Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3122/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáš, Ph.D., CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců a) A. R., b) P. R., c) M. R., a d) M. R., všech zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) S. m. H., M. m., 2) ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., sekci územní pracoviště O., a 3) P. f. ČR, o zaplacení částky 611.499,- Kč

s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání třetího žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.8.2006, č.j. -255, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.8.2006, č.j. -255, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10.8.2006, č.j.

-255, potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně (Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově ze dne 27.4.2006, č.j. -227, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 21.6.2006, č.j. -241), a to v té části, pokud jím byla třetímu žalovanému P. f. ČR uložena povinnost zaplatit prvnímu žalobci A. R. částku 305.749,50 Kč, druhému žalobci P. R. částku 101.916,50 Kč, třetímu žalobci M. R. částku 101.916,50 Kč, čtvrtému žalobci M. R. částku 101.916,50 Kč a současně jej potvrdil v odstavci IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Zároveň v odstavci II. zamítl žalobu, pokud zněla na uložení povinnosti zaplatit žalovanému P. f. ČR úrok z prodlení ve výši 4 % za dobu od 5.9.2002 do zaplacení. Rozhodl konečně o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně,  podle nichž původními vlastníky nemovitostí, zapsaných ve vložce č. 5 pro H.-Š., tj. rodinného domu č.p. 8 se stodolou a stájí a budky na parcele č. 784 stavební plochy o výměře 12 m2 v k.ú. Š., byli A. R. a H. R. Shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že tento jejich majetek byl zkonfiskován v poválečném období dekretem č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů a zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Odvolací soud převzal též závěr soudu prvního stupně, že v řízení před správním orgánem byly restituční nároky žalobců posouzeny podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „“). Dále vycházel ze skutkového závěru soudu prvního stupně, že oprávněnými osobami se z titulu dědické posloupnosti stali žalobci a) - d). Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobcům se nepodařilo prokázat, která fyzická či právnická osoba, či právní nástupce předmětné nemovitosti držel nebo spravoval v době zániku těchto nemovitostí, přičemž tyto stavby byly zřejmě demolovány před započetím výstavby kruhového objezdu zvaného ,,rondl“ v blízkosti nádraží Č. d. v H. Soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že v daném případě se nepodařily nalézt demoliční výměry, územní rozhodnutí, kolaudační rozhodnutí ke stavební akci, případně další potřebné doklady.

Odvolací soud bral do úvahy, že soud prvního stupně byl vázán závazným právním názorem, který vyslovil odvolací soud ve zrušovacím usnesení ze dne 14.2.2006, a to, že v případě náhrad podle § 16 odst. 2 zákona o půdě je nutno za situace, kdy nelze zjistit osobu povinnou k poskytnutí náhrady ani jejího právního nástupce, nebo jestliže tato právnická osoba zanikla, postupovat za pomoci analogie podle § 20 odst. 1 poslední věty zákona o půdě v případě náhrad za živý a mrtvý inventář. V takovém případě je P. f. ČR povinen podle § 18a odst. 2 zákona o půdě poskytnout náhradu za nevydané nemovitosti. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně věc po právní stránce správně posoudil, a to v souladu s § 14, § 18a a § 20 zákona o půdě. Ohledně výše náhrady soud prvního stupně správně vyšel ze znaleckých posudků B. J. a Ing. L. L., kterými byly nemovitosti oceněny ke dni přechodu na stát  a podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona o půdě. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. a IV. výroku potvrdil. Pokud se týká příslušenství z předmětných částek od 5.9.2002 do zaplacení, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobců není peněžitou pohledávkou, nýbrž právem dosáhnout spravedlivého vypořádání náhrady za zdemolované stavby. Uzavřel, že nepřichází tedy v úvahu přiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení z peněžité částky do doby, než nastane splatnost peněžité částky, o jejímž zaplacení rozhodl soud.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci soudy I. a II. stupně podle

V tomto směru namítal, že v případě poskytování náhrad podle zákona o půdě P. f. ČR není možné požadovat poskytnutí náhrady formou peněžitého plnění. Podle dovolatele P. f. ČR poskytuje náhradu ve smyslu zákona o půdě, který spočívá v poskytnutí nemovitostí ve správě P. f. ČR nebo v poskytnutí hotovosti ve výši stanovené zvláštním předpisem, popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů. Tvrdil, že finanční hotovost lze poskytnout jen ve výši stanovené zvláštním předpisem, a to , přičemž v současné době tato částka činí 10.000,- Kč. Konstatoval, že rozhodnutí soudů obou stupňů tedy byla vydána v rozporu se zákonem o půdě. Navrhoval proto zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení , když směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, jenž rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít opodstatnění.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží

(viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí

a stanovisek, text na str. 13/45).

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení především o posouzení správnosti závěrů odvolacího soudu nesoucích se k výkladu ustanovení , o půdě, v platném znění. Odvolací soud použil správného zákonného ustanovení,  avšak jeho obsah si ne zcela přiléhavě vyložil.

Podle první věty ustanovení § 18a odst. 1 zákona o půdě (v platném znění) P. f. poskytuje náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo okresní úřad. Právní norma obsažená v § 18a odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že náhrada spočívá v poskytnutí nemovitostí ve správě P. f. nebo v poskytnutí hotovosti ve výši stanovené zvláštním předpisem, popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů. Zvláštním předpisem, uvedeným v tomto zákonném ustanovení, je podle poznámky 13c/ k Ustanovení bylo do zařazeno novelou, provedenou , který nabyl účinnosti dne 1.7.1993.

Dovolateli nelze upřít správnost jeho tvrzení, podle nichž v případě poskytování náhrad P. f. podle zákona o půdě není možné požadovat poskytnutí náhrady formou peněžitého plnění, nýbrž je třeba při poskytování náhrady P. f. vycházet z zákona o půdě, přičemž při stanovení výše hotovosti, kterou lze na náhradu poskytnout, odkazuje správně na

S přihlédnutím k výše uvedenému tak lze přisvědčit argumentaci dovolatele, že P. f. proto nelze uložit povinnost zaplacení výše podílů jednotlivým žalobcům.

Dovolací soud nemohl tedy dospět jednoznačně k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, jak to má na zřeteli ustanovení Přikročil proto ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu podle ustanovení a 6 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (, věta třetí, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu