Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 63/2021-32

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 29 327,85 Kč s příslušenstvím (úvěr)

takto:

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 29 327,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 343,75 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 281,73 Kč, úrokem ve výši 15,3 % ročně z částky 22 343,75 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 601,54 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 29 327,85 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 343,75 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 281,73 Kč, úrokem ve výši 15,3 % ročně z částky 22 343,75 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 601,54 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 29 327,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 16. 4. 2015 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 100 000 Kč. Téhož dne byly prostředky žalované i skutečně poskytnuty. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr splatit do 20. 3. 2021 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru, doba splácení byla stanovena na 71 měsíců s úrokovou sazbou 15,30 % ročně při RPSN 16,60 % ročně. Výše každé měsíční splátky tak činila 2 150 Kč. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila, pročež žalobkyně celý úvěr ze Smlouvy zesplatnila ke dni 22. 12. 2020 a stanovila lhůtu k úhradě dlužné částky do 7. 1. 2021. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny 22 343,75 Kč i úvěrové poplatky ve výši 6 984,10 Kč, dále pak kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši 15,30 % z dlužné nesplacené jistiny úvěry od 15. 5. 2020 do 21. 1. 2021 a následně tento úrok od 22. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky jistiny úvěru a následně tento úrok od 22. 1. 2021 do zaplacení. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 16. 4. 2015, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit formou pravidelných 71 měsíčních splátek ve výši 2 150 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků zaplatit i úrok ve výši 15,30 % ročně, RPSN 16,60 % ročně.

6. Ze žádosti o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaná měla být vdovou, bydlet v nájemním bytě, mít středoškolské vzdělání. Nevyživovala žádné dítě, měsíční náklady na nájem měly činit 500 Kč, dále pak měla spoření ve výši 200 Kč měsíčně. Její měsíční příjem měl být 14 000 Kč.

7. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 22. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné úvěrové pohledávky do 7. 1. 2021. Ke dni 21. 12. 2020 přitom dlužná pohledávka měla činit 31 799,87 Kč.

8. Z historického výpisu k úvěru číslo soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované dne částku 16. 4. 2015 částku 100 000 Kč a to ve formě čerpání úvěru ve výši 99 510 Kč a poplatku 490 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila dne 20. 4. 2015 částku 170 Kč, dne 20. 5. 2015 částku 2 150 Kč, dne 20. 6. 2015 částku 2 150 Kč, dne 20. 7. 2015 částku 2 150 Kč, dne 20. 8. 2015 částku 2 150 Kč, dne 20. 9. 2015 částku 2 150 Kč, dne 20. 10. 2015 částku 2 150 Kč, dne 20. 11. 2015 částku 2 150 Kč, dne 20. 12. 2015 částku 2 150 Kč, dne 20. 1. 2016 částku 2 150 Kč, dne 20. 2. 2016 částku 2 150 Kč, dne 20. 3. 2016 částku 2 150 Kč, dne 20. 4. 2016 částku 2 150 Kč, dne 20. 5. 2016 částku 2 150 Kč, dne 20. 6. 2016 částku 2 150 Kč, dne 20. 7. 2016 částku 2 150 Kč, dne 20. 8. 2016 částku 2 034,96 Kč, dne 25. 8. 2016 částku 115,04 Kč, dne 20. 9. 2016 částku 2 150 Kč, dne 20. 10. 2016 částku 2 150 Kč, dne 20. 11. 2016 částku 2 150 Kč, dne 20. 12. 2016 částku 2 150 Kč, dne20. 1. 2017 částku 2 150 Kč, dne 20. 2. 2017 částku 2 150 Kč, dne20. 3. 2017částku 2 150 Kč, dne 20. 4. 2017 částku 2 055,95 Kč, dne 25. 4. 2017 částku 94,05 Kč, dne 20. 5. 2017 částku 2 150 Kč, dne 20. 6. 2017 částku 2 150 Kč, dne 20. 7. 2017 částku 2 150 Kč, dne 20. 8. 2017 částku 32,22 Kč, dne 4. 9. 2017 částku 2 117,78 Kč, dne 20. 9. 2017 částku 237,52 Kč, dne 27. 9. 2017 částku 1 912,48 Kč, dne 30. 10. 2017 částku 2 150 Kč, dne 20. 11. 2017 částku 1 822,88 Kč, dne 27. 11. 2017 částku 327,12 Kč, dne 20. 12. 2017 částku 261,19 Kč, dne 12. 1. 2018 částku 1 888,81 Kč, dne 20. 1. 2018 částku 198,18 Kč, dne 14. 2. 2018 částku 1 951,82 Kč, dne 20. 2. 2018 částku 1 168,67 Kč, dne 14. 3.2018 částku 981,33 Kč, dne 21. 3. 2018 částku 2 150 Kč, dne20. 4. 2018 částku 2,73 Kč, dne 24. 4.2018 částku 184,27 Kč, dne 14. 5. 2018 částku 1 963 Kč, dne 20. 5. 2018 částku 200,65 Kč, dne 14. 6. 2018 částku 1 949,35 Kč, dne 12. 7. 2018 částku 2 150 Kč, dne 14. 8. 2018 částku 2 150 Kč, dne 13. 9. 2018 částku 2 150 Kč, dne 12. 10. 2018 částku 2 150 Kč, dne 6. 12. 2018 částku 4 300 Kč, dne 9. 1. 2019 částku 2 150 Kč, dne 5. 2. 2019 částku 2 150 Kč, dne 14. 3. 2019 částku 2 150 Kč, dne 12. 4. 2019 částku 2 117,89 Kč, dne 21. 3. 2019 částku 32,11 Kč, dne 14. 5. 2019 částku 2 136,05 Kč, dne 25. 4. 2019 částku 13,95 Kč, dne 13. 6. 2019 částku 2 150 Kč, dne 12. 7. 2019 částku 2 150 Kč, dne 14. 8.2019 částku 2 150 Kč, dne 13. 9.2019 částku 2 150 Kč, dne 20. 9. 2019 částku 1 907,60 Kč, dne 14. 10. 2019 částku 242,40 Kč, dne 14. 11. 2019 částku 2 150 Kč, dne 25. 11. 2019 částku 1 100,17 Kč, dne 12. 12. 2019 částku 1 049,83 Kč, dne 14. 1. 2020 částku 2 150 Kč, dne 13. 2. 2020 částku 2 150 Kč, dne 12. 3. 2020 částku 2 150 Kč, dne 14. 4. 2020 částku 2 150 Kč, dne 14. 5. 2020 částku 2 150 Kč, celkem tedy 129 700 Kč.

9. Z reportu průběhu schvalovacího požadavku soud zjistil, že dle interní informace zaměstnankyně žalobkyně měla žalovaná tímto úvěrem splácet svůj dřívější úvěr ve výši 40 000 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 3. 2021, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 32 781,15 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

11. Zbyléy založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

12. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:

13. Dne 16. 4. 2015 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se opak zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky pravidelných 71 měsíčních splátek ve výši 2 150 Kč RPSN činila 16,90 %. Z předložené transakční historie k úvěru žalovaného vyplývá, že žalovaná na tento úvěr uhradila celkem částku 129 700 Kč, jež byla žalobkyní započítána na různé položky úvěru. Soud však shledal Smlouvu ve vztahu k ověření úvěruschopnosti jako velmi neurčitě formulovou, kdy žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalované jsou měsíčně 14 000 Kč, je vdovou, tedy žije sama v nájemním bytě a nemá žádné vyživovací povinnosti. Tento příjem však žalovaná nijak nedoložila. Stejně tak má soud za to, že ze strany žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána výdajová stránka věci, když měsíční výdaje domácnosti měly činit 700 Kč, z čehož výše nájmu činila 500 Kč a 200 Kč na spoření. Žalobkyně pak ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 2021 uvádí, že počítala s vyššími náklady, a to sice z dat dle Českého statistického úřadu, tedy z nákladů na bydlení ve výši 2 336 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3 410 Kč. S ohledem na skutečnost, že tyto částky, tedy 2 336 Kč a 3 410 Kč, měly pokrýt veškeré náklady žalované na výživu, náklady na bydlení, energie, telekomunikační služby, léky, jídlo, dopravu, oblečení atp. jeví se tato kalkulace jako silně podhodnocená. Navíc dle názoru soudu, pokud žalobkyně identifikovala nesrovnalosti v žádosti o úvěr, a to minimálně v tom, že žalovanou deklarované náklady byly nižší než kalkulace samotné žalobkyně a částka měsíčního nájmu 500 Kč se v roce 2015 jeví jako vskutku nereálná, měla si žalobkyně nechat předložit dodatečné podklady od žalované, např. ve formě výpisů z účtu, nájemní smlouvy, doklady o příjmech atd., aby mohla žalovanou tvrzené skutečnosti verifikovat. Žalovaná následně poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila svým dopisem ze dne 22. 12. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 3. 3. 2021 k zaplacení dluhu ve výši 32 781,15 Kč, ale bezúspěšně.

14. Dle , , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud.

18. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. nebo ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763 2018), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. K tomuto závěru soud vede zejména skutečnost, že žalobkyně kalkulovala s náklady domácnosti žalované nikoliv dle reálných výdajů, nýbrž dle svých interních kalkulací (statistických dat), které byly v rozporu s tvrzeními žalované, která své údaje očividně podhodnotila. Stejně měla žalobkyni upozornit na potřebu zvýšené kontroly skutečnost, že úvěr měl být použit pro splacení jiného úvěru u žalobkyně, tedy jednalo se zde o tzv. vytloukání klínu klínem. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat dodatečné podklady, minimálně ve formě výpisů z účtu za delší časové období, aby mohla posoudit, jestli její kalkulace odpovídají situaci žalované, popř. jestli je pravda, že žalované zbývala měsíčně disponibilní částka 8 274 Kč.

22. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 100 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila v rozsahu převyšujícím původní bezdůvodné obohacení. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak u žalované bezdůvodné obohacení již netrvá. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích a poplatcích. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení a odst. 4 dne 23. 8. 2021. V této době již však bezdůvodné obohacení žalované netrvalo, pročež se nedostala ani do prodlení ve smyslu o.z. a žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení ve smyslu o.z.

23. V návaznosti na výše uvedené soud žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítnul.

24. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, proto by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.