Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 405/2021
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 12. 2016 do 8. 2. 2021, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 804,06 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 12. 2016 do 8. 2. 2021, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 804,06 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 5 000 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (původně anonymizováno, s.r.o.) dne 23. 11. 2016 smlouvu o půjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč a s případným poplatkem za prodloužení termínu splatnosti ve výši 0 Kč do 23. 12. 2016 Smlouva přitom měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně webová adresa. Žalovaný se na této webové stránce zaregistroval zadáním osobních údajů (tel. číslo, email, druh a číslo osobního dokladu), zadáním zaměstnavatele a současně potvrdil, že se seznámil s podmínkami smlouvy o půjčce a souhlasí s nimi. Po prověření schopnosti žalovaného úvěru splácet nahlédnutím do veřejně dostupných databází (ISIR, příjmení, CRKI, BRKI) mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, když na svůj dluh řádně nehradil, dle sdělení právního předchůdce žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení neuhrazené jistiny (5 000 Kč) spolu s neuhrazeným poplatkem (0 Kč) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 12. 2016 (dnem následujícím po splatnosti pohledávky). Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 6. 1. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 24. 1. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z listin y označené jako smlouva o půjčce č. anonymizováno, všeobecných obchodních podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu o odeslané platbě ze dne 23. 11. (bez uvedení roku), smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 a z předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 2021 obojí odeslané téhož dne, učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným nepodepsala smlouvu o půjčce č. anonymizováno, když této smlouvě chybí nejméně podpis klienta (žalovaného). Z výpisu účtu ze dne 23. 11. (zřejmě 2016) žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 5 000 Kč s poznámkou, že se jedná o půjčku číslo. K postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně společnosti právnická osoba (původně anonymizováno, s.r.o.) na žalobkyni došlo smlouvou ze dne 1. 1. 2021. Dne 2. 2. 2021 byla sepsána listin listina nazvaná jako oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě před podáním žaloby a téhož dne byly obě listin y odeslány žalovanému. Z předložených listin nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 23. 11. 2016 smlouvu o půjčce.
5. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření tvrzené smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu o půjčce č. anonymizováno, která podle jejího tvrzení měla být mezi stranami uzavřena, ale tato listin listina nejméně neobsahovala podpis žalovaného a ani jinak nelze z předložené listin y dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. V žalobním tvrzení žalobkyně uvádí, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 23. 11. 2016 smlouvu o půjčce. Taková smlouva nebyla soudu předložena, ani nikde nebylo specifikováno, že smlouva anonymizováno by měla být smlouvou ze dne 23. 11. 2016. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 23. 11. (zřejmě 2016) částku 5 000 Kč, jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právnímu předchůdci žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 o. z. Pohledávka byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni ke dni 1. 1. 2021. K vydání bezdůvodného obohacení byl přitom žalovaný vyzván prokazatelně předžalobní upomínkou se lhůtou plnění 3 dny ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky, které byly odeslány dne 2. 2. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. 5. 2. 2021 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění (bezdůvodného obohacení) uplynula 8. 2. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 5 000 Kč dne 9. 2. 2021 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně od 9. 2. 2021 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny včetně příslušenství 5 526 Kč (5 000 Kč jistina a 526 Kč příslušenství), což představuje 77 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka jistiny včetně příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci příslušenství celkem 1 662 Kč, což představuje 23 % z celkového předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 54 %.
12. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 200 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč by činily 1 489 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 54 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 804,06 Kč.
Poučení:
Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.