Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 410/2021-20
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO
sídlem adresa, anonymizována dvě slova
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa anonymizována tři slova
o zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky za období od 26. prosince 2018 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky za období od 26. prosince 2018 do zaplacení. <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 14. září 2021, se žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 4 000 Kč, jakožto nevráceného úvěru. Podle žalobkyně uzavřela žalovaná v neuvedený den se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, anonymizována dvě slova, (dále jen„ banka“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla banka dne datum anonymizováno žalované na její účet č. bankovní účet poskytnout úvěr 4 tis. Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne datum anonymizováno, což žalovaná nesplnila. Žalobkyně měla nabýt žalované pohledávky proti žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s bankou dne datum. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok blíže odůvodnila.
Ohledně skutkových tvrzení, resp. právních hodnocení žalobkyně o uzavření smlouvy o postoupení pohledávek a smlouvy o úvěru, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění, neboť žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neoznačila tedy ani žádné z žalobních tvrzení za nesporná a žalobkyně, ač kvalifikovaně zastoupena, neoznačila žádné důkazy, na jejichž základě by soud mohl právně hodnotil jak její aktivní věcnou legitimaci pro příjem žalované platby, tak sjednání uvedené smlouvy žalovanou. Veškeré důkazní návrhy směřovaly jen ke zjištění majitele bankovního účtu, z nějž měly být převáděny úvěrové peníze, k prokázání připsání peněz na účet žalované, resp. zjištění totožnosti majitele tohoto účtu. Takové skutkové zjištění ovšem k vyhovění žalobě vést nemohlo, protože podle žalobních tvrzení peníze neměla žalované převádět žalobkyně, nýbrž banka. Proto soud dokazování ani v navrhovaném rozsahu neprováděl.
Vzhledem k tomuto procesnímu stavu soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu na plnění povinnosti žalované, sjednané podle žalobních tvrzení s právní předchůdkyní žalobkyně (bankou) v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ OZ“) zamítnout pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ OSŘ“) jak je ostatně žalobkyni jistě známo také z ustálené rozhodovací praxe zdejšího v jiných věcech, kde se domáhala obdobného plnění (z mnoha viz např. sp. zn. 10 C 227/2020 , 11 C 380/2020 , 12 C 442/2020 , 15 C 185/2020 , 17 C 120/2020 a řada dalších).
S ohledem na vázanost úrokového příslušenství k žalované jistině, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení, neboť nebylo zjištěno prodlení žalované s placením jakékoli částky ve smyslu § 1970 OZ .
Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ , jak uzavřel také Ústavní soud České republiky například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15 , ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, č. j. 15 C 71/2014 -37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ ).
Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ , podle kritéria procesního úspěchu ve věci. Protože zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu procesních nákladů žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).