Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 423/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2004, č. j. -35, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 500.000,- Kč, a rozhodl

o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 17. 11. 1997 byl žalobce fyzicky napaden v prvním patře budovy v M. ul. v K. V. B., což bylo vyšetřováno orgány činnými v trestním řízení. Dospěl k závěru, že postup těchto orgánů, v němž žalobce spatřoval neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, byl v souladu se zákonem, a proto k žádnému zásahu do těchto práv žalobce nedošlo; není tak dána odpovědnost žalované ve smyslu § 13 obč. zák. S poukazem na to, že předpokladem přiznání nemajetkové újmy je značná míra intenzity neoprávněného zásahu, a to, že újmu nelze prostřednictvím žádné jiné formy zadostiučinění zmírnit, uzavřel, že požadavek žalobce není oprávněný.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 8. 2005, č. j. -54, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Konstatoval,

že předpokladem odpovědnosti podle § 13 obč. zák. je existence zásahu do práv chráněných ustanovením § 11 a násl. obč. zák., který je neoprávněný a současně objektivně způsobilý tato chráněná práva porušit, popřípadě ohrozit, a že postup orgánů činných v trestním řízení a v přestupkovém řízení představuje výkon zákonem uložené povinnosti vyplývající z trestněprávních a správních předpisů, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu do osobnostních práv. Námitky proti postupu těchto orgánů proto mohl žalobce uplatňovat stanoveným způsobem výlučně v rámci těchto řízení, když žalobou na ochranu osobnosti se nelze domáhat přezkoumávání správnosti postupu těchto orgánů, oprávněných k těmto řízením při dodržení stanovených podmínek. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal existenci neoprávněného zásahu, není dána ani odpovědnost žalované ve smyslu § 13 obč. zák. Doplnění řízení výslechem žalobce považoval odvolací soud za nadbytečné, neboť provedení tohoto důkazu

by nemohlo na věci nic změnit.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 28. 11. 2005 dovolání, doplněné podáním ze dne 21. 3. 2007, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodů podle a b) Soudům obou stupňů vytýká, že jej nevyslechly jako účastníka řízení a že mu nedaly možnost prokázat existenci neoprávněného zásahu ve smyslu obč. zák. Tím, „že jej orgány státu (policie, orgány činné v trestním řízení) neochránily před trvajícím útokem pachatele a následně nepostupovaly v řízení trestním ani přestupkovém, kdy šetření skončilo odložením věci, mu stát nezaručil právo na ochranu života a zdraví“. Má zato, že odvolací soud „došel“ k nesprávnému posouzení věci, přičemž neprovedl ani důkazy k prokázání intenzity a trvání vzniklé újmy. Z tohoto důvodu se domnívá, že dovolání

je důvodné. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle

k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má pro právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek příkladmo uvedených v , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7/2002, pod pořadovým číslem 132 (od jehož závěrů nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle (nebo ) nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto. Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu (je zjevné, že konkrétní vada řízení nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde - srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1/2006, pod pořadovým číslem 6).

Žalobce v dané věci napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [ ]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalobce nezpochybňuje samotné právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že soud prvního stupně neprovedl jím navržený důkaz výslechem účastníka, a toto pochybení nenapravil ani odvolací soud, který kromě toho neprovedl důkazy k prokázání intenzity a trvání vzniklé újmy. Správnost potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu podle nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť tento důvod není způsobilý založit přípustnost dovolání podle , a dovolací soud se jím může zabývat jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. ).

Protože podmínky přípustnosti dovolání nejsou z hlediska v daném případě splněny, dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce s ohledem

na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu