Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
5 C 23/2022-26
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18.091 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.821 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 24. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 12.270 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 18.091 Kč od 21. 1. 2021 do 23. 8. 2021 a dále jen z částky 12.270 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.821 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 24. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 12.270 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% jdoucími z částky 18.091 Kč od 21. 1. 2021 do 23. 8. 2021 a dále jen z částky 12.270 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora nadepsané částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ze dne datum, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12.270 Kč, tj. celkem částku 27.270 Kč, v týdenních splátkách po 455 Kč. První splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 9.179 Kč. Tato částka byla započtena na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek v souladu s odstavcem 4. článku splácení úvěru smluvních podmínek smlouvy. Žalovaná částka 18.091 Kč se tak skládá z nesplacené části jistiny a nesplacené části souhrnného poplatku (tj. souhrnu úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkasa splátek). Poplatek za zpracování úvěru a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných k uzavření smlouvy atd. Pro případ prodlení s plněním žalovaného bylo stanoveno, že zbylý dluh se stává splatným včetně příslušenství a to v termínu splatnosti další nejbližší týdenní splátky. Protože žalovaný splácel poskytnutý úvěr nepravidelně, vydělila žalobkyně doposud uhrazenou částku ve výši 9.179 Kč týdenní splátkou 455 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky by podle tohoto klíče nastala již ke dni datum. Žalobkyně touto žalobou požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje datum datum a datum prodlení ke dni datum. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti právnická osoba, nahlédla do záznamů insolvenčního rejstříku, telefonicky ověřovala zaměstnání žalovaného a kontrolovala platební historii klienta u své společnosti. Žalobkyně dále vyhodnocovala aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů žalovaného (zejména čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, tj. na základě odborných vědomostí z„ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. Žalobkyně dále kontrolovala předložené dokumenty zaškrtnuté externím zprostředkovatelem v kartě klienta.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti při podpisu předmětné smlouvy. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit žalobkyni částku 27.270 Kč v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne datum a úhrada každé další splátky byla sedm dní po datu splatnosti splátky předchozí. příjmení 27.270 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15.000 Kč zahrnovala též sjednaný úrok ve výši 2.970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4.500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.800 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % p.a. Obsahem smlouvy je mimo jiné i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.
4. Z evidenční karty klienta ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z občanského průkazu s platností do datum. Jako doplňující informace k evidenční kartě jsou zde uvedeny občanský průkaz, výměr důchodu, 2 x výpis z účtu za 9. a 10. měsíc. Žalovaný uvedl, že žije sám v nájmu, je vdovec a má učňovské vzdělání. Žalovaný je vlastníkem nemovitosti (zahrady). Žalovaný nevlastní automobil. Žalovaný také uvedl, že úvěr u žalobkyně již čerpal. Jediným příjmem žalovaného je starobní důchod, který pobírá ve výši 16.233 Kč měsíčně. Jako své výdaje žalovaný uvedl jednak„ životní výdaje na bydlení“ ve výši 4.670 Kč a„ životní minimum na ověření“ ve výši 3.910 Kč. Žalovaný nemá hypotéku ani úvěr s „ balónovou“ splátkou. Disponibilní zůstatek žalovaného tak činí 7.653 Kč (16.233 - 4.670 - 3.910).
5. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího archu má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
6. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne datum, současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. , ve znění účinném do 30. 11. 2016, zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j. 1 Afs 94/2009 - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.
14. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
15. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 15.000 Kč zaplatit celkem 27.270 Kč. Z předložené evidenční karty zákazníka je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). V prvé řadě je třeba uvést, že jediný příjem žalovaného tvořil starobní důchod ve výši 16.233 Kč Výdaje žalovaného pak žalobkyně paušálně zredukovala částkou životního minima (3.910) bez toho, aniž by brala v potaz konkrétní výdaje žalovaného minimálně např. na léky. Stejně tak muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaným uváděné výdaje na nájemní bydlení v obec ve výši 4.670 Kč jen stěží mohou odpovídat skutečným nákladům. Žalobkyně minimálně měla výši uvedených nákladů na bydlení ověřit např. vyžádáním si nájemní (podnájemní) či ubytovací smlouvy apod. Nelze však uvěřit ani tomu, že by žalovaný neměl další obvyklé výdaje např. na ošacení, telefon, apod. Na základě těchto skutečností tak žalobkyně učinila zcela zjednodušující amatérský výpočet schopnosti žalovaného splácet úvěr. Vše tak nasvědčuje tomu, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet a žalobkyně jeho osobní, výdělkové a majetkové poměry důkladně nezkoumala. Takový postup lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet.
16. Majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na shora uvedené shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z., když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 cit. zákona nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání jeho skutečných příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
17. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).
18. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Jestliže právní žalobkyně přes neplatnost smluv poskytla žalovanému částku 15.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 9.179 Kč, zbývá mu doplatit částku 5.821 Kč.
1. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 5.821 Kč se pak stal splatný na základě předžalobní výzvy k zaplacení, která byla odeslána žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu dne datum. Dle domněnky dojití (§ 573 o.z.) tak byla žalovanému doručena dne datum. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od datum, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,5 % p.a. Žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 8,25% p.a. Žalobním petitem je soud vázán (výrok I. tohoto rozsudku).
22. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.