Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 10/2009

U S N E S E N Í

Odůvodnění:

V rámci rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 3. 2008, sp. zn. , v trestní věci obviněných P. V., J. K. a M. G. byl obviněný M. G. uznán vinným v bodě 1/ výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „dne 7. 5. 2007 v K., okr. V., vylákal na V. A. částku 35.000,- Kč s tím, že za tuto částku mu prodá malotraktor typu TK, který mu předvedl, traktor mu ale nepředal, nýbrž jej zašantročil a peníze si ponechal“, v bodech 2/, 3/, 4/ a 7/ výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., a v bodech 5/ a 7/ výroku o vině trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. Útok popsaný v bodě 4/ obviněný spáchal tak, že „dne 17. 4. 2007 v době po 21.00 hod. do 18. 4. do 02.00 hod. v R., okr. K., v místě zvaném B., odcizil u rekreační chaty majitele J. P. k jeho škodě osobní motorové vozidlo zn. Lada Niva, v hodnotě 45.000,- Kč, se kterým odjel do V.“, a útok v bodě 7/ společně s obviněnými P. V. a J. K. tak, že dne 19. 4. 2007 v 04.11 hod. ve V. po předchozí dohodě v úmyslu zmocnit se bankomatu s penězi společnosti G. M. B., a. s. umístěného v prodejně K., s odcizeným vozidlem zn. Lada Niva, prorazil bezpečnostní prosklené dveře, přičemž P. V. čekal před prodejnou a v případě obtíží mu měl pomoci bankomat vytáhnout a naložit do vozidla, zatímco J. K. poblíž s mobilním telefonem sledoval okolí, především pohyb osob a vozidel a takto je zajišťoval, aby nebyli vyrušeni, uvedeným vozidlem se mu však bankomat, který obsahoval 1.386.600,- Kč, urazit a odvézt nepodařilo, a popsaným jednáním způsobili na budově společnosti K. Č., v. s. o. škodu ve výši 596.652,- Kč a na bankomatu ve vlastnictví společnosti G. M. B. škodu ve výši 36.813,- Kč. Za výše uvedenou trestnou činnost byl obviněný podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c)tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost zaplatit poškozenému V. A. škodu ve výši 35.000,- Kč, poškozené společnosti R. – A., s. r. o., škodu ve výši 51.374,- Kč a společně a nerozdílně s obviněnými P. V. a J. K. zaplatit poškozené G. M. B., a. s., škodu ve výši 36.813,- Kč. Se zbytkem nároků na náhradu škody byli poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. b), c) tr. ř. v některých bodech zproštěn obžaloby.

O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch též státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 5. 2008, č. j. -1135, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu podaných odvolání zrušil ohledně obviněného ve výrocích o vině pod body 2/, 3/ a 5/, v celém výroku o trestu, v některých výrocích o náhradě škody, a dále ve zprošťujícím výroku podle § 226 písm. c) tr. ř. V tomto rozsahu pak věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň postupem podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině skutky pod body 1/, 4/ a 7/ napadeného rozsudku obviněnému podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13. 5. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl právní moci v nezrušené části i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř.).

Proti odsuzující části shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, a v tomto rozsahu napadl i nezrušenou část rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že odvolací soud převzal skutkové závěry soudu prvního stupně, ačkoliv byly založeny na nesprávném vyhodnocení provedených důkazů a na neúplném dokazování. Soudu prvního stupně pak vytkl, že při zjišťování skutkového stavu vycházel z měnících se výpovědí spoluobviněných, učiněných v úmyslu jej poškodit, a nevzal v úvahu manipulace v přípravném řízení spočívající ve ztrátě dokumentů či v ovlivňování spoluobviněných. Soud přitom neprovedl ani jeho návrhy na doplnění dokazování, zejména pokud jde o znalecký posudek ohledně konkrétní lokalizace míst odposlouchávaných telefonních hovorů, dále k odstranění závažných rozporů ve výpovědích spoluobžalovaných V. a K. a k zodpovězení otázky, kde se dovolatel vlastně nacházel v době páchání trestné činnosti. Vyslechnut nebyl ani svědek D., jehož výpověď mohla přispět ke zjištění okolností týkajících se nákupu inkriminovaných traktorů. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pak vznikají důvodné pochybnosti o dovolatelově vině. Soudy byly proto povinny postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo a ohledně skutků popsaných ve výroku rozsudku pod body 1/, 4/ a 7/ měly rozhodnout v jeho prospěch.

Dovolatel zároveň s odkazem na předcházející procesní postup a rozhodnutí soudu prvního stupně (konkrétně usnesení vydané dne 15. 8. 2008 pod č. j. -1210) vyslovil přesvědčení, že dosavadní řízení před tímto soudem nebylo vedeno objektivně a nesměřovalo k tomu, aby dovolatelova trestní věc byla v celém rozsahu náležitě a bez pochybností objasněna.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky, pokud shledá, že dovolání je důvodné, zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 13. 5. 2008, č.j. -1135, tak rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 3. 2008, sp. zn. , v napadených částech pod body 1/, 4/ a 7/, a věc vrátil tomuto okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), podle níž lze podané dovolání ze základních obecných hledisek označit za přípustné, nicméně jeho odůvodnění nekoresponduje s obsahem zvoleného hmotně právního důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť argumentace obviněného se týká výlučně otázky hodnocení důkazů oběma soudy, s nímž obviněný vyjadřuje nesouhlas. Jeho námitky tedy směřují vůči zjištěnému skutkovému stavu věci a teprve v návaznosti na ně je namítáno nesprávné právní posouzení předmětných skutků.

Protože státní zástupkyně zároveň v daném případě neshledala extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi na straně jedné a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů na straně druhé, který by v dovolacím řízení mohl umožnit i zásah do skutkového stavu věci, navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako podané z jiného důvodu, než jaké jsou vyjmenovány v ustanovení § 265b tr. ř., a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

Obviněný M. G. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací(§ 265c tr. ř.) poté zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V projednávaném případě však obviněný nenamítl, že na soudy zjištěný skutkový stav věci byla nesprávně aplikována ustanovení hmotného práva a že tento nesprávný postup činí vadným jak výroky o vině, tak i výroky na ně navazující. Své dovolání založil na tvrzení, že není pachatelem předmětných skutků (resp. že se skutky v soudy zjištěné podobě nestaly) a v uvedeném směru pak především na obecné polemice s rozsahem a kvalitou dokazování provedeného v jeho trestní věci. Soudům ve skutečnosti vytkl především to, že k jeho tíži porušily zásadu in dubio pro reo, když závěr o jeho vině založily na údajně rozporných a nevěrohodných výpovědích spoluobviněných a na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci. S existencí shora uvedených vad pak ve smyslu uplatněného hmotně právního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval nesprávné právní posouzení inkriminovaných skutků, ačkoliv podle jeho přesvědčení výsledky dokazování závěr o jeho vině těmito trestnými činy nedovolovaly a v pochybnostech bylo třeba rozhodnout v jeho prospěch a nikoli k jeho tíži.

Z uvedených důvodů pak nelze pochybovat o tom, že se dovolatel podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal de facto zásadního přehodnocení soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním(§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho výše uvedené námitky proto dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. ). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů při žádném v úvahu přicházejícím logickém způsobu jejich hodnocení. Jinými slovy, že skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

V posuzovaném případě však nelze soudům vytknout, že s ohledem na výsledky dokazování měly správně dospět k závěru, že spáchání předmětných skutků nebylo dovolateli prokázáno. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku provedenými důkazy podrobně zabýval a zároveň náležitě vyložil a odůvodnil (viz rozsudek zejména na str. 13 a 14), jaké skutečnosti vzal za prokázané a z jakých důvodů. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl ke skutkům, jež učinil obviněný předmětem pozdějšího dovolání, všechny potřebné důkazy k tomu, aby byl náležitým způsobem zjištěn skutkový stav, a v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. je též řádně vyhodnotil. Při svém rozhodování pak na zjištěný skutkový stav věci navázal, což u všech skutků jednotlivě odůvodnil (viz str. 6 a 8 napadeného rozsudku).

K námitkám dovolatele, že dokazování nebylo provedeno v rozsahu dostatečném pro závěr o jeho vině, resp. že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, je třeba poznamenat, že v § 2 odst. 5 tr. ř. ani § 2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. , str. 3), který dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu splňuje.

Z hlediskay, jakož i z hlediska základních práv garantovanýchd, popř. mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, je třeba poukázat na to, že nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. a sp. zn. ).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , a , , , str. 6, str. 3, 4, str. 5, 6).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. G. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler