Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 201/2022-17
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: zaplacení 8 996 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 996 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 996 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku,
se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 996 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 996 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.
2. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně, jako současné věřitelky ze smlouvy o půjčce uzavřené původním věřitelem s žalovaným dne 2. 11. 2009, na zaplacení částky 8 996 Kč, jako úhrady dlužné jistiny a souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru.
3. Soud zjistil z žalobkyní předložených listin, že žalovaný uzavřel dne 2. 11. 2009 s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO Smlouvu o půjčce číslo dále jen„ Smlouva“. Původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti peněžní11 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 20 196 Kč (půjčka ve výši 11 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 9 196 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 60 pravidelných týdenních splátkách po 341 Kč. Úhrady se prováděly do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 60 týdnů od data podpisu, tj. 27. 12. 2010. Žalovaný uhradil celkem 11 200 Kč, když žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad, tj. 11 200 Kč, tedy nebyla schopna soudu tvrdit a doložit na co a v jaké výši byly jednotlivé splátky započteny.
4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem anonymizována tři slova a žalobcem příjmení jméno příjmení došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni datum. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 11. 9. 2018.
5. Soud posoudil vztah mezi účastníky, jako vztah z úvěrové smlouvy uzavřené se spotřebitelem žalovaný.
6. Soud nemohl přehlédnout, že současný věřitel – žalobkyně nabyla pohledávku v roce 2018. Přitom již od účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. a posléze z. č. 257/2016 Sb. je při posuzování spotřebitelského úvěru (tím vztah jednoznačně je) posuzována otázka zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyni je toto bez pochyb známo, u zdejšího soudu již několik let podává množství žalob na plnění z titulu spotřebitelských úvěrů, když pohledávky od původních věřitelů skupuje. Žalobkyně tedy musela vědět, že již od účinnosti z. č. 145/2010Sb. Jsou na smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska ochrany spotřebitele kladeny nároky (zkoumání úvěruschopnosti), které tato smlouva nesplňuje. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Přesto se žalobkyně o své vůli rozhodla, se znalostí již téměř 8 let uplatňovaných právních požadavků na vztahy ze spotřebitelských úvěrů, takou problematickou pohledávku odkoupit a u soudu ji uplatnit. Je nutno zdůraznit, že žalobkyně nebyla v pozici věřitele, který za daného právního stavu smlouvu řádně uzavřel, a teprve v průběhu vztahu se nároky na platnost smlouvy změnily. Postoj soudu není ojedinělý, soud v tomto směru vidí paralelu i s rozhodnutími vyšších soudů a Ústavního soudu v otázce rozhodčích nálezů vydaných na základě neplatných rozhodčích doložek. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 996/18, ze dne 4. 6. 2019:„ Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011 (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“
7. Soud se proto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni by bylo možno přiznat jen dluh na jistině úvěru, a to z důvodu bezdůvodného obohacení dle § 2 291 z. č. 89/2012 Sb. Žalobkyně však sama přiznává, že jí není známo jaká částka z 11 200 Kč, uhrazených žalovaným, připadá na jistinu úvěru. Soud vzhledem k tvrzení žalobkyně, že nemá informace o výši dluhu na jistině a při uhrazené částce 11 200 Kč, která dluh na jistině převyšuje, žalobu zamítl, neboť nebyl bez pochyb prokázán dluh na jistině a není tak vyloučeno, že jistina byla uhrazena celá.
8. O nákladech řízení rozhodl jak uvedeno ve výroku II., když úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.