle (dále jen ) nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

5. Podle jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

6. Podle kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

7. Podle věta první jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, osud řízení zastaví.

8. Pravomocný zamítavý rozsudek vydaný v předchozím řízení o žalobě žalobkyně proti žalované na povinnost platit výživné je ve smyslu citovaného ustanovení § 159a odst. 1 pro tyto dvě účastnice řízení závazný.

9. Ustanovení pak zakotvuje tzv. překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), která brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Tato překážka vyplývá z materiální právní moci rozsudku, jejíž obecnou vlastností je, aby právní věc byla pravomocným rozsudkem autoritativně vyřešena zásadně definitivním a nezměnitelným způsobem. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává (mimo jiné), má-li být v novém řízení projednávána stejná věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob.

10. V projednávané věci se žalobkyně opětovně domáhá uložení povinnosti žalované přispívat na potřeby žalobkyně výživným, ač již bylo pravomocně rozsudkem vydaným v předchozím řízení rozhodnuto, že nárok na výživné žalobkyně proti žalované nelze přiznat, a to s ohledem na hledisko morálky a dobrých mravů, tj. že přiznání takového nároku by představovalo zjevné zneužití práva. V projednávané věci žalobkyně nepřinesla žádné nové argumenty svědčící pro oprávněnost jejího nároku, které v předchozím řízení nebyly uplatněny (a to přes poučení a výzvu podle , kterých se jí dostalo při ústním jednání). Předchozí rozsudek ve věci výživného pro žalobkyni proto představuje pro projednávanou věci překážku věci rozhodnuté, která brání novému projednání uplatněného nároku.

11. Překážka věci rozhodnuté je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Soud proto postupoval podle a řízení zastavil.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle Procesní příčina zastavení řízení sice leží na straně žalobkyně, což by zakládalo důvod pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalované ( ); té však náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu