Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4329/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele RNDr. M. P., Ph.D., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, za účasti společností a) O. p. a. s., a b) B. a. s. “v likvidaci“, obou zastoupených Mgr. K. L., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti O.p. a. s., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2008, č. j. -64, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 28. února 2007, č. j. -30, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti O. p. a. s. (dále jen „společnost“) o přechodu akcií na hlavního akcionáře – B. a. s. – podle ustanovení a následujících , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a na přiznání přiměřeného zadostiučinění.

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož činí lhůta pro svolání valné hromady podle ustanovení § 183i a následujících obch. zák. 15 dní. Odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. , neshledal shodně se soudem prvního stupně právní úpravu vytěsnění minoritních akcionářů rozpornou s ústavním pořádkem České republiky, ani s komunitárním právem.

Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno porušení zákona při svolání a rozhodování napadené valné hromady, nepřísluší navrhovateli ani právo na přiměřené zadostiučinění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“), namítaje, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, tedy uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, „zda může být usnesení valné hromady platné, pokud došlo ke zneužití většiny hlavním akcionářem a bylo rozhodováno na základě předpisu, který je v rozporu su ad“.

Na podporu svého názoru o rozporu úpravy vytěsnění menšinových akcionářů s ústavním pořádkem dovolatel namítá, že zavedením institutu squeeze–out byla „zrušena a změněna ustanovení zákona upravující náhradu škody, což je nepřípustné a v rozporu s ústavním pořádkem České republiky“, že hlavní akcionář „nikdy nemůže jednat protiprávně, jelikož není povinen určit přiměřené protiplnění, ale pouze obecně jakoukoliv hodnotu protiplnění“ a tudíž drobný akcionář se nikdy nemůže domoci „náhrady škody“ vzniklé „rozdílem mezi protiplněním, které obdržel a přiměřeným protiplněním“.

Současně poukazuje na situaci, kdy hlavní akcionář rozhodl o svém zrušení s likvidací a následně pak může dojít k prohlášení konkursu na jeho majetek, a uzavírá, že právní úprava takovou možnost vůbec nepředvídá a drobné akcionáře ani nechrání.

Dovolatel dále „dává podnět k tomu, aby Nejvyšší soud požádal Evropský Soudní dvůr o rozhodnutí (stanovisko) o souladu ustanovení § 183i a následujících obch. zák. s Evropskou úmluvou o lidských právech, jako o předběžné otázce“.

Konečně namítá, že ustanovení § 183k odst. 5 obch. zák. je v rozporu s komunitárním právem, a že mu je „z ekonomických důvodů bráněno efektivně vést přezkumné řízení, kdy vzhledem k neexistenci bezvadného přezkumného řízení v českém právním řádu …… hrozí, že bude nucen platit náklady soudního řízení a v případě neúspěchu i náklady protistrany za zastoupení advokátem, stejně tak jako náklady znaleckého posudku, kdy toto vše je ve značném nepoměru k hodnotě akcií“. Náklady, které musí vynaložit na ochranu svých základních vlastnických práv, jsou „vlivem právní úpravy ustanovení § 183i a následující obch. zák. nepřiměřeně vysoké a v hrubém nepoměru s částkou doplatku protiplnění požadovanou dovolatelem v příslušné žalobě o přezkoumání přiměřenosti protiplnění podle ustanovení § 183k obch. zák.“

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c/ O případ uvedený pod písmenem b/ v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Je tomu tak již proto, že soulad ustanovení § 183i až § 183n obch. zák. s ústavním pořádkem České republiky přezkoumal Ústavní soud v nálezu ze dne 27. března 2008, sp. zn. , jímž návrh na jejich zrušení zamítl. Na závěrech formulovaných Ústavním soudem nejsou argumenty dovolatele (předkládané na podporu opačného názoru) způsobilé ničeho změnit, nehledě k tomu, že obsahově ani nesouvisí s předmětem projednávané věci, v níž se dovolatel nedomáhá ani náhrady škody, ani nepřiměřenosti výše protiplnění.

Nejvyšší soud současně neshledává ani důvod k postupu podle článku 234 Smlouvy o založení Evropských společenství. Ustanovení § 183k odst. 5 obch. zák., jehož nesoulad s blíže neupřesněným předpisem komunitárního práva dovolatel namítá, nebylo v projednávané věci aplikováno a k přezkumu „souladu“ vnitrostátního práva s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod není Evropský soudní dvůr povolán.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto odmítl (, ).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a ostatním účastníkům řízení podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu