Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4106/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně A. C. Ltd., zastoupené Mgr. M. S., advokátem, 1) J. J., zastoupenému JUDr. Š. Š., advokátkou, 2) B. S., zastoupenému JUDr. J. F., advokátem, 3) P. K., zastoupenému opatrovnicí J. Č., vyšší soudní úřednicí Obvodního soudu pro Prahu 7, o zaplacení 621 171,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2007, č.j. -154, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání druhého žalovaného podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2007, č.j. -154, v rozsahu jeho výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. dubna 2006, č.j. -106, opravený usnesením téhož soudu ze dne 18. května 2006, č.j. -108, ve vyhovujícím výroku ve věci samé ve vztahu k druhému žalovanému co do částky 420 687,50 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. , větu první, ), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je však zřejmé, že dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu, která by měla judikatorní přesah, nevymezil. Za stavu, kdy otázka platnosti ručitelského prohlášení je otázkou výkladu konkrétního právního úkonu a kdy Nejvyšší soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, mohl by být zásadní právní význam napadeného rozhodnutí naplněn pouze v případě, že by odvolací soud řešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem. K takovému závěru však dovolací soud nedospěl, neboť dovodil-li odvolací soud, že ručitelské prohlášení druhého a třetího žalovaného z hlediska požadavku určitosti právního úkonu obstojí, jelikož je v něm zajišťovaný závazek identifikován nezaměnitelným způsobem, žádného tvrzeného právního pochybení se nedopustil.

Lze tak uzavřít, že dovolání druhého žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání druhého žalovaného pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť druhý žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu