Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5306/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně D. Š., zastoupené JUDr. L. S., advokátkou, , proti žalovanému Ing. J. F., , jako správci konkursní podstaty úpadce J. Š zastoupenému JUDr. K. K., advokátem, , o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2008, č. j. -56, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 19. března 2008, č. j. -32, jímž Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) z konkursní podstaty úpadce.

Odvolací soud uzavřel, že sporné nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalobkyně, vázne na nich zástavní právo zajišťující pohledávky konkursních věřitelů za úpadcem a žalovaný je sepsal do konkursní podstaty podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “). K námitkám žalobkyně (manželky úpadce), podle kterých sporné nemovitosti nabyla na základě rozsudku o vypořádání společného jmění manželů (jímž byla současně zavázána zaplatit do konkursní podstaty částku 910.000,- Kč) a proto již nelze postupovat podle ustanovení , odvolací soud uvedl, že „částka, kterou má žalobkyně zaplatit do konkursní podstaty podle pravomocného rozsudku o vypořádání společného jmění manželů, nemá za následek zánik zástavního práva, neboť nejde o placení na zajištěné pohledávky zástavním právem ani o obvyklou (tržní) cenu zástavy“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení

Dovolatelka namítá, že rozhodnutím o vypořádání (jejího a úpadcova) společného jmění manželů byla „s definitivní platností vyřešena otázka zařazení věci do konkursní podstaty“. Žalovaný tak byl povinen sporné nemovitosti „vyřadit“ ze soupisu konkursní podstaty a místo nich sepsat „částku 910.000,- Kč“. Ustanovení nelze použít, když zajištění „se týká výlučné pohledávky úpadce a zároveň nemovitostí úpadce, nikoliv třetí osoby“. Odkazujíc na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovozuje, že nemohla-li v rámci vypořádání společného jmění manželů „řešit výlučné pohledávky svého manžela a ani zajišťující instituty vztahující se k těmto pohledávkám“, měla by být „v rámci účelu zákona o konkursu a vyrovnání a jeho smyslu chráněna“.

Uzavírá, že je „značně nelogickým“, aby na základě rozhodnutí soudu žalovaný nemovitosti z konkursní podstaty nejprve vyloučil a následně je opět – s odkazem na ustanovení – sepsal, neboť takovým postupem „dojde ke zpeněžení stejných nemovitostí dvakrát – jednou v rámci společného jmění manželů a podruhé v rámci vypořádání zajištěných pohledávek“.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal – s ohledem na závěry formulované v usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. – přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

V označeném usnesení Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutím soudu o vypořádání společného jmění manželů, zaniklého prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich, ve spojení se splněním povinnosti určené tímto rozhodnutím k „dorovnání“ podílů obou manželů, nedochází k zásahu do zástavních práv svědčících třetím osobám k nemovitostem původně ve společném jmění manželů. Takové účinky nemá rozhodnutí soudu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ani v mimokonkursních poměrech a nemůže je mít ani v rámci konkursního řízení.

Jinými slovy vypořádáním společného jmění manželů nedochází k zániku zástavních práv váznoucích na nemovitostech, původně náležejících do společného jmění, a zajišťujících pohledávky věřitelů za úpadcem; stane-li se v důsledku vypořádání společného jmění manželů výlučnou vlastnicí takové nemovitosti manželka úpadce, dopadá na ni režim ustanovení .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu