Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 430/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3.4.2007 č.j. -186, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11.10.2005 č.j. -164 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že výpověď z pracovního poměru podle ustanovení zák. práce daná žalobci dopisem žalované ze dne 9.1.1999 je neplatná), není přípustné podle ustanovení (všemi rozsudky vydanými v této věci rozhodl soud prvního stupně o věci samé vždy stejně – žalobu zamítl) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvod podle ustanovení - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení a že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází, a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (jestliže namítá, že „z dokazování nevyplývá vyslovení jednoznačného souhlasu odborové organizace s kvalifikací zameškané pracovní doby jako neomluvené absence“, že výpovědi účastníků zasedání příslušného odborového orgánu ze dne 9.1.1995 „jsou značně nepřesné a nekonkrétní“ a že z jejich výpovědí se soud „nemohl nic dozvědět o obsahu jednání odborové organizace“), a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné, zdůrazňuje-li, že odborová organizace „zřejmě si vědoma absence výslovného souhlasu“ s neomluvenými absencemi „následně formální nedostatky na svém mimořádném zasedání dne 19.1.1995 odstranila, nicméně v té době již byla žalobci doručena výpověď“. Dovolatel současně na rozdíl od skutkového zjištění odvolacího soudu [že „o neomluvené absenci žalobce bylo rozhodováno v dohodě s odborovým orgánem“, neboť „žalobci se v řízení nepodařilo prokázat, že by odborová organizace již dne 9.1.1995 (tedy ještě před dáním předmětné výpovědi) neoznačila jeho nepřítomnost v práci jako neomluvenou absenci“] v dovolání předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry (zejména, že „v době doručení výpovědi žalobci nebyl výslovně vyjádřen souhlas odborové organizace s kvalifikací zameškání práce jako neomluvené“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, že jednání žalobce vytčené ve výpovědi nelze - s ohledem na nesplnění podmínky uvedené v ustanovení , ve znění účinném do 31.12.2000 – považovat za neomluvené zameškání práce, a tedy ani za porušení pracovní kázně. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.

Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale jen dovolacího důvodu podle ustanovení ; skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak uvedeno výše – přípustnost dovolání podle ustanovení

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátkou JUDr. P. U. náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.875,- Kč [srov. , , , , , ve znění , č. , a č. a č. ] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), tedy celkem 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka JUDr. P. U. osvědčila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení podle ustanovení a 3, věty druhé vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [19% - srov. , o dani z přidané hodnoty], tedy částka 413,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalované nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 2.588,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta JUDr. P. P., který žalovanou v tomto řízení naposledy zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. ledna 2009

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu