Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 C 458/2021

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 26 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 4 449,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 304,17 Kč, úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Účastníci nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ustanovené opatrovnici žalovaného příjmení jméno příjmení se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 8 901 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 4 449,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 304,17 Kč, úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Účastníci nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovené opatrovnici žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování žalovaného ve výši 8 901 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 18. 5. 2018 se společností právnická osoba, IČO (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč (dále jen„ smlouva o úvěru“). Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč, a to počínaje dnem 25. 5. 2018 Poslední splátka byla stanovena na den 12. 7. 2019. Dále se žalovaný zavázal za poskytnuté peněžní prostředky hradit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o úvěru ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, celkem žalovaný uhradil částku ve výši 700 Kč, která byla započítána ve výši 500 Kč na úrok a ve výši 200 Kč na hotovostní inkaso splátek. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil.

2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 11. 1. 2022, č. j. číslo jednací, opatrovnici příjmení jméno příjmení, advokátku, se sídlem adresa.

3. Opatrovnice žalovaného se vyjádřila k žalobě podáním ze dne 3. 2. 2022 (doručeným soudu téhož dne), ve kterém uvedla, že nemůže s určitostí potvrdit či vyvrátit podpis žalovaného na smlouvě o úvěru, přičemž se domnívá, že žalobkyně nedostatečně prokázala, že byl žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytnut. Dále opatrovnice žalovaného uvedla, že nebyla dostatečně osvědčena schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr a nebyly splatně sjednány závazky hradit smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek.

4. K podání opatrovnice žalovaného se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 24. 2. 2022 (doručeným soudu dne 25. 2. 2022), ve kterém uvedla, že opatrovnice nemůže namítat pravost podpisu soukromé y, kdy nemohla zjistit stanovisko žalovaného k této věci. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru – tyto údaje byly zaznamenány do karty zákazníka, ze které vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet taktéž na základě pracovní smlouvy žalovaného, výplatních pásek žalovaného a z dokladů o výměře důchodu žalovaného. K úroku a nákladům žalobkyně uvedla, že jejich požadovaná výše není v rozporu s dobrými mravy.

5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

6. Soud ve věci na den 29. 3. 2022 nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně a opatrovnice žalovaného. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že ji právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně. Žalobkyně byla v souladu s  poučena, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále byla poučena o neúplné apelaci a o koncentraci řízení podle Žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 18. 5. 2018 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Ve smlouvě o úvěru si smluvní strany ujednaly, že žalovaný bude úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 450 Kč spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 18. 5. 2018).

9. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě prohlášení žalovaného a z jeho výplatní pásky, pracovní smlouvy a dokladu o výměře důchodu. Finanční situaci zaznamenala právní předchůdkyně žalobkyně do karty zákazníka, ze které vyplývají příjmy žalovaného ve výši 16 504 Kč a výdaje ve výši 13 040 Kč (Zjištěno z karty zákazníka ze dne 18. 5. 2018).

10. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 700 Kč (Zjištěno z tabulky poskytnuté žalobkyní).

11. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacího lístku).

12. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku).

13. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle , (dále jen „ “) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.

14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky, jejichž převzetí žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných týdenních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

16. Protože předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

17. Podle an. , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

23. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 5. 2018 uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu nedoplnila ani nedoložila žádné y, ze kterých by bylo patrno, na základě čeho právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala majetkovou situaci žalovaného. Soud měl k dispozici pouze kartu zákazníka.

26. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

27. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“

28. Byť se uvedená judikatura vztahovala k  , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

29. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z poskytnutých údajů ze strany žalovaného. Tyto údaje, byly zaznamenány do karty zákazníka. Ze strany žalobkyně byla soudu předložena pouze karta zákazníka; dále nebylo doloženo ničeho. V kartě zákazníka je navíc uvedeno, že deklarovaný příjem žalovaného ze zaměstnání je 13 129 Kč a ze státní podpory 3 375 Kč, celkem tedy 16 504 Kč; deklarované výdaje na bydlení ve výši 5 600 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč a další splátky úvěrů ve výši 1 440 Kč, celkem tedy 13 040 Kč Tyto údaje měly být podloženy listinami; uvedené y však soudu nebyly předloženy v rámci dokazování žalobkyní. Pokud žalobkyně y, jimiž měla údaje uváděné žalovaným ověřit, soudu nepředložila z toho důvodu, že je nemá, odkazuje soud na zákon o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly ( , odst. 2 písm. b/, odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu tedy není zřejmé, zda opravdu dokumenty, které jsou uvedeny v kartě zákazníka (výplatní pásky, pracovní smlouva, doklad o výměře důchodu žalovaného) byly skutečně právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuty a jaké údaje obsahovaly. Je-li v kartě zákazníka uvedeno, že zaměstnání žalovaného bylo ověřeno telefonicky, neplyne z toho nic o výši příjmů žalovaného z tohoto zaměstnání. Navíc ani tuto skutečnost žalobkyně nijak neprokázala. Totéž platí o ověření pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, kterými měly být prověřeny majetkové poměry žalovaného (jako spotřebitele) před poskytnutím úvěru, má soud nadále za neprokázané, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného došlo. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), a přesto mu poskytla spotřebitelský úvěr. S ohledem na to je tato smlouva o úvěru neplatná ( a 86 odst. 1 ZoSÚ).

30. V takovém případě tak má žalobkyně vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část jistiny) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

31. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy na tento úvěr uhradil částku ve výši 700 Kč, proto nesplacená část jistiny představuje částku ve výši 14 300 Kč. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s 

32. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčené jistiny. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno v pondělí dne 22. 2. 2021. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy ve čtvrtek 25. 2. 2021 a dne 26. 2. 2021 započala běžet desetidenní lhůta pro zaplacení. Poslední den této lhůty připadl na pondělí 8. 3. 2021. Ode dne 9. 3. 2021 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 14 300 Kč.

33. K tomu soud uvádí, že výše úroků z prodlení se ode dne 9. 3. 2021 do zaplacení, pohybovala podle nařízení ve výši 8,25 % ročně.

34. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když žalobkyně a žalovaný měli ve věci úspěch jen částečný a jejich úspěch resp. neúspěch byl stejný; soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. Ve výroku IV. soud přiznal ustanovené opatrovnici žalovaného za poskytnuté právní služby odměnu ve výši 8 901 Kč, která se skládá z následujících úkonů podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě účast na jednání soudu dne 29. 3. 2022), náleží jí podle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty stanovené podle § 7 a. t. ve výši 26 300 Kč ve výši 2 152 Kč za jeden úkon, tj. celkem 6 456 Kč (2 152 Kč x 3). Opatrovnici dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). S ohledem na skutečnost, že opatrovnice žalovaného je plátcem DPH, přiznal jí soud DPH ve výši 21 % Celkem opatrovnici náleží částka ve výši 8 901 Kč vč. DPH.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.