Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3483/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně RAMSES OSTRAVA spol. s r.o., se sídlem v Ostravě - Radvanice, Těšínská 227/279, IČ 46578161, zastoupené Dr. Vratislavem Kovářem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Na pískách 134, proti žalovaným 1)MUDr. M. D. a 2) Mgr. Y. D., a oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Černoškem, advokátem, se sídlem v Prostějově, Žižkovo nám. 19, o 175.785,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2007, č.j. -200, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2007, č.j. -200, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 14. srpna 2006, č.j. -174, jak ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalovaným uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 175.785,40 Kč s příslušenstvím, tak i ve výrocích o nákladech řízení, a jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle (dále též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. , větu první, ), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Ačkoli dovolatelé opřeli přípustnost podaného dovolání o ustanovení , výslovně neuvedli, v čem zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřují. Jejich námitka o tom, že soudy měly žalobní nárok posoudit jako plnění ze smlouvy o dílo a nikoli jako bezdůvodné obohacení, nemůže zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání založit, neboť Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud řešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem či soudní judikaturou. Námitka nepředvídatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu pro jeho překvapivý právní názor nemůže být rovněž určující pro posouzení přípustnosti podaného dovolání. V jejím posouzení nelze spatřovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí již proto, že v podání ze dne 17. února 2003 na č.l. 39 spisu (v rozsudku odvolacího soudu nesprávně uvedeno č. l. 46 spisu), jehož stejnopis byl žalovaným (jejich zástupci) doručen, žalobkyně svůj žalobní nárok kvalifikovala jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaných. Kromě toho však dovolací soud pro úplnost poznamenává, že i když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí může spočívat též v řešení procesní otázky, vymezené dovolatelem prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu dle , i v tomto případě platí, že musí jít o otázku, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Tak tomu však v posuzované věci nebylo, neboť shora popsané námitky dovolatelů žádnou takovou otázku nevymezují, přičemž ve smyslu , věty druhé, lze přihlížet k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jen v případě přípustného dovolání, což případ podaného dovolání není.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání žalovaných pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Jelikož žalovaní z procesního hlediska zavinili (tím, že podali nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 18.595,- Kč podle , , , a v platném znění a z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle v témže znění.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 13. ledna 2008

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu