Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1906/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 2. srpna 2006, č. j. - 21, kterým Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o přibrání O. T. společníka obchodní společnosti A. J. s. r. o. (dále jen „společnost“) jako účastníka do řízení (I. výrok), rozhodl o zrušení společnosti s likvidací (II. výrok), jmenoval O. T. likvidátorem (III. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (IV. a V. výrok).

V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že podle § 71 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu jmenuje likvidátora soud, který o zrušení společnosti rozhodl a poukázal na možnost jmenovat likvidátorem i bez jeho souhlasu některého ze společníků nebo statutární orgán. Odvolací soud dále akcentoval, že O. T. je jediným společníkem společnosti a je zapsán jako poslední jednatel. Okolnosti, za nichž v roce 1997 smluvně obchodní podíl získal a stal se jednatelem společnosti, shledal odvolací soud v dané věci bez významu, naopak za podstatnou označil skutečnost, že se společníkem i jednatelem společnosti stal. Odvolací soud dále poukázal na to, že O. T. v řízení nenabídl důkazy svědčící o tom, že obsah rejstříkového spisu neodpovídá skutečnosti. Uzavřel, že měl-li způsobilost stát se jednatelem společnosti, musí být schopen zastat i funkci likvidátora; problémy s účetnictvím společnosti, na které poukazoval, pak musí řešit každý likvidátor. Z uvedených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal O. T. dovolání, ve kterém namítá, že je nepřípustné jmenovat likvidátora, když tuto funkci vykonávat nemůže, protože výkonu této funkce není schopen, dále namítá, že nelze uložit placení soudního poplatku tomu, o němž je předem známo, že tuto povinnost není schopen splnit, a že jsou u něho dány podmínky pro osvobození od placení soudního poplatku.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání doporučuje, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl v části o jmenování likvidátora a aby jmenoval likvidátora ze seznamu správců konkursní podstaty.

Dovolání není přípustné.

Proti výroku, kterým odvolací soud potvrdil výrok rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek není dovolání přípustné, protože ve vztahu k němu nejsou splněny podmínky žádného z ustanovení upravujících přípustnost dovolání.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Zásadní právní význam dovolací soud neshledal.

Dovolatel založil dovolání na tom, že soud jej jmenoval likvidátorem společnosti přes jeho nesouhlas s tím, že pokud je společníkem a jednatelem, je schopen být i likvidátorem. Má za to, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora vykonával, když tuto dle svého tvrzení schopen vykonávat ani není. Napadá i společnosti uloženou povinnost uhradit soudní poplatek s odůvodněním, že „tento poplatek není z čeho zaplatit, ani z čeho vymáhat“.

Z uvedeného je patrno, že právní závěr odvolacího soudu postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě jen pro projednávanou věc. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné, přičemž Nejvyšší sou neshledal ani rozpor napadeného usnesení s hmotným právem.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení a je odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, , a tak jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl v dovolacím řízení úspěch a ostatním účastníkům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2009

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu