Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4559/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2007, č. j. -71, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. prosince 2006, č. j. -56, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalovaných k „bytu č. 9 o velikosti 1+2 s příslušenstvím v třetím patře domu č. p. 3140, blok G, v K., Jižní ulici“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovaným uložil povinnost byt vyklidit do šesti měsíců po poskytnutí přístřeší a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně mimo jiné za zjištěno, že žalovaní (nájemci předmětného bytu) nezaplatili žalobkyni (pronajímatelce bytu) nedoplatek v celkové výši 33.223,56 Kč podle vyúčtování za plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu za roky 2002 a 2003. Na základě tohoto skutkového zjištění dovodil, že je naplněn uplatněný výpovědní důvod podle , , ve znění účinném v době dání výpovědi z nájmu bytu /a ve znění před novelou provedenou / (dále jen „obč. zák.“); proto žalobě vyhověl.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. května 2007, č. j. -71, změnil citovaný (vyhovující) rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vzal mimo jiné za prokázáno, že žalobkyně vypověděla žalovaným nájem předmětného bytu proto, že jí nezaplatili nedoplatek v celkové výši 33.223,56 Kč podle vyúčtování za plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu za roky 2002 a 2003 a že od roku 2003 řádně nehradili předepsané (žalobkyní navýšené) měsíční platby nájemného a záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu. S odkazem na tam citovaná rozhodnutí Ústavního soudu České republiky a Nejvyššího soudu České republiky pak dovodil, že v rozhodném období (tj. v daném případě od roku 2003) nepřipadalo v úvahu – v důsledku absence příslušného právního předpisu – zvyšování nájemného z bytu, popřípadě úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu, jednostranným úkonem pronajímatele, že nedošlo-li k dohodě pronajímatele a nájemce, mohly v té době o zvýšení nájemného z bytu či úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu rozhodnout pouze obecné soudy a že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. byl proto v té době naplněn pouze tehdy, nezaplatil-li nájemce nájemné či úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši dohodnuté či soudem stanovené. Jelikož v posuzované věci o takový případ nešlo (žalovaní neplatili nájemné ve výši, kterou jednostranně stanovila žalobkyně), odvolací soud vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle a b) Odvolacímu soudu vytkla, že – na rozdíl od soudu prvního stupně – se při úvaze o naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. vůbec nezabýval otázkou nedoplatku z vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu za roky 2002 a 2003, a to přes to, že i on vzal za prokázáno, že žalovaným byl nájem bytu vypovězen mimo jiné i proto, že nezaplatili nedoplatek ve výši 33.223,56 Kč z vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu za uvedené roky. Zde především zdůraznil, že v uvedeném období nešlo o jednostranné zvyšování nájemného; šlo o zvýšení úhrad za služby poskytované s užíváním bytu, k němuž dochází v podstatě každoročně. Poté dodal, že i kdybychom připustili, že žalovaní nebyli povinni platit takto navýšené úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, nelze přehlédnout, že tyto platby jsou platbami zálohovými a že jejich povinností pak bylo zaplatit nedoplatek z vyúčtování (zvýšený v důsledku toho, že neplatili navýšené zálohy). Podle dovolatelky je hrubým porušením povinností nájemce (ve smyslu obč. zák.) i „nezaplacení nedoplatku z vyúčtování za služby za období jednoho roku či více let, jehož výše je vyšší než tříměsíční platby“. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a o. s. ř (existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Dovolací soud zastává názor, že – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – ani posléze uvedené vady nebyly ve skutečnosti v dovolání uplatněny, byť v něm dovolatelka odkázala rovněž na ustanovení Její dovolací námitky jsou totiž z obsahového hlediska podřaditelné pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle půjde v dovolacím řízení o odpověď na otázku, zda s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu lze pokládat za správný závěr, že není naplněn uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák.

Podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu (jen s přivolením soudu), jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. rozhodnutí ze dne 15. února 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. 144 v sešitě č. 12 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura, a dále např. rozhodnutí ze dne 12. března 2001, sp. zn. ) zaujal právní názor, podle něhož z ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. vyplývá, že jako hrubé porušení povinnosti nájemcem bytu, které zakládá důvod výpovědi nájmu bytu pronajímatelem, je zákonem výslovně označeno (srov. dikci „zejména“) neplacení nájemného nebo úhrad za služby spojené s užíváním bytu nájemcem po dobu delší než tři měsíce. V rozsudku ze dne 26. června 1997, sp. zn. , uveřejněném pod č. 55 v sešitě č. 7 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud České republiky dovodil mimo jiných rovněž právní závěr, že podmínka, že nájemce nezaplatil nájemné za dobu delší tří měsíců (§ 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.), je splněna tehdy, jestliže nájemce v časovém úseku delším než tři měsíce užíval byt, aniž by za něj platil dohodnuté nájemné; tato doba může být naplněna i součtem měsíců, které nejdou za sebou. Nájemce, který nezaplatil nájemné za tři měsíce, hrubě poruší své povinnosti až v okamžiku, kdy se ocitne v prodlení s placením byť jen části nájemného i za měsíc čtvrtý. K výpovědi může ovšem soud přivolit pouze za předpokladu, že ke dni doručení výpovědi nájemci byl tímto způsobem skutkově vymezený výpovědní důvod skutečně naplněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. listopadu 1998 sp. zn. , uveřejněný pod č. 43 v sešitě č. 7 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a pronajímatel v řízení o přivolení k výpovědi svá tvrzení o skutečnostech, jimiž je výpověď (obsažená v daném případě v žalobě) odůvodněna, rovněž prokáže – ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozsudcích z 8. června 1999, sp. zn. , z 24. února 2000, sp. zn. , a dále např. v rozsudku ze dne 15. února 2001, sp. zn. , uveřejněném pod č. 144 v sešitě č. 12 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura.

V posuzovaném případě vzal sice odvolací soud z provedených důkazů mimo jiné za prokázáno, že žalobkyně vypověděla žalovaným nájem předmětného bytu proto, že jí nezaplatili nedoplatek v celkové výši 33.223,56 Kč podle vyúčtování za plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu za roky 2002 a 2003 a že od roku 2003 řádně nehradili předepsané (žalobkyní navýšené) měsíční platby nájemného a záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu. Přesto však – na rozdíl od soudu prvního stupně – dovodil, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. není naplněn, a to (pouze) proto, že žalovaným nelze vytýkat neplacení nájemného ve výši, kterou jednostranně stanovila žalobkyně v době, kdy tento postup – z důvodů výše uvedených – již nepřipadal v úvahu (pro úplnost lze dodat, že jednostranné zvýšení nájemného ze strany pronajímatele nebylo přípustné od 18. prosince 2002, neboť neexistoval zvláštní právní předpis připouštějící jednostranné zvýšení nájemného ve smyslu § 696 odst. 1 obč. zák. – srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2007, sp. zn. ). S dovolatelkou se však lze ztotožnit v názoru, že při posouzení věci podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. se odvolací soud již nezabýval otázkou nedoplatku v celkové výši 33.223,56 Kč podle vyúčtování za plnění poskytovaná s užíváním bytu za roky 2002 a 2003. Dovolatelka má pravdu i v tom, že vznikne-li skutečně nájemci podle vyúčtování nedoplatek za plnění poskytovaná s užíváním bytu, je povinen ho zaplatit právě proto, že jde o nedoplatek za spotřebované služby poskytované s užíváním bytu; přitom výše nedoplatku se bude mimo jiné odvíjet i od toho, co nájemce ve vyúčtovávaném období skutečně zaplatil z titulu úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu na zálohových platbách. Jinak řečeno výše nedoplatku bude závislá i na výši zálohových plateb, které ve vyúčtovávaném období nájemce z tohoto titulu zaplatil; ve světle toho (a pouze pro tyto účely) je pak nerozhodné, jakou zálohovou částku měl v příslušném období platit. Právní posouzení věci odvolacím soudem z hlediska ustanovení obč. zák. je z uvedených důvodů neúplné, a proto i nesprávné; dovolací důvod podle byl tudíž užit opodstatněně.

Se zřetelem k uvedenému dovolací soud podle věty za středníkem zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a současně mu věc podle věty první vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2009

JUDr. Miroslav F e r á k

předseda senátu