Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 67/2022-17
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 34 875 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 500 Kč od 2. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá ve zbývající části, tj. co do částky 2 500 Kč s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 10. 2021 do 1. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 2. 4. 2022 do zaplacení, co do částky 1 563 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 515 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 897 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 500 Kč od 2. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá ve zbývající části, tj. co do částky 2 500 Kč s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 10. 2021 do 1. 4. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 2. 4. 2022 do zaplacení, co do částky 1 563 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 515 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 897 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 13. 12. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 34 875 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 11. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalované a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 37 500 Kč, a to v 25 splátkách po 1 500 Kč splatných každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 8. 2021. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 21,55 % ročně. Jelikož žalovaná ani přes upomínky žalobkyně ze dne 24. 8. 2021 a 24. 9. 2021 splátky nehradila, žalobkyně úvěr dne 25. 10. 2021 zesplatnila. Žalovaná zůstala žalobkyni dlužna na jistině částku 30 000 Kč (z toho částku 2 937 Kč byla obsažena ve splatných splátkách a částka 27 063 Kč byla zesplatněna), úrok z úvěru obsažený ve splatných splátkách ve výši 1 563 Kč, poplatky za zaslané upomínky včetně oznámení o zesplatnění ve výši 3 x 100 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek ve výši 3 x 499 Kč, tj. částku 1 497 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou částky 31 563 Kč ve výši 0,1 % denně, která za období od 26. 10. 2021 do 12. 12. 2021 činí 1 515 Kč. Předžalobní výzva byla vtělena do zesplatnění úvěru a byla žalované odeslána dne 25. 10. 2021.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Dle § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodoval na základě obsahu spisu účastníků v této věci a v řízení provedených listinných důkazů i přes to, že došlo k částečnému zamítnutí žaloby. Zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení těchto důkazů soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
5. Výpisem z obchodního rejstříku dokládala žalobkyně svou právní subjektivitu. Výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru žalobkyně dokládala, že žalobkyně je registrována Českou národní bankou jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru s povolením od 18. 5. 2018 do 31. 12. 2023.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 7. 2021 číslo ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem a úvěrovými podmínkami vyplývá, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 11. 7. 2021 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 8. 2021. Součástí každé splátky byl úrok ve výši 21,55 % ročně, celková částka splatná žalovanou tak měla činit 37 500 Kč. Práva a povinnosti účastníků byly dále upraveny úvěrovými podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy.
7. Z formuláře o posouzení úvěruschopnosti zákazníka, ústřižku složenky, výplatních pásek za měsíce květen a červen 2021, výpisy z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a katastru nemovitostí, čestným prohlášením o výdajích a příjmech žalované a o závazcích žalované a výpisem z běžného účtu žalované č. bankovní účet má soud za zjištěné, že žalovaná uvedla a doložila své měsíční příjmy 14 270 Kč (důchod starobní a vdovský) a 17 000 Kč (příjem ze zaměstnání). Jako měsíční výdaje žalovaná uvedla částku 3 500 Kč na bydlení a částku 7 500 Kč na úhradu splátek jiných závazků, z čehož částka 5 000 Kč byla splátkou hypotéky a částka 2 500 Kč splátkou jiného úvěru. Výši celkových příjmů domácnosti uváděla žalovaná v částce 69 000 Kč. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná byla žalobkyní negativně lustrována v insolvenčních rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalovaná vlastnila nemovitost. Mzda byla žalované vyplácena na její účet, ze kterého vždy převedena na jiný účet. Jiné pohyby na účtu žalované nebyly evidovány.
8. Z potvrzení o provedených transakcích vyplývá, že žalobkyně převedla dne 13. 7. 2021 na účet žalované částku 27 500 Kč a zbylou částku 2 500 Kč převedla na účet jméno příjmení jako provizi za sjednání úvěrové smlouvy.
9. Z bonity smlouvy vyplývá, že žalovaná na sjednané splátky a celkově na svůj dluh neuhradila ničeho.
10. Upomínkou pro smlouvu číslo ze dne 24. 8. 2021 včetně čestného prohlášení jméno jméno, seznamu odeslaných upomínek za dne 24. 8. 2021 a přehledu odeslaných dávek bylo doloženo, že žalovaná byla upomínkou odeslanou jí dne 24. 8. 2021 upomenuta k zaplacení první splátky ve výši 2 500 Kč ve lhůtě 30 dnů od odeslání upomínky.
11. Upomínkou pro smlouvu číslo ze dne 24. 9. 2021 včetně čestného prohlášení jméno jméno, seznamu odeslaných upomínek ze dne 24. 9. 2021 a přehledu odeslaných dávek bylo doloženo, že žalovaná byla upomínkou odeslanou jí dne 24. 9. 2021 upomenuta k zaplacení druhé splátky ve výši 2 500 Kč ve lhůtě 30 dnů od odeslání upomínky.
12. Zesplatněním pro smlouvu číslo výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 25. 10. 2021, která byla zároveň předžalobní upomínkou, a podacím lístkem ze dne 25. 10. 2021 žalobkyně doložila, že právní zástupce žalobkyně pro prodlení žalované s úhradou splátek dopisem ze dne 25. 10. 2021 zesplatnil úvěr ze smlouvy číslo žalovanou vyzval k zaplacení celkové dlužné částky 31 563 Kč včetně smluvních pokut a upomínacích nákladů, a to do 10 dnů od odeslání předžalobní výzvy.
13. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky o objemu 27 500 Kč. Na čerpané peněžní prostředky žalovaná do podání žaloby neuhradila ničeho.
14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
15. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Žalobkyně při prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle provedeného dokazování vycházela z příjmu žalované, který byl žalovanou řádně doložen. Žalovanou uvedený měsíční příjem domácnosti 69 000 Kč však již žalovaná žalobkyni nikterak nedoložila. Stejně tak žalovaná žalobkyni nedoložila výši jejích měsíčních nákladů. Při ověření výše měsíčních závazků žalované vycházela žalobkyně pouze z tvrzení žalované, ovšem jiné úvěrové závazky žalované nikterak neověřila, například nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů dlužníků a omezila se pouze na výpis z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, v nichž by ovšem žalovanou pozitivně vylustrovala pouze v případě, že by žalovaná měla již dluhy po splatnosti.
25. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti anonymizováno), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, zejména o výdajích, které nikterak nezkoumala. Zda žalovaná splácela v době žádosti o úvěr i jiné dluhy žalobkyně nedoložila – například výsledky lustrací v bankovních a nebankovních registrech. Žalobkyně tak nemohla mít za ověřené, že žalovaná svými příjmy pokryla své měsíční výdaje, neboť ty nebyly žalovanou doloženy, a nemohla mít proto za zjištěné, že žalované zbývá dostatek peněžních prostředků na úhradou předpokládané měsíční splátky úvěru.
29. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
30. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyni (§ 2991 odst. 2 o.z.), tj. částku, která jí byla žalobkyni poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatila. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalované byla žalobkyní poskytnuta částka 27 500 Kč a žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Stále žalovaná žalobkyni nevrátila částku 27 500 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně a kterou je žalovaná povinna vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalované dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalované, tj. ode dne 2. 4. 2022, až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni vzniku prodlení žalované činila 11,75 % ročně, žalobkyně však požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně. Žalovaná byla proto uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 500 Kč ode dne 2. 4. 2022 do zaplacení.
31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do zbylé žalované částky 2 500 Kč společně s kapitalizovaným úrokem 1 563 Kč, s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 10. 2021 do 1. 4. 2022 a z částky 2 500 Kč od 2. 4. 2022 do zaplacení, poplatků za upomínky ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a 1 515 Kč zamítnout.
32. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do přisouzené částky 27 500 Kč, žalovaný byl úspěšný co částky 7 375 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného ve věci činí 79 % ku 21 %, žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 58 % z celkové výše jejích nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 1 396 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 2,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby) po 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši 325,50 Kč 58 % z uvedeného činí po zaokrouhlení 1 897 Kč. Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu
33. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.