Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 276/2021-24
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 20 682 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 682 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 10 682 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 682 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 10 682 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 20 682 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 13. 9. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky vyplatila dne 15. 8. 2019, a to převodem na účet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ničeho nezaplatil.
2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Slovenské republiky s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas již v žalobě samotné, opatrovník žalované pak vyslovil souhlas výslovně.
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 15. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 682 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit do 13. 9. 2019 (prokázáno Smlouvou; Potvrzením o provedení tuzemské odchozí platby ze dne 15. 8. 2019). Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení, oznámením o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou bylo prokázáno, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z titulu Smlouvy.
6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 15. 8. 2019 poskytnuta převodem na účet částka 10 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 10 682 Kč uhradit do 13. 9. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný dopisem vyzván k úhradě dluhu.
7. Soud po provedení důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o.z.“), a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. odst. 2) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. S ohledem na shora uvedená zjištění a citovaná zákonná ustanovená rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl ohledně částky 10 000 Kč, představující dluh na jistině úvěru podle Smlouvy ve výši 10 000 Kč, když ohledně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni poplatek ve výši 10 682 Kč, který je v úvodní tabulce Smlouvy, považuje soud Smlouvu v této části za neplatnou, a to jak pro nepřiměřenost ujednání, když žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tak i pro neurčitost, a v neposlední řadě i pro rozpor s dobrými mravy. Ze smlouvy o úvěru ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co je poplatek účtován, poplatek není ve smluvních ujednáních specifikován. Pouze z označení„ poplatek za poskytnutí úvěru (včetně poplatku za hotovostní čerpání úvěru“ není spotřebitel (žalovaný) schopen poznat, co za poskytnutí půjčky věřiteli platí. Takové ujednání je ujednáním neplatným, přičemž soud má posuzovat z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. V rámci soukromého práva neplatí zásada autonomie vůle stran, která
by umožňovala cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. Jinak řečeno, je-li sjednán v podstatě jakýkoliv poplatek, pak současně v rámci ujednání stran musí být též srozumitelně a zřetelně uvedeno, jaké protislužby se straně platící poplatek má oproti zaplacenému poplatku dostat. Pokud věřitel poplatkem za„ skrývá“ odměnu za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem, jde o ujednání nemravné, kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z neznalosti spotřebitele a nechá si přislíbit plnění, které je ve vztahu k hodnotě poskytnutého protiplnění v hrubém nepoměru (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2006 sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. spisová značka a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. spisová značka
10. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úrok z prodlení (§ 1968 odst. 2 a ust. § 1970 o.z.). Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (k datu po splatnosti úvěru, tedy k 13. 9. 2019). Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
11. Stručně shrnuto žalobkyni tak přiznán nárok ve výši nesplacené jistiny, tj. ve výši 10 000 Kč a s úrokem z prodlení od 14. 9. 2019 (po splatnosti celého dluhu).
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr míry úspěchu a neúspěchu účastníků byl stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.