Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 67/2021

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.600 Kč od

datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 800 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím bezprostředně po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, a to pod tíhou ztráty výhody splátek.

II. Žaloba se částečně zamítá co do požadované částky ve výši 5.400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.400 Kč za dobu od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.600 Kč od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 800 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím bezprostředně po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, a to pod tíhou ztráty výhody splátek. II. Žaloba se částečně zamítá co do požadované částky ve výši 5.400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.400 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.000 Kč od datum do zaplacení. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, uzavřel s žalovaným prostředky elektronické komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně webová adresa, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16.000 Kč, přičemž žalovaný měl vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutý úvěr i spolu s úrokem z úvěru ve výši 22 % ročně a žalovaný tak měl vrátit celkově částku 48.061 Kč v době splatnosti 360 dnů ode dne poskytnutí úvěru ve 12 splátkách. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti, jakož i údaje ohledně jeho osobního účtu, aby na tento mohla být částka úvěru poukázána. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru tedy právní předchůdce žalobkyně poukázal ve prospěch účtu žalovaného č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částku úvěru ve výši 16.000 Kč. Žalobou se pak žalobkyně domáhala uhrazení pouze částky neuhrazené nesplacené jistiny ze strany žalovaného ve výši 16.000 Kč spolu se zákonným úrokem od datum. Žalovaný úvěr podle žalobkyně nevrátil v dohodnuté lhůtě, ani po upomínání, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne

datum, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu zdejšího soudu ze dne15. 3. 2021 č.j. -5, kdy mu tento byl doručen spolu

s žalobou do vlastních rukou ve smyslu , , v platném a účinném znění, (dále jen ), dne datum.

3. Ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že dosud na jistině uhradil ještě před podáním žaloby částku ve výši 5.400 Kč, přičemž namítal, že došlo k úmyslnému umělému navyšování dlužné částky. Zároveň pak při jednání soudu dne datum namítl, že žalobkyně, její právní předchůdce nijak nezkoumal jeho úvěruschopnost a za takové situace byl přesvědčený o tom, že by měla být žaloba zamítnuta, případně se domníval, že by měl hradit pouze částku 10.600 Kč, avšak ve splátkách s ohledem na jeho majetkové a výdělkové poměry.

4. K procesní obraně žalovaného se k datu jednání datum žalobkyně nijak relevantně nevyjádřila, přičemž z tohoto jednání se omluvila, aniž by akcentovala tvrzení ohledně částečné úhrady dlužné částky ze strany žalovaného. Bylo pak věcí žalobkyně, že se k jednání soudu nedostavila, když se tak zcela zbavila možnosti být řádně soudem poučena ve smyslu o nutnosti doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně a zároveň o nutnosti doplnit k takovým tvrzení i důkazy k jejich prokázání ve smyslu .

5. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobkyně a rovněž žalovaného pak soud učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo bezpečně zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, uzavřel s žalovaným prostředky elektronické komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru a smlouvu

o uživatelském účtu na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně webová adresa, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16.000 Kč, přičemž žalovaný měl vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutý úvěr i spolu s úrokem z úvěru ve výši 22 % ročně a žalovaný tak měl vrátit celkově částku 48.061 Kč v době splatnosti 360 dnů ode dne poskytnutí úvěru ve 12 splátkách. Součástí uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byl Formulář pro standardní informace

o spotřebitelském úvěru, z něhož však soud mohl zjistit, že žalovaný měl uhradit do

30 dnů tj. do datum částku 16.000 Kč a dále částku 32.061 Kč odpovídající úrokům z úvěru, když zároveň z tétoy bylo možno zjistit, že v případě úhrady poskytnutého úvěru do 30 dnů by měl uhradit pouze částku 16.000 Kč. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje ohledně jeho osobního účtu, aby na tento mohla být částka úvěru poukázána, když z jeho strany došlo k úhradě částky 1 Kč dne datum, jak soud mohl zjistit z výpisu z běžného účtu jméno příjmení příjmení č. bankovní účet. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru tedy právní předchůdce žalobkyně poukázal ve prospěch účtu žalovaného č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částku úvěru ve výši 16.000 Kč, jak mohl soud opět zjistit z výpisu z běžného účtu jméno příjmení příjmení č. bankovní účet za únor 2019. Žalovaný úvěr podle žalobkyně nevrátil v dohodnuté lhůtě, ani po upomínání, kdy soud k důkazu provedl i výzvu k úhradě ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný informován, jak soud uvedl shora. Jak mohl dále soud zjistit z předložených důkazů žalovaným, tento uhradil na dluh k datu datum částku ve výši 5.000 Kč a dále dne

datum částku 400 Kč, což soud zjistil z potvrzení o provedené platbě ze strany právnická osoba ze dne datum (Což ostatně bylo ze strany žalobkyně následně i potvrzeno jejím podáním ze dne datum, pozn. soudu)

6. Soud pak fakticky nemohl zjistit, že by právní předchůdce žalobkyně jakkoliv prováděl zjišťování úvěruschopnosti na straně žalovaného před poskytnutím samotného úvěru.

7. Ze shora učiněných skutkových zjištění pak soud měl možnost si učinit i bezpečný závěr o skutkovém stavu věci, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku smlouva o úvěru na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobkyně s tím, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na základě uzavřené smlouvy žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč, který poukázal ve prospěch účtu žalovaného č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo. Před poskytnutím úvěru však právní předchůdce žalobkyně nijak nezkoumal otázku úvěruschopnosti žalovaného a za takového stavu byl soud přesvědčen, že úvěrová smlouva, respektive veškeré právní jednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo od počátku neplatným právním jednáním a na straně žalovaného tak mohlo dojít pouze k bezdůvodnému obohacení ve výši 16.000 Kč s tím, že žalovaný se mohl nejdříve dostat do prodlení s úhradou dlužné částky až od okamžiku kdy byl prokazatelně k její úhradě vyzván, tedy až od data doručení žaloby, respektive ode dne následujícího po doručení žaloby soudem dne datum. Žalovaný pak ještě před samotným podáním žaloby ke zdejšímu soudu dne datum uhradil k datu datum celkově částku ve výši 5.400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž jí svědčilo právo pro vrácení pouze částky ve výši 10.600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum. (viz právní hodnocení níže)

8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

9. Podle , , v platném a účinném znění od datum, (dále jen ), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat již právní úpravu obsaženou v  ve vztahu k uzavřené smlouvě o úvěru, která byla uzavřena distančním způsobem. S ohledem na dobu, kdy došlo k uzavření úvěrové smlouvy, pak bylo třeba ji posuzovat i podle zákona

č. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen ZoSpÚv).

10. Tak podle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSpÚv je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud

z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Současně § 75 ZoSpÚv ukládá poskytovateli povinnost provozovat svou činnost

s odbornou péčí. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Odbornou péčí se podle , o ochraně spotřebitele, taková úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry

v oblasti jeho činnosti.

13. V intencích projednávané věci měl soud za prokázané, že věřitel (právní předchůdce žalobkyně) uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu a násl. ve spojení se zvláštní úpravou vyplývající ze ZoSpÚv, neboť žalovaný při sjednávání smlouvy vystupoval zcela jednoznačně v postavení spotřebitele. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je však pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ZoSpÚv neplatným právním jednáním. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného totiž právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumal schopnost žalovaného jakožto dlužníka úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně ohledně zkoumání úvěru schopnosti žalovaného vycházel pouze z jeho prohlášení, která byla součástí úvěrové smlouvy, a jejichž znění připravil sám právní předchůdce žalobkyně. V daném případě byla totiž úvěrová smlouva uzavřena prostředky komunikace na dálku, vedle toho se jednalo o adhezní (formulářovou) smlouvu, jejíž obsah nemohl žalovaný jakkoli ovlivnit a uvedené prohlášení o jeho schopnosti úvěr řádně splácet byla předpřipravena právním předchůdcem žalobkyně, bez jakékoli ingerence žalovaného. V rozporu s ustanovením ZoSpÚv si tak právní předchůdce žalobkyně prohlášení žalovaného nijak neověřoval, nedotazoval se žalovaného ani na výši jeho pravidelných výdajů, následně pak ani soudu žalobkyně v rámci unesení břemene tvrzení a břemene důkazního nepředložila, že by ohledně majetkových poměrů žalovaného byla prováděna lustrace v dostupných evidencích, když se žalobkyně ani k jednání soudu nedostavila a nemohla tedy být řádně poučena ohledně doplnění tvrzení a důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně. Bylo pak věcí žalobkyně, jak pečlivě přistupovala k celé projednávané věci a soud rozhodně neměl důvod jednání odročovat za účelem případného doplnění tvrzení a důkazů ze strany žalobkyně, jestliže se tato ani k jednání dne datum nedostavila. K řádnému splnění povinnosti věřitele stran zkoumání úvěruschopnosti dlužníků se pak opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud ČR a dospěl k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle ZoSpÚv, pokud vychází jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Za dostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka - spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). Následkem poskytnutí úvěru spotřebiteli, u něhož nebyla řádně zkoumána jeho úvěru schopnost, je neplatnost smlouvy, neboť podle ZoSpÚv platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. I kdyby žalovaný námitku nezkoumání úvěruschopnosti neuplatil, musel by se jí soud zabývat z úřední povinnosti, protože bylo již opakovaně a závazně pro zdejší soud (ostatně i jiné soudy) judikatorně dovozeno, že se v případě zákona o spotřebitelském úvěru jedná o neplatnost absolutní, kterou soud zkoumá ex offo (k tomu např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019

č.j. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018

sp.zn. a recentní usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum sp.zn. a rovněž rozsudek SDEU ze dne datum sp.zn. C číslo). Dospěl-li soud k závěru o neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSpÚv musel jednoznačně uzavřít, že v případě poskytnuté částky ve výši 16.000 Kč mohlo jít na straně žalovaného„ pouze“ o bezdůvodné obohacení.

14. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod na základě, kterého si strany plnily podle

a podle platí, že ten kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila-li strana, bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho co plnila ve smyslu . Žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní plnění ve výši 16.000 Kč, přičemž žalovaný ještě před podáním žaloby uhradil částku ve výši 5.400 Kč a jestliže šlo o jeho prodlení s úhradou zbylé částky dluhu ve výši 10.600 Kč, pak žalovaný se mohl dostat do prodlení až doručením žaloby k datu datum a za této situace tedy soud žalovanému uložil uhradit tuto dlužnou částku bezdůvodného obohacení ve výši 10.600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.600 Kč od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 800 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím bezprostředně po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, a to pod tíhou ztráty výhody splátek, když zohlednil majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti úhrady dlužné částky a rovněž zcela lhostejný postoj žalobkyně ve vztahu k projednávané věci. (výrok I.)

15. Právě s přihlédnutím k výše uvedeným skutkovým závěrům a právním závěrům pak soud žalobu zamítl co do požadované částky ve výši 5.400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.400 Kč za dobu od datum do zaplacení, kdy bylo jednoznačně zjištěno, že žalovaný tedy uhradil ještě před podáním žaloby částku

5.400 Kč a stejně tak se s ohledem na výše uvedené nemohl dostat do prodlení dříve než k datu datum (výrok II.)

16. Pokud se jednalo o výrok o náhradě nákladů řízení, pak soud postupoval podle § 142

odst. 2 , kdy platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle přesvědčení soudu se pak jevilo jako spravedlivým s ohledem na předmět řízení, chování žalobkyně i průběh řízení rozhodnout o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. V daném případě pak byl pro tento závěr soudem zvolen postup souladný s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.12.2015

sp.zn. , kdy soud vypočetl celkový úspěch žalobkyně ve vztahu k přiznané částce jistiny spolu s příslušenstvím kapitalizovaným k datu vyhlášení rozsudku a přihlédl k jejímu neúspěchu, který byl shodně takto vypočten. Žalobkyně pak byla úspěšná co do částky 11.254,07 Kč, avšak neúspěšná co do částky 8.913,03 Kč a tedy výši úspěchu žalobkyně soud považoval v podstatě za nijak významnou a i z tohoto uvedeného důvodu dospěl k závěru o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků tohoto řízení. (výrok III.)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.