Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Odo 1765/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně E.T.Q., s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému JUDr. L. M., správci konkurzní podstaty úpadce B. Š. – A., o zaplacení částky 1.583.730,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2006, č.j. -37, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému úhrady nákladů vynaložených na nemovitost úpadce v řízení, vedeném původně u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. , v němž byly usnesením ze dne 8. 11. 2005, č.j. -221, vyloučeny k samostatnému řízení nároky žalobkyně na zaplacení částky 1.154.416,70 Kč s příslušenstvím a na zaplacení částky 429.314,20 Kč s příslušenstvím.

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 11. 2005, č.j. -13, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.154.416,70 Kč s 2% úrokem z prodlení od 5. 2. 2004 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení částky 429.314,20 Kč s 2% úrokem z prodlení od 5. 2. 2004 do zaplacení, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně (jako nájemkyně) a žalovaný (jako pronajímatel) uzavřeli dne 12. 12. 2001 nájemní smlouvu, k níž byly sjednány dodatky dne 15. 1. 2002 a dne 9. 10. 2002 (dále „předmětná smlouva“ nebo „Smlouva“), jejímž předmětem byl hotel M. P. v P. 1 (dále předmětná nemovitost“, resp. „nemovitost“ nebo „hotel“) včetně jeho vnitřního vybavení, a to na dobu určitou – do doby prodeje nemovitosti v konkurzním řízení vedeném na majetek dlužníka, že v článku I. Smlouvy se žalobkyně zavázala provádět opravy a úpravy nemovitosti do částky 10.000,- Kč, že případné „vylepšení technického stavu majetku tak, aby přineslo zhodnocení do konkurzní podstaty, které bude přesahovat částku 10.000,- Kč“ musí být konzultováno s pronajímatelem, který k jeho provedení musí dát písemný souhlas, že takto vynaloženou částku je nájemce oprávněn odečíst si z nájemného, že nájemce provádí na svůj náklad obměnu movitého majetku z důvodu jeho nefunkčnosti do výše 5.000,- Kč, a nad tuto výši ji hradí pronajímatel za předpokladu, že k ní dal (nikoliv písemný) souhlas. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy účastníci ve Smlouvě nedefinovali pojem „vylepšení technického stavu“, a kdy takovýto pojem není vymezen ani v zákoně (nelze jej ztotožnit s pojmem „technické zhodnocení věci“, použitém např. v zákonu o dani z příjmů), je třeba za pomoci slovního výkladu dovodit, že jde o „vylepšení technických parametrů věci“ s tím, že podle Smlouvy musela být ještě splněna podmínka zhodnocení konkurzní podstaty. Po posouzení jednotlivých žalobou uplatněných nároků shledal žalobu důvodnou co do částky 1.154.416,70 Kč, představující jednak náklady vynaložené na malířské a lakýrnické práce ve výši 946.749,- Kč (nešlo sice o „vylepšení technického stavu“, ale o opravu, nutnou k zachování provozu hotelu, když hotel byl zařazen do zahraničního řetězce hotelů, u nichž se vyžadovala určitá kvalita interiéru), dále náklady vynaložené na zavedení čipových karet namísto obyčejných klíčů u hotelových pokojů, na rekonstrukci a výstavbu nových koupelen, jakož i na dodávku a montáže koberců (kteréžto posoudil jako vylepšení technického stavu hotelu, k nimž dal věřitelský výbor souhlas), jakož i náklady vynaložené na výměnu stínidel (šlo o obměnu majetku přesahující částku 5.000,-Kč) a náklady na opravy nábytku (šlo o opravy, k nimž nebylo nutno souhlasu žalovaného). Naproti tomu neshledal důvodným nárok na zaplacení částky 429.314,20 Kč, dle tvrzení žalobkyně vynaložené na opravu střechy hotelu, když dovodil, že jejich provedení a výši nedoložila.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č.j. -37, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl

o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se ztotožnil i s jeho právním posouzením věci, jmenovitě pak pokud jde o uplatněný nárok na zaplacení nákladů vynaložených na malířské a natěračské práce, který žalovaný v odvolání zpochybnil. Konstatoval, že žalobkyně v tomto směru unesla svoje důkazní břemeno; bylo na účastnících, aby při uzavírání smlouvy dostatečně srozumitelně formulovali ujednání o tom, které náklady vzniklé při užívání nemovitosti bude hradit nájemce a které pronajímatel. Přisvědčil soudu prvního stupně, že náklady vynaložené na malířské a natěračské práce, jejichž výsledkem bylo kompletní a nové vymalování a nátěry v hotelu, byly vynaloženy jako větší „opravy“, které musí být provedeny v zájmu zachování provozu hotelu, přesahující částku 10.000,- Kč, k jejichž úhradě se ve Smlouvě pronajímatel zavázal; provedení nové malby a nátěrů v celém hotelu nelze považovat za jeho běžnou údržbu. Odvolací soud dále odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a uvedl, že se ztotožňuje s jeho argumenty.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel

o ustanovení ; uplatněné dovolací důvody podřadil ustanovení a b) Namítá, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kterou spatřuje v tom, že se „odvolací soud ztotožnil s rozhodnutím soudu I. stupně v tom, že žalobce (správně žalobkyně) měla právo požadovat po žalovaném zaplacení žalované částky údajně vynaložených nákladů žalobcem z titulu vylepšení technického stavu majetku ….“ a namítá, že ze Smlouvy a z jejích dodatků vyplývá, že tyto náklady musí žalobkyně předem, tj. před jejich vynaložením konzultovat se žalovaným, a že mohou být vynaloženy jen s jeho písemným souhlasem; v dané věci však žalovaný žádný souhlas s těmito náklady (zejména na malířské práce) předem písemně neudělil. Z důkazů provedených soudem prvního stupně (zejména ze zápisů z věřitelského výboru), z nichž vycházel i soud odvolací, nelze dovodit, zda a v jakém rozsahu žalobkyně tyto náklady vynaložila, a zda k nim měla předchozí písemný souhlas žalovaného. Dovolatel považuje dále za vadu řízení ( ) „právní závěr odvolacího soudu (uvedený na str. 3 odůvodnění jeho rozhodnutí), že „provedenými malířskými pracemi … nepochybně došlo nejen k opravě předmětu nájmu, ale i k vylepšení technického stavu nemovitosti“, přičemž namítá, že opětovným vymalováním lze takovéto „vylepšení“ zrušit. Odvolacímu soudu dále vytýká, že neshledal „vadu řízení u soudu I. stupně spočívající v tom, že nevyvodil důsledky z porušení smluvní povinnosti žalobce zajistit si předchozí písemný souhlas žalovaného“; nevypořádal se ani s odvolacími námitkami týkajícími se zmatečnosti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Nesprávnost právního posouzení věci ( ) spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud potvrdil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně, ačkoliv nárok žalobkyně zanikl vzájemným započtením pohledávek v červnu roku 2003, jak o tom svědčí její dopis ze dne

17. 6. 2003 (jímž byl proveden před soudem prvního stupně důkaz), v němž započetla svoji pohledávku ve výši 1.222.462,31 Kč, představující náklady na opravu a údržbu hotelu, proti pohledávce žalovaného na zaplacení dlužného nájemného. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byla zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), který má sám právnické vzdělání ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatel.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

V projednávané věci dovolatel výslovně neformuluje právní otázku, s níž spojuje zásadní význam napadeného rozhodnutí. Z obsahu ( ) dovolání se podává, že vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o důvodnosti žalobního nároku v rozsahu, v němž bylo žalobě vyhověno. Dovolatel tak činí výslovně především prostřednictvím dovolacího důvodu upraveného v ustanovení Nehledě na to, že některé z jeho výhrad nelze podřadit pod uvedené ustanovení (jako jsou námitky proti skutkovým zjištěním a právnímu posouzení), je třeba uvést, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), stejně tak jako ke zmatečnostním vadám uvedeným v , a b) a dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy

o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle , nezakládají.

Dovolatel dále v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ); z obsahového vylíčení dovolacích námitek je však patrno, že právní závěr odvolacího soudu zpochybňuje prostřednictvím námitek směřujících proti nesprávně, resp. nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu (ohledně existence jeho předchozího souhlasu s provedením prací žalobkyní a okolností týkajících se započtení). Žalovaný tak ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaný v dovolání uplatnil, však nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle

Pro úplnost lze dodat, že je nepřípadná námitka vytýkající odvolacímu soudu nesprávnost jeho právního závěru, údajně vyjádřeného v odůvodnění jeho rozhodnutí na straně 3, neboť jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí a z citace použité v dovolání, jde o část odůvodnění, v níž je reprodukováno vyjádření žalobkyně k odvolání, nikoliv o část obsahující právní závěr odvolacího soudu.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , , a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu