Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 7/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Stejskalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 8 213 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 213 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 000 Kč od 15.8.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 213 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 000 Kč od 15.8.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). V předmětné věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř.
2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 28. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 8 213 Kč představující nevrácenou jistinu z poskytnutého úvěru ve výši 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 825 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 5 000 Kč od 15. 8. 2019 do 17. 5. 2020 v celkové výši 1 828 Kč, to vše na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 17. 7. 2019.
3. Žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky, a proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) – aplikoval co do určení příslušnosti úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dospěl k závěru, že dle tohoto ustanovení je dána jeho pravomoc i příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí věci, neboť osoba, která má bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost může být žalována u soudů tohoto členského státu, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (článek 6 a 7 nařízení č. 1215/2012). Podle článku 4 odstavce 1 a 2 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ze dne 19.6.1980 (zveřejněné pod č. 64/2006 Sb. m. s.), dále jen„ Římská úmluva“ je rozhodným právem v daném případě právo České republiky, když předmětem smlouvy (jak bude uvedeno dále) je poskytnutí úvěru, který byl realizován v České republice, ve vztahu k žalované jako spotřebiteli, která měla v době poskytnutí úvěru (rok 2019) bydliště v České republice a úvěr měl být splněn v České republice, tedy smlouva nejúžeji souvisí právě s Českou republikou, když nejsou naplněny podmínky pro volbu jiného práva dle článku 5 odstavce 3 Římské úmluvy.
4. Z předložených listinných důkazů (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 17. 7. 2019, potvrzení o platbě z účtu žalobkyně č. bankovní účet ze dne 17. 7. 2019 a předžalobní výzvy ze dne 4. 5. 2020, výplatní listy žalované za březen-květen/ 2019, výpis EUCB a CRIF) zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu číslo na jejímž základě žalobkyně převedla dne 17. 7. 2019 na účet žalované částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 1 828 Kč do 15. 8. 2019. Pro případ prodlení s plněním dluhu byla účastníky v článku IX odst. 1 písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky, z níž je úvěrovaný v prodlení, a to za každý den prodlení; splatnost byla sjednána ode dne následujícího po takovém prodlení. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované z jejích příjmů doložených výplatními listy za 3 měsíce předcházející poskytnutí úvěru, když příjmy žalované činily cca 22 000 Kč, a dále z výpisů EUCB a CRIF, kdy z příslušných databází (CEE, ISIR, Black list) vyplývalo, že žalovaná ke dni uzavřené úvěrové smlouvy neměla žádné záznamy. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 4. 5. 2020.
5. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
6. Po právní stránce soud nárok posoudil podle § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně poskytla žalované úvěr, který žalovaná v rozporu se smlouvou nevrátila, a tudíž je dán nárok žalobkyně na zaplacení sjednaného úvěru i s úrokem (sjednaným v pevné výši) včetně smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení s peněžitým plněním (dle § 2048 o. z.); výše smluvní pokuty odpovídá zákonnému požadavku podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Protože je žalovaná v prodlení, je dán rovněž nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Bylo prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované k zaplacení poskytnutého úvěru ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když výše poskytnuté půjčky (5 000 Kč) odpovídala reálným možnostem žalované, tj. jejímu příjmu ve výši cca 22 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaná ke dni uzavření smlouvy neměla žádné záznamy v příslušných databázích (CEE, ISIR, Black list).
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů ve výši 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), náleží odměna ve výši 200 Kč a dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a za písemné podání nebo návrh ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Při stanovení výše nákladů řízení co do stanovení odměny advokáta postupoval soud podle § 14b AT, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 9 C 64/2020, 21C 306/2019 nebo 6C 121/2019). Ve všech těchto řízeních žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení neuhrazeného úvěru, žaloby se liší toliko identifikačními údaji žalovaného, daty a číselnými údaji, a proto je na místě posoudit návrh podaný v nadepsané věci jako ustálený vzor a při určení výše odměny advokáta postupovat podle § 14b AT.
8. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.