Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 CO 198/2022

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Hráchové a soudců JUDr. Jiřího Škopka a Mgr. Miroslava Nováka v exekuční věci

oprávněného: osobní údaje oprávněného

bytem adresa

proti

povinné: osobní údaje povinné

sídlem adresa

k uspokojení pohledávky ve výši 1 122 871,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora Mgr. jméno jméno, Exekutorský úřad Praha – západ, ze dne 7. 7. 2022, č. j. 191 EX 1077/22 – 12,

takto:

I. Usnesení soudního exekutora se potvrzuje.

I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Usnesení soudního exekutora se potvrzuje.</b> <b>I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b>

1. Soudní exekutor Mgr. jméno jméno shora označeným usnesením zastavil exekuční řízení a vyslovil, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil pokynem uděleným mu exekučním soudem v souladu s § 43a odst. 6 exekučního řádu, v němž exekuční soud uložil exekutorovi, aby exekuční řízení zastavil. Důvodem pak bylo zjištění, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 26 6. 2022, když již dne datum bylo Krajským soudem v Praze vydáno usnesení č. j. insolvenční spisová značka – A – 30, kterým byl zjištěn úpadek povinné. Uvedené insolvenční řízení se nachází ve fázi prohlášeného konkurzu, který není dosud skončen. Navíc vymáhané náklady řízení, které jsou předmětem této exekuce, souvisí se správou majetkové podstaty a budou hrazeny z výtěžku zpeněžení v rámci insolvenčního řízení. Protože soudní exekutor je pokynem exekučního soudu vázán, nezbylo mu, než rozhodnout v souladu s uděleným pokynem. Výrok o nákladech exekučního řízení soudní exekutor odůvodnil tím, že v řízení mu zatím žádné náklady nevznikly.

1. Proti usnesení podal v otevřené lhůtě oprávněný odvolání, který se zastavením exekučního řízení nesouhlasil. Předně namítal, že exekučními tituly jsou pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2020, č. j.  – 1332 a Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j.  – 1371. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že v exekučním řízení je povinnou právnická osoba, která je v konkurzu. Jak vyplývá z usnesení Městského soudu v Praze, č. j. ze dne 12. 4. 2022, pak vymožení povinnosti na základě těchto exekuční titulů se musí oprávněný domáhat přímo vůči dlužníku, kterým je právnická osoba, neboť se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou dlužníka. Oprávněný při podání návrhu ze dne datum postupoval tedy správně a to i podle instrukcí uvedeného anonymizováno soudu. Poukázal i na judikaturu plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a , které na řešení této problematiky dopadají. Na právní závěry v těchto rozhodnutích uvedené pak podrobně odkazoval. Zdůraznil, že úpadce prohlášením konkurzu nepozbývá způsobilost mít práva a povinnosti, ani se nestává nezpůsobilým k právním úkonům a nelze mu upřít ani způsobilost být účastníkem řízení. Proto také navrhl, aby usnesení soudního exekutora bylo změněno tak, že se exekuční řízení nezastavuje.

2. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení v souladu s včas podaným a přípustným odvoláním podle , , 6 , v platném znění (dále jen ) a to za přiměřeného použití ustanovení o soudních exekutorech a exekuční činnosti.

3. Odvolání oprávněného není důvodné.

4. V předmětné věci soudní exekutor vázán názorem exekučního soudu, zastavil exekuční řízení s odůvodněním, že ještě dříve, než bylo zahájeno toto exekuční řízení, bylo zahájeno a dosud se vede u Krajského soudu v Praze insovlenční řízení proti povinné, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz, který dosud není skončen. V tomto zjištění pak soudní exekutor shodně s exekučním soudem spatřoval nedostatek podmínek řízení.

5. Skutečnosti vztahující se k průběhu insolvenčního řízení vyplývají z veřejně přístupného insolvečního rejstříku, z něhož i odvolací soud ověřil a zjistil, že proti povinné byl podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení již dne datum, následně bylo rozhodnuto usnesením ze dne datum o úpadku povinné, který je řešen konkurzem (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka – A – 30). Jak dále vyplývá z průběhu insolvečního řízení, pak nedošlo ke zrušení rozhodnutí o úpadku a rovněž nedošlo ke zrušení způsobu řešení úpadku konkurzem, ač o to usiloval úpadce (viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ).

6. Podle ex. řádu, nestanoví-li zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

7. Podle na výkon rozhodnutí se užije ustanovení předcházejících částí, není-li v této části stanoveno jinak.

8. Podle soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

9. Podle . , ve znění novely účinné od 1. 1. 2014 platí, že v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle .

10. Zákon v tomto ustanovení řeší vzájemné vztahy úpadkového práva k individuálnímu výkonu rozhodnutí a individuální exekuci, když potvrzuje prioritu kolektivního řízení před řízením individuálním. Ačkoliv do datum, tedy před účinností novely , byl vztah insolvenčního k exekučního řízení upraven tak, že výkon rozhodnutí či exekuci bylo možno nařídit, avšak nebylo ji možno provést, pak nově po datum po vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, nelze již exekuci či výkon rozhodnutí ani nařídit (zahájit) a ani provést. Zákaz zahájení nebo nařízení exekuce se týká exekuce či výkonu rozhodnutí, které by postihovaly majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. Zákaz zahájení (nařízení) výkonu rozhodnutí či exekuce podle tohoto ustanovení i zákaz provedení exekuce, platí v zásadě po celou dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku, resp. po celou dobu trvání účinků zahájení insolvenčního řízení. Zánik uvedených účinků je spojen až s právní mocí rozhodnutí, kterým insolvenční řízení končí, tedy především až rozhodnutím o zrušením konkurzu, rozhodnutím o splnění reorganizačního plánu či rozhodnutím o splnění oddlužení.

11. Vzhledem k tomu, že z obsahu údajů o průběhu insolvenčního řízení zahájeného po datum nevyplývá, že by insolvenční řízení skončilo některým ze způsobů shora uvedených, naopak stále trvají účinky zahájení insolvečního řízení a to v souvislosti s rozhodnutím o úpadku řešeným konkurzem, pak na poměry oprávněného a povinné zcela dopadá nové ustanovení , účinné od 1. 1. 2014, když i insolvenční řízení bylo zahájeno po datum. Pak to znamená, že soudní exekutor zcela správně v souladu se správním pokynem exekučního soudu exekuční řízení zastavil, neboť návrh na zahájení exekuce byl podán až po zahájení insolvečního řízení a také až po rozhodnutí o úpadku povinné. Argumentoval-li odvolatel právními závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí a , pak tam vyslovené právní závěry jsou sice nadále správné a použitelné, avšak na podstatu posouzení správnosti důvodů pro zastavení exekučního řízení vůbec nedopadají. V dané věci totiž nejde o posouzení toho, proti komu má být vedena exekuce, neboť tím je vždy přímo úpadce jako osoba povinná. Zde podstata zastavení exekučního řízení spočívá ve zcela jiné právní otázce, a to vyřešení souběhu mezi dříve zahájeným insolvenčním řízením a později zahájeným exekučním řízením, kdy zákon po datum takový souběh obou řízení výslovně vylučuje a to ve prospěch řízení insolvenčního. K obdobným závěrům jako exekutor dospěl opakovaně NS v usnesení sp. zn. a , či KS v obec sp. zn. .

12. Odvolací soud tedy konstatuje, že se odvolateli nemohlo zdařit zpochybnit věcnou správnost napadeného usnesení, neboť soudní exekutor vystavil své rozhodnutí zcela správně na nedostatku podmínek řízení, byť na aplikaci ve svém rozhodnutí přímo nepoukázal.

13. Ze všech těchto důvodů proto odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle potvrdil.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení a , když úspěšné povinné žádné odvolací náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.