Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 253/2020-20
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Liborem Lhoťanem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 7 679 Kč s příslušenstvím (příspěvek nepojištěného)
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 679 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 679 Kč od 27. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 679 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 679 Kč od 27. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 7 679 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neplacení pojistného.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Svůj návrh odůvodnil skutečností, že žalovaný je vlastníkem vozidla registrační značka, tovární značky přičemž k tomuto vozidlu, vedeném v příslušném registru vozidel, nebylo v období od 16.9.2018 do 19.2.2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobci písemně vyzvali žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 7 679 Kč. Výzva byla žalovanému 17.1.2020 doručena. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval.
Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř, vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o.s.ř.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný je vlastníkem vozidla registrační značka, tovární značky, přičemž k tomuto vozidlu, vedeném v příslušném registru vozidel, nebylo v období od 16.9.2018 do 19.2.2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobci písemně vyzvali žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 7 679 Kč. Výzva byla žalovanému 17.1.2020 doručena. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval.
Podle ust. § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 14. 1. 2015, je-li tuzemské vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit Kanceláři příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost uhradit příspěvek vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Podle § 24c odst. 2 zákona se výše příspěvku určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha zákona. Podle § 24c odst. 4 zákona je příspěvek splatný ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemné výzvy Kanceláře k jeho úhradě. Účinky doručení má i nevyzvednutí písemné výzvy k úhradě příspěvku do 15 dnů ode dne jejího uložení v provozovně provozovatele poštovních služeb. Povinnost uhradit příspěvek nevzniká, pokud je ve lhůtě 30 dnů Kanceláři prokázáno, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Podle přílohy k zákonu č. 168/1999 Sb. činí výše denní sazby. Podle § 517 odst. 1 věty prvé zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem nebo provozovatelem shora specifikovaného vozidla, k němuž nebylo v období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Soud proto v souladu s § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 7 679 Kč skládající se ze základu příspěvku ve výši Kč za 157 dní. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, soud shledal žalobu v této části důvodnou a vyhověl jí i co do požadovaného úroku z prodlení z přiznané jistiny, neboť žalobce požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s § 1 nař. vl. č. 351/2013 Sb.
Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 679 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.