Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3455/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č.j. -57, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. září 2007, č.j. -35, není přípustné podle (dále jen „ “) a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ), jestliže nebylo v dané věci rozhodnuto v rozporu s hmotným právem a Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací ( ) neuznal za oprávněnou námitku dovolatelky vyjádřenou nesouhlasem se závěrem odvolacího soudu, který ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná na úkor žalobkyně nezískala bezdůvodné obohacení z titulu užívání nebytových prostor bez placení úhrady za užívání, když právo žalované na bezplatné užívání nebytových prostor v období od 1.10.2001 do 30.9.2004 vycházelo z ujednání v bodu 12 písm. a) smlouvy o sdružení ze dne 17.2.1970 uzavřené mezi účastníky, resp. jejich mezi právními předchůdci, přičemž podle obou soudů splňovala tato smlouva potřebné náležitosti pro přijetí závěru o její platnosti.

Při posouzení věci odvolací soud správně vyšel z právní úpravy platné pro uzavírání smluv o sdružení v době uzavření předmětné smlouvy - vládního , o plánovitém řízení národního hospodářství, ve znění novely nař. vl. , které v stanovilo, že smlouva o sdružení vymezí činnost, která je předmětem sdružení, způsob jejího provádění, práva a povinnosti zúčastněných organizací, úhradu nákladů spojených s výkonem dohodnuté činnosti a důsledky porušení smluvních povinností. Není-li ve smlouvě stanovena odpovědnost smluvních stran jinak, platí, že odpovídají vůči jiným socialistickým organizacím poměrně podle výše svých podílů na činnosti sdružení. Nestanoví-li smlouva jinak, dělí se účastníci sdružení o zisk podle poměru velikosti podílů, kterými přispěli k jeho dosažení.

Dovolatelka se nesprávně domnívá, že posuzovaná smlouva je neplatná, když argumentuje tím, že vymezení poměru, jakým strany smlouvy o sdružení odpovídají vůči tzv. socialistickým organizacím, není požadovaným vymezením důsledků porušení smluvních povinností účastníků sdružení, jak to požaduje vl. nař. č. , ale pouze kvantifikací odpovědnosti. Je přesvědčena, že vymezením důsledků porušení smluvních povinností ve smyslu uvedeného ustanovení se rozumělo stanovení sankce, která nastane v důsledku porušení povinností, a namítá, že předmětná smlouva žádné takové sankční ustanovení neobsahuje. Za otázku zásadního významu dovolatelka považuje, zda stanovení poměru, jakými strany smlouvy o sdružení odpovídají vůči tzv. jiným socialistickým organizacím, je vymezením důsledků porušení smluvních povinností stran smlouvy ve smyslu vl. nař. č.

Dovolací soud ale položenou otázku nepovažuje za otázku zásadního významu, neboť tato poukazovaná část ujednání v bodu 2. není podstatnou částí smlouvy, jak se dovolatelka nesprávně domnívá, která by způsobila neplatnost smlouvy. Odvolací soud tedy nerozhodl v rozporu s hmotným právem, dospěl-li k závěru, že posuzovaná smlouva o sdružení, uzavřená mezi právními předchůdci účastníků, byla uzavřena platně a žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení není oprávněný, jestliže bezplatné užívání nebytových prostor žalovanou vyplývalo z ujednání účastníků ve smlouvě o sdružení ze dne 17.2.1970.

Nemá-li tedy napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ( ), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle přípustné.

Směřuje-li dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.¨

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu