Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
B6350996C0C83E4DC1257A4E00687E0C.html
HTML · 12.38 KB
No categories available
23 Cdo 3455/2008
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č.j. 69 Co 61/2008 -57, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. září 2007, č.j. 21 C 157/2004 -35, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), jestliže nebylo v dané věci rozhodnuto v rozporu s hmotným právem a Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) neuznal za oprávněnou námitku dovolatelky vyjádřenou nesouhlasem se závěrem odvolacího soudu, který ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná na úkor žalobkyně nezískala bezdůvodné obohacení z titulu užívání nebytových prostor bez placení úhrady za užívání, když právo žalované na bezplatné užívání nebytových prostor v období od 1.10.2001 do 30.9.2004 vycházelo z ujednání v bodu 12 písm. a) smlouvy o sdružení ze dne 17.2.1970 uzavřené mezi účastníky, resp. jejich mezi právními předchůdci, přičemž podle obou soudů splňovala tato smlouva potřebné náležitosti pro přijetí závěru o její platnosti.
Při posouzení věci odvolací soud správně vyšel z právní úpravy platné pro uzavírání smluv o sdružení v době uzavření předmětné smlouvy - vládního nařízení č. 100/1966 Sb. , o plánovitém řízení národního hospodářství, ve znění novely nař. vl. 169/1969 Sb. , které v § 85 odst. 3 stanovilo, že smlouva o sdružení vymezí činnost, která je předmětem sdružení, způsob jejího provádění, práva a povinnosti zúčastněných organizací, úhradu nákladů spojených s výkonem dohodnuté činnosti a důsledky porušení smluvních povinností. Není-li ve smlouvě stanovena odpovědnost smluvních stran jinak, platí, že odpovídají vůči jiným socialistickým organizacím poměrně podle výše svých podílů na činnosti sdružení. Nestanoví-li smlouva jinak, dělí se účastníci sdružení o zisk podle poměru velikosti podílů, kterými přispěli k jeho dosažení.
Dovolatelka se nesprávně domnívá, že posuzovaná smlouva je neplatná, když argumentuje tím, že vymezení poměru, jakým strany smlouvy o sdružení odpovídají vůči tzv. socialistickým organizacím, není požadovaným vymezením důsledků porušení smluvních povinností účastníků sdružení, jak to požaduje § 85 odst. 3 vl. nař. č. 100/1966 Sb. , ale pouze kvantifikací odpovědnosti. Je přesvědčena, že vymezením důsledků porušení smluvních povinností ve smyslu uvedeného ustanovení se rozumělo stanovení sankce, která nastane v důsledku porušení povinností, a namítá, že předmětná smlouva žádné takové sankční ustanovení neobsahuje. Za otázku zásadního významu dovolatelka považuje, zda stanovení poměru, jakými strany smlouvy o sdružení odpovídají vůči tzv. jiným socialistickým organizacím, je vymezením důsledků porušení smluvních povinností stran smlouvy ve smyslu § 85 odst. 3 vl. nař. č. 100/1966 Sb.
Dovolací soud ale položenou otázku nepovažuje za otázku zásadního významu, neboť tato poukazovaná část ujednání v bodu 2. není podstatnou částí smlouvy, jak se dovolatelka nesprávně domnívá, která by způsobila neplatnost smlouvy. Odvolací soud tedy nerozhodl v rozporu s hmotným právem, dospěl-li k závěru, že posuzovaná smlouva o sdružení, uzavřená mezi právními předchůdci účastníků, byla uzavřena platně a žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení není oprávněný, jestliže bezplatné užívání nebytových prostor žalovanou vyplývalo z ujednání účastníků ve smlouvě o sdružení ze dne 17.2.1970.
Nemá-li tedy napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. přípustné.
Směřuje-li dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.¨
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu