Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1612/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. ze dne 28. 11. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (pod bodem 1/ citovaného rozsudku), trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. (bod 2/ citovaného rozsudku ) a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle § 180d tr. zák. (bod 3/ citovaného rozsudku). Za uvedené (a sbíhající se) trestné činy mu byl uložen za užití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 4. 2007 č. j. -18, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku R. D. podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. ze dne 18. 2. 2008, a to tak, že jej podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti tomuto usnesení podal R. D. dovolání, a to včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když jako dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se jednání, které je mu kladeno za vinu pod body 1/ a 2/ cit. rozsudku nedopustil, a soudy tak dospěly k nesprávnému závěru, že toto bylo prokázáno. Podotkl, že se nedostatečně vypořádaly se znaleckým posudkem a poté i s výpovědí znalkyně PhDr. D. N., která logicky zpochybnila tvrzení poškozené o nedobrovolnosti pohlavního styku s ním. Odvolací soud však k jejím závěrům nepřihlédl a považoval je za vybočení znalkyně z úlohy, kterou znalci v trestním řízení plní. S tím však nesouhlasí, neboť úlohou znalkyně bylo odborně posoudit osobu poškozené a vyjádřit se k její věrohodnosti, což znalkyně splnila, avšak soud její názor nerespektoval. Má za to, že znalecký posudek i výpověď znalkyně nebyly hodnoceny objektivně, ale v dovolatelův neprospěch. Ze stejného důvodu považuje za nesprávný též bod 2/ cit. rozsudku, protože pokud by soud provedl navržené důkazy, nepochybně by jeho skutkové závěry byly takové, že k naplnění znaků skutkové podstaty příslušného trestného činu nedošlo. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K takto podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že je zřejmé, že obviněný v dovolání nevyhověl obecným požadavkům kladeným na obsah dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho námitky totiž výlučně spočívají v tom, že soudy nesprávně hodnotily ve věci pořízené důkazy a že neprovedly důkazy jím navrhované, neboť pokud by hodnotily důkazy tak, jak navrhuje sám a provedly rovněž dokazování v jím navrhovaném rozsahu, dospěly by k diametrálně odlišným skutkovým zjištěním, která mohla být podkladem o jeho nevině. Takto však mimořádný opravný prostředek dovolání koncipován není. Obviněný pouze v dovolání deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak neuplatnil námitky, které by jej naplňovaly. Po přezkoumání obou soudních rozhodnutí je však podle jejího názoru možné zaujmout stanovisko, že skutky byly bez pochybností objasněny a v řízení nedošlo k jím vytýkaným vadám. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.

V projednávané věci dovolatel spatřuje vadu napadených rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně v tom, že tyto posoudily jeho jednání jako trestné, ačkoliv z provedených důkazů plyne, že se o trestné činy nejednalo. Takto dovolatel vytknul soudům ohledně skutku pod bodem 1/ nesprávné hodnocení znaleckého posudku z oboru školství a kultura – odvětví psychologie, jakož i následného výslechu znalkyně. Má za to, že pokud znalkyně na základě spisu dospěla k závěru, že není vyloučeno, že si poškozená M. Š. mohla pervitin obstarat od dovolatele výměnou za sex s ním, měl soud tento její závěr respektovat a dospět k tomu, že k trestnému činu nedošlo. Stejné namítá i ohledně skutku pod bodem 2/, a to proto, že se domnívá, že soudy neprovedly navrhované důkazy, na základě nichž mohly dospět k závěru, že ani tento skutek se nestal.

Na tomto místě dovolací soud odkazuje na rozsáhlá odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, v nichž se soudy vypořádaly s námitkami obhajoby ohledně dokazování a dospěly i ke správným závěrům právním. Předně, pokud jde o skutková zjištění pod bodem 1/, k nimž soudy dospěly na základě provedených důkazů spočívajících ve znaleckém posudku a výslechu znalkyně, je opět třeba odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu (str. 6). Označený důkaz hodnotil s tím, že poukázal na ty závěry znalkyně, k nimž nikterak přihlížet nelze, a to proto, že tato učinila závěr o možné výměně pervitinu za sex ze strany poškozené nikoliv na základě psychologického vyšetření poškozené (jak jí bylo uloženo), nýbrž z kontextu celého případu, kdy se opírala o studium celého spisu a vyjadřovala se i k rozporům ve výpovědích ostatních svědků. Správně soud dovodil, že takové hodnocení důkazů znalkyni nepřísluší, neboť toto je výlučným úkolem soudu (srov. § 107 odst. 1 tr. ř.). Jinak ovšem z jejího znaleckého posudku bylo možné vycházet a soud jej hodnotil v kontextu se zjištěními plynoucími z ostatních provedených důkazů. Takto dospěl k závěru, že poškozená (mladší osmnácti let) byla dovolatelem k souloži donucena za to, že jí předtím tento poskytl drogu (pervitin).

Pokud pak jde o námitku ohledně neprovedení obhajobou navržených výslechů dalších svědků u skutku pod bodem 2/, i zde nutno odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který tyto návrhy zamítl jako nadbytečné, a to i s ohledem na jejich povahu a vztah k dovolateli. Spáchání tohoto skutku přitom jednoznačně plyne z výpovědí poškozeného L. K., jehož věrohodnost nebyla žádným způsobem zpochybněna, když tento vypovídal zcela shodně jak v řízení přípravném, tak i v řízení před soudem.

Pokud jde však obecně o povahu námitek dovolatelem v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněných, nutno především poukázat na skutečnost, že tyto napadají výhradně opatřování a provádění důkazů soudy a z toho vzešlá skutková zjištění, následně potom jejich hodnocení. V této souvislosti však nutno opětovně zdůraznit, že dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Přitom v posuzované věci je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že jejich závěry v tomto směru jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka