Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 266/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20.7. 2007, č. j. -221, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17.1.2007, č. j. -196, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobcem kupní smlouvu o převodu pozemku blíže specifikovaného ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2002 a dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 11.8.2003 F. T. jako původní oprávněná osoba podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen , ě“) postoupil žalobci své nároky na náhradu předmětných pozemků. Rovněž vzal za prokázané, že žalobce dále postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.3.2004 své nároky Ing. V. V. a tatáž pohledávka smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14.7.2004 byla opětovně (zpětně) postoupena žalobci. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce není původní oprávněnou osobou, ale postupníkem, který získal svůj nárok převodem od oprávněné osoby podle ustanovení zákona o půdě, přičemž nárok na náhradní pozemky uplatnil na základě veřejné nabídky podle zákona o půdě (dříve zákona o půdě). Odvolací soud zaujal názor, že nelze směšovat režim platný pro osobu oprávněnou a osobu, která získala nárok na náhradní pozemek postoupením od původních oprávněných osob, pro níž skončila možnost uplatnění nároku tzv. restituční tečkou, podle které nárok zanikl, pokud nebyl uspokojen do 31.12.2005. Podle odvolacího soudu nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13.12.2005, sp. zn. byla zrušena tzv. restituční tečka, článek VI. , avšak pouze ve vztahu k oprávněným osobám, které splňovaly požadavky ve smyslu a zákona o půdě. V této souvislosti poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.2.2007, sp. zn. .

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení ve spojení s s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam, neboť řeší právní otázku aplikace , který novelizoval na převody státní půdy podle , o prodeji státní půdy, v rozporu s hmotným právem. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že novela zákona o půdě způsobila zánik jeho práva na převod pozemků podle zákona o prodeji státní půdy. Vytýkal soudům obou stupňů, že opomenuly rozlišit právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku podle ustanovení (dříve ) zákona o půdě a práva na převod pozemku při prodeji podle zákona o prodeji státní půdy. Podle dovolatele se jedná o zcela odlišné situace, které musí vést k odlišnému právnímu hodnocení. Poukazoval na formu restitučního nároku (nepeněžité, peněžité plnění) s tím, že volba dané formy přísluší vždy jeho majiteli. Konstatoval, že právo na finanční vyrovnání (tj. na existenci peněžité pohledávky za Českou republiku) není tzv. restituční tečkou nijak omezeno. Dovolatel v dovolání zdůrazňoval, že započtení vzájemných pohledávek ve smyslu o.z je přípustné pouze u plnění stejnému druhu s odůvodněním, že pohledávka žalovaného na úhradu kupní ceny je peněžitou pohledávkou a rovněž i restituční nárok oprávněné osoby ve formě nároku na finanční vyrovnání musí být peněžitou pohledávkou. Namítal, že soudy obou stupňů neřešily odlišnosti převodů pozemků podle zákona o půdě a zákona o prodeji státní půdy. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Přípustnost podle nebo b) nepřichází v úvahu, protože odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který byl jeho prvým rozsudkem v této věci.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

K otázce zániku práva na náhradní pozemek, založeného ustanovením § 11 odst. 2 a § 33 odst. 1 zákona o půdě, tj. nároku na převod náhradního pozemku patřícího osobám, jež tento nárok získaly postoupením od jiných osob, existuje již poměrně rozsáhlá judikatura Nejvyššího soudu. Vychází z jeho rozsudku z 8. 11. 2006, sp. zn. , v němž je vysloven závěr, že právo oprávněné osoby, jež získala nárok na náhradní pozemek postoupením dle zákona o půdě, doznalo změny v důsledku , jímž bylo toto právo odejmuto osobám, jejichž řádně uplatněný nárok stát neuspokojil. Objektivně stanovená lhůta zániku práva, tj. 31. 12. 2005 nezávisela na jednání oprávněné osoby, ale na činnosti Pozemkového fondu. Není proto rozhodující, zda nárok byl uplatněn jen u Pozemkového úřadu, nebo i u soudu. Šlo o nárok řádně uplatněný a neuspokojený ke dni, s nímž pozdější zákon spojoval zánik práva. Tato zákonná úprava byla přezkoumána Ústavním soudem, jenž rozhodoval o návrhu na její zrušení nálezem pléna ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , přičemž ve vztahu k postupníkům ji ponechal v platnosti.

Dovolací soud dále konstatuje, že posouzením charakteru lhůty stanovené v § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě se rovněž zabýval; pro tuto lhůtu považuje za charakteristické, že jejím marným uplynutím nastává zánik samotného subjektivního práva a že k těmto důsledkům se přihlíží bez ohledu na to, zda to některý účastník namítá či nikoli. Propadná lhůta způsobuje zánik práva sama o sobě již svým uplynutím, kterému nelze zabránit, a po jejím uplynutí se nelze domáhat uspokojení práva.

Na základě výše uvedeného odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou judikaturou.

V projednávané věci je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Námitky dovolatele obsažené v dovolání je tedy třeba považovat za nepřípadné.

Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první za použití , a Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. ledna 2009

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu