Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3232/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 19. 7. 2006, č.j. -14 (jímž okresní soud nařídil podle svého rozhodnutí ze dne 27. 4. 2001, č.j. -105, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 8. 2001, č.j. -128, k vynucení povinnosti zdržet se nakládání a hospodaření se spoluvlastnickým podílem o velikosti 746/1000 domu č.p., zapsaného na LV č. v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v L. pro katastrální území a obec L., a pozemkových parcel 5090/1, 5090/2 a 5091, zapsaných na LV č. v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v L. pro katastrální území a obec L., které není běžným užíváním bytu č. 2 a k němuž by bylo třeba stanoviska spoluvlastnice nebo orgánu státní správy, výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 20 000,- Kč a uložil povinné zaplatit oprávněné náklady nařízení výkonu rozhodnutí) a dále zavázal povinnou k úhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí není podstatné, zda povinná uloženou povinnost skutečně porušila. Vyjde-li dodatečně najevo, že k nařízení výkonu rozhodnutí došlo na základě nepravdivých informací, může se povinná domáhat náhrady škody po oprávněné v samostatném nalézacím řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení odst. l písm. c) , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“). Nesouhlasí se závěrem soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí se nezkoumá, zda k porušení uložené povinnosti povinnou skutečně došlo. Má za to, že soud k tomuto závěru dospěl na základě skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ), rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ) a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Namítá, že nebylo prokázáno, že by dala souhlas ke stavebním pracím uvedeným v návrhu, ani že by pronajala byt č. 4. Došlo-li k porušení uložené povinnosti, pak se tak stalo zřejmě jednáním syna povinné, bez jejího vědomí a proti její vůli, jelikož povinná v domě od roku 1995 nebydlí. Má za to, že exekuční titul (předběžné opatření, vydané v řízení o nahrazení souhlasu s vymezením bytových jednotek v domě) je nevykonatelný, protože pozemky v něm uvedené nejsou ve spoluvlastnictví oprávněné a povinná v bytě č. 2 nebydlí, nadto předběžné opatření jí znemožňuje bydlet v bytě č. 5. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolatelka žádné argumenty ve prospěch názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu, nepřednesla a z hodnocení námitek v dovolání obsažených (zda soud při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá v rámci dokazování porušení uložené povinnosti; zda na vykonatelnost exekučního titulu – předběžného opatření, jímž bylo povinné zakázáno nakládat a hospodařit se spoluvlastnickým podílem na domě a s pozemky - má vliv skutečnost, že oprávněná není spoluvlastníkem pozemků) k takovému závěru dospět nelze.

V obecné rovině platí, že při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný (materiálně i formálně), zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu na peněžité plnění není zřejmě nevhodný. Soudní praxe (srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21) je jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá (nezjišťuje), zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda ve smyslu „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování (srov. , ).

Dovolací soud již v předchozí rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že při výkonu rozhodnutí (exekuci) není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, č. j. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 1999, č. j. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58). Případné věcné námitky proti správnosti vykonávaných titulů mají místo k přezkumu v řízení vedoucím k jejich vydání a nikoliv až ve fázi exekučního řízení samotného.

Odvolací soud k přezkumu předložené otázky vyřešil v souladu se standardní judikaturou, jeho rozhodnutí tudíž zásadní právní význam ve smyslu , odst. 3 nemá. Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, odst. l a (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinná na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu