Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 802/2007

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně C. I., spol. s r. o., (původně L..P. D. Czech Republic s. r. o.), zastoupené advokátem, za účasti Č., a. s., (původně S. e., a. s.), zastoupené advokátem, v řízení ve věci, o níž bylo rozhodnuto Energetickým regulačním úřadem, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání účastnice řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. června 2006,

č. j. - 149, t a k t o :

Dovolání se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou podle a násl. , doručenou soudu prvního stupně dne 20. 1. 2003, domáhala, aby byla odložena vykonatelnost a právní moc rozhodnutí předsedy E. r. ú. (dále též jen „E.“) ze dne 15. 11. 2002, č. j. P 1371/02/401, a dále, aby původní účastnici S. e., a. s., bylo uloženo uzavřít se žalobkyní smlouvu o podílu odběratele na oprávněných nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených se zajištěním požadovaného příkonu ve specifikovaném znění. Žalobu odůvodnila zejména tím, že citované rozhodnutí předsedy E., jímž bylo rozhodnuto o rozkladu žalobkyně proti rozhodnutí E. ze dne 6. 8. 2002, č. j. P 1371/02/401, považuje za nezákonné, neboť podíl žalobkyně na účelně vynaložených nákladech účastnice řízení spojených se zajištěním připojení žalobkyně k distribuční soustavě měl být vzhledem k datu uzavření smlouvy na dodávku a odběr elektrické energie (dne 10. 5. 2001) určen podle vyhlášky č. 29/2001 Sb., vydané k provedení (účinného od 1. 1. 2001), ve výši 10.000,- Kč, a nikoliv podle , vydané k provedení ve výši 38,430.000,- Kč, i když vyhláška

č. nabyla účinnosti až dne 15. 8. 2001. Je rovněž třeba vzít v úvahu,

že byla vydána jiným orgánem, než E. r. ú., který byl zřízen teprve

Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 10. 3. 2005, č. j. -80, řízení o žádosti žalobkyně na odložení vykonatelnosti rozhodnutí předsedy E. r. ú., č. j. P 1371/02/401, ze dne 15. listopadu 2002, zastavil, žádost žalobkyně, aby soud odložil právní moc rozhodnutí předsedy E. r. ú., č. j. P 1371/02/401, ze dne 15. listopadu 2002,

a žalobu, aby původní účastnici řízení bylo uloženo uzavřít se společností L. P. D. Czech Republic s. r. o. smlouvu o podílu odběratele na oprávněných nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených se zajištěním požadovaného příkonu v žalobě specifikovaném znění zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně poté, co dovodil, že v daném případě jde o žalobu podanou podle § 244 a násl.

, k níž je věcně i místně příslušný, a že byla podána včas ( ), vyšel ze zjištění, že dne 10. 5. 2001 uzavřela žalobkyně s účastnicí řízení kupní smlouvu na dodávku a odběr elektřiny č. 8800370 podle ,

o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a podle a násl. ,

ve znění pozdějších změn a doplňků. Tato smlouva kromě jiných náležitostí obsahuje

v čl. VI. oddílu A bodu 6.1 závazek účastnice řízení připojit odběrné elektrické zařízení žalobkyně (odběratele) ke svému rozvodnému zařízení a závazek zahájit dodávku elektřiny do odběrného místa specifikovaného v žádosti (P. T. T. C. H.), splňuje-li odběratel podmínky připojení. V oddílu C, bodu 6.27 bylo dále ujednáno, že odběratel dodavateli uhradí podíl na účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu podle vyhlášky příslušného ministerstva nebo správního úřadu a že uhrazení tohoto podílu bude provedeno po jeho odsouhlasení mezi P. D. C. Česká republika s. r. o., S. e. a. s. a E. Ze spisu E. sp. zn. P 1371/02/401 soud dále zjistil, že původní účastnice řízení se dne 9. 5. 2002 obrátila na E. r. ú. s podnětem k zahájení řízení podle s odůvodněním, že je držitelkou licence na distribuci elektřiny a že mezi ní a žalobkyní byla na základě žádosti žalobkyně o zřízení nového odběrného místa o velikosti příkonu 21.350 kW uzavřena smlouva o dodávce elektřiny dne 10. 5. 2001, přičemž téhož dne připojila účastnice řízení odběrné zařízení žalobkyně ke své distribuční síti, avšak nedošlo mezi nimi k dohodě o výši podílu chráněného zákazníka na úhradě oprávněných nákladů provozovatele distribuční soustavy spojených se zajištěním příkonu, který by měl být určen podle vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. ; naproti tomu žalobkyně zastává názor, že výše tohoto podílu má být určena vyhláškou E. č. , která, byť nabyla účinnosti dne 15. 8. 2001, se vztahuje k povinnosti založené zákonem č. 45/2001 Sb. Rozhodnutím o rozkladu ze dne 15. 11. 2002, č. j. P 1371/02/401, bylo předsedou E. rozhodnuto o rozkladu žalobkyně proti rozhodnutí E. ze dne 6. 8. 2002 ve věci sporu o uzavření smlouvy mezi žalobkyní a účastnicí řízení o podílu odběratele na účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených s připojením odběrného zařízení a se zajištěním požadovaného příkonu podle tak, že žalobkyni bylo uloženo uzavřít s původní účastnicí řízení smlouvu, která tvoří nedílnou součást rozhodnutí. V této smlouvě se uvádí, že podíl odběratele na nákladech dodavatele spojených s připojením odběrného zařízení bude hrazen Městským úřadem v H. a že předmětem smlouvy (viz bod I.) je stanovení podílu na účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených se zajištěním požadovaného příkonu pro odběratele (dále jen „podíl na zajištění příkonu“) a způsobu jeho úhrady. V bodu III. smlouvy je mimo jiné uvedeno, že výše podílu na připojení

a na zajištění požadovaného příkonu je určena podle vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. , ve znění a vyhlášky

č. s ohledem na kategorii odběratele, typ spotřeby a požadovanou hodnotu rezervovaného příkonu, že podíl na připojení obsahuje smlouva o budoucí smlouvě

č. 5234001029 mezi účastnicí řízení a Městem H. a bude hrazen Městským úřadem H., že podíl na zajištění příkonu je stanoven podle přílohy č. 2 k , ve znění a , že na účelně vynaložené náklady spojené se zajištěním požadovaného rezervovaného příkonu ve výši 21.350 kW budoucí odběratel uhradí dodavateli částku 1.800,- Kč za každý kW rezervovaného příkonu, že výše podílu v závislosti na požadované hodnotě rezervovaného příkonu ke dni 15. 4. 2001 činí 38,430.000,- Kč (bez DPH) a že odběratel se touto smlouvou zavazuje ji dodavateli uhradit do 30. 6. 2002. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že E. správně v rozhodnutí o rozkladu uložil žalobkyni uzavřít s účastnicí řízení podle , ve znění k datu 10. 5. 2001, a přílohy č. 2 této vyhlášky smlouvu, v níž se vychází z příkonu požadovaného v 1. etapě, tj. 21.350 kW, a z částky 1.800,- Kč za každý kW příkonu, takže podíl činí celkem 38,430.000,- Kč; z tohoto důvodu nevyžádal žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem. Poukázal na to, že , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o S. e. i., byl sice s účinností od 1. 1. 2001 zrušen , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), nikoliv však vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. , kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, ve znění a , která byla zrušena až vyhláškou E. č. , účinnou od 15. 8. 2001, a že E. byl zřízen s účinností od 1. 1. 2001. Za rozhodující proto považoval posouzení, zda v době od 1. 1. 2001 do 14. 8. 2001, bylo možno postupovat podle , ve znění a , vydané podle se zřetelem na a zákona

č. Dovodil, že , ve znění pozdějších vyhlášek, byla platná a účinná i poté, co bylo zrušeno zmocňovací ustanovení zákona, které opravňovalo příslušný státní orgán (ministerstvo) k jejímu vydání, neboť tato vyhláška se nedostala do rozporu se , jakožto předpisem vyšší právní síly. Jestliže žalobkyně jako chráněný zákazník měla v době od 1. 1. 2001 vůči provozovateli distribuční soustavy právo na připojení a na dodávku elektřiny, nelze zpochybňovat ani právo provozovatele (účastnice řízení) požadovat po žalobkyni,

aby se podílela na nákladech spojených se zajištěním požadovaného příkonu ve smyslu , a to ve výši vypočtené podle vyhlášky

č. a podle přílohy č. 2 této vyhlášky. Z těchto důvodu soud prvního stupně žalobu podle zamítl.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 6. 2006, č. j. - 149, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku

o zamítnutí žádosti žalobkyně o odložení právní moci rozhodnutí správního orgánu potvrdil, v dalším zamítavém výroku jej změnil tak, že původní účastnici řízení uložil uzavřít se žalobkyní smlouvu o podílu odběratele na oprávněných nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených se zajištěním požadovaného příkonu

ve výroku specifikovaného obsahu, vyslovil, že tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí E. r. ú. ze dne 6. 8. 2002, č. j. P - 1371/02/401, ve znění rozhodnutí o rozkladu předsedy E. r. ú. ze dne 15. 11. 2002, č. j. P 1371/02/401, v rozsahu stanovení podílu odběratele na oprávněných nákladech dodavatele spojených se zajištěním požadovaného příkonu a způsobu jeho úhrady, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a za rozhodující považoval posouzení, zda , vydaná k provedení a výslovně zrušená na základě derogační klauzule obsažené ve s účinností od 15. 8. 2001, je v souladu se a zda ji lze aplikovat i na právní vztahy, z nichž práva a povinnosti dodavatele elektřiny na straně jedné a chráněného zákazníka na straně druhé vznikly za účinnosti kupní smlouvou ze dne 10. 5. 2001. Vycházeje z , , b) a odst. 2 písm. f), a citovaného zákona dovodil, že - oproti jím zrušenému – upravil nově principy pro podmínky podnikání, výkon státní správy a regulaci v energetických odvětvích „s konečným cílem zajištění obrany jednotlivých subjektů před nežádoucími vlivy a tendencemi spojenými s monopolním chováním“; byl jím zřízen E. r. ú. nadaný pravomocemi a povinnostmi a byly zavedeny nové instituty - oprávněný zákazník, chráněný zákazník, provozovatel přenosové soustavy, provozovatelé distribučních soustav, obchodníci s elektřinou a plynem, přičemž chráněným zákazníkem je každý konečný zákazník, který má právo na připojení k distribuční soustavě a na dodávku elektřiny ve stanovené kvalitě a za regulované ceny. stanovil chráněným zákazníkům povinnost, aby se podle výše odebíraného příkonu částečně podíleli na úhradě vynaložených nákladů spojených se zajištěním zvýšeného příkonu tak, aby „se náklady nepromítly do cen ostatním chráněným zákazníkům, kteří nepožadují zvýšení elektrického příkonu nebo jej cílevědomě snižují“. Odvolací soud dospěl k závěru, že úprava obsažená ve přesahuje limity stanovené a na právní vztah, ze kterého účastníkům vznikla práva a povinnosti za účinnosti , ji nelze aplikovat, neboť tato podzákonná norma v právních poměrech konstituovaných nemůže obstát, přestože povinnost odběratele podílet se podle výše odebíraného příkonu na účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu podle výpočtu stanoveného vyhláškou byla obsažena již v zákoně č. nicméně „sám určil, že má být vydán prováděcí předpis“, a že tímto prováděcím předpisem E. stanoví podmínky připojení a dodávek pro chráněné zákazníky, jako konkrétní adresáty povinnosti částečné úhrady vynaložených nákladů spojených se zajištěním zvýšeného (rezervovaného) příkonu. Odvolací soud označil za nesprávnou argumentaci uvedenou v rozhodnutí E., že zásadní rozdíl mezi částkou 38,430.000,- Kč, určenou žalobkyni k úhradě oprávněných nákladů se zajištěním požadovaného příkonu podle vyhl. č. , vydané na základě zmocnění , a částkou 10.000,- Kč podle vyhl. č. 297/2001, vydané na základě zmocnění , není „dostatečným důvodem odmítnutí aplikace vyhl. č. v poměrech “, a naopak považoval tento „diametrální rozdíl“ částky vyjadřující povinnost žalobkyně jako chráněného zákazníka k plnění vyplývajícímu z jejího požadavku o rezervovaném příkonu, plynoucí jí ze , stanovenou prováděcím předpisem, vydaným k tomuto zákonu, dalším článkem potvrzujícím závěr o nesouladu vyhl. č. se , jehož smyslem, stejně jako jeho prováděcích předpisů, bylo objektivněji vystihnout pravidla spojená s připojením pro chráněné zákazníky. Poukázal dále na to, že z existence nové právní úpravy a odpovídajících podmínek „nastavených“ vycházely ostatně i samy účastnice řízení, jestliže podle obsahu kupní smlouvy na dodávku a odběr elektřiny ze dne 10. 5. 2001 v rámci ujednání o povinnostech odběratele povinnost žalobkyně vyplývající z jejího požadavku na připojení o zvýšený příkon deklarovaly jen v obecné rovině, avšak výši podílu podle nestanovily. Na podporu tohoto názoru vyznívá i nyní platná , o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, účinná od 1. 3. 2006, která v obsahuje přechodné ustanovení, podle nějž při stanovení výše podílu žadatele na nákladech spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu nebo výkonu se postupuje podle právní úpravy výhodnější pro žadatele. Podle odvolacího soudu neobstojí ani argument v rozhodnutí E. o aplikovatelnosti vyhl. č. z důvodu, že vyhl. č. byla na základě zmocnění v zákoně č. vydána teprve po účinnosti , což logicky odpovídalo situaci, že Energetický regulační úřad, nadaný pravomocí příslušný podzákonný předpis vydat, byl zřízen teprve a že tedy musela uplynout určitá doba, aby nově zřízený správní úřad předpisy na základě zmocnění zákona vydal. Dále odvolací soud dovodil, že závazkový právní vztah účastnic řízení založený smlouvou ze dne 10. 5. 2001, včetně ujednání

o povinnosti žalobkyně uhradit účastnici řízení podíl na účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu (bod 6.27 kupní smlouvy na dodávku a odběr elektřiny), je dohodou soukromoprávního charakteru se subsidiárním použitím obchodního zákoníku; situace, kdy účastnice smlouvy částku odpovídající podílu na uvedených nákladech žalovaného nestanovily, neznamená neplatnost smlouvy, nýbrž v takovém případě připadlo řešení sporu o výši částky E., jehož postup v řízení se řídil ustanoveními (). Proto E., aby vyhověl požadavku zákonnosti rozhodnutí ( ), které

ve sporu účastnic vydal dne 6. 8. 2002, byl povinen na právní vztahy účastníků založené smlouvou, uzavřenou za účinnosti , aplikovat platný a účinný prováděcí předpis k tomuto zákonu, to znamená , a nikoliv právní předpis, jehož účinnost v době rozhodování úřadu již zanikla. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně byla rozhodnutím E. o rozkladu dotčena, neboť její povinnost vyplývající z měla být stanovena podle , jako prováděcího předpisu vydaného k tomuto zákonu. Rozsudek krajského soudu proto nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v rozsahu uvedeném ve výroku.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala účastnice řízení dovolání z důvodů uvedených v , odst. 3 Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že na právní vztah mezi účastnicemi je nutno aplikovat vyhl. č. , a poukazuje na to, že tento vztah sice vznikl za účinnosti , který však neobsahuje výslovné ustanovení, jímž by byla zrušena; z toho dovozuje, že vyhl. č. platila i po zrušení „Pokud by zákonodárce chtěl, aby vyhl. č. byla zrušena, nic mu nebránilo, aby tak učinil v , což se však nestalo, a byla zrušena až , která nabyla účinnosti po uzavření předmětné smlouvy“. V této souvislosti vyslovuje dovolatelka názor, že došlo-li ke zrušení , na jehož základě byla vydána , neznamená to „automatickou“ nepoužitelnost této podzákonné normy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Naopak má za to, že vyhl. č. byla aplikovatelná i na právní vztahy vznikající za účinnosti , byť byla vydána za účinnosti předchozího zákona. Namítá, že sice zavádí nové liberalizující prvky do podnikání v oblasti elektroenergetiky, nesouhlasí však s tím, „že by její chování vykazovalo nežádoucí vlivy a tendence spojené s monopolním chováním“, neboť mezi úpravou podle a není žádný zásadní rozdíl; v obou případech by dovolatelce k žádosti žalobkyně vznikla povinnost připojit ji k příslušné soustavě a zajistit jí požadované dodávky elektřiny a žalobkyni povinnost k úhradě podílu na nákladech. Dále odvolacímu soudu vytýká, že je nepřezkoumatelný jeho názor o tom, že úprava podle přesahuje limity stanovené a na právní vztah účastnic ji nelze aplikovat, když neuvedl, „v čem konkrétně limity stanovené přesahuje a jaké limity má vlastně na mysli“. Za „odvážný“ pak považuje názor odvolacího soudu o neaplikovatelnosti z důvodu, že mezi částkou podle ve výši 38,430.000,- Kč a částkou podle vyhl. č. ve výši 10.000,- Kč je diametrální rozdíl, takže podíl podle vyhl č. objektivněji vystihuje náklady spojené s připojením pro chráněné zákazníky, a namítá, že otázka výše jejích nákladů, které jí vznikly nebo vznikají v souvislosti s připojením žalobkyně (případně jiného zákazníka) do distribuční soustavy, nebyla předmětem dokazování, a stejně tak ani objektivita způsobů určování podílu na nákladech podle vyhl. č. a podle vyhl. č. Názor odvolacího soudu, že určení podílu na nákladech je objektivnější podle

vyhl. č. , tak podle dovolatelky nemá oporu ve skutkových zjištěních. Nesouhlasí rovněž s tím, že E. měl postupovat podle vyhl. č. , byť v době, kdy právní vztah mezi účastnicemi vznikl, tato vyhláška neplatila; to by podle dovolatelky znamenalo nepřípustnou retroaktivitu. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že původní účastnice řízení – S. e., a. s., ztratila za dovolacího řízení (dne 1. 10. 2007) způsobilost být účastníkem řízení a protože povaha projednávané věci umožňuje, aby bylo v řízení pokračováno, rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 19. 6. 2008, č. j. - 207, podle , a tak, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se společností Č., a. s., která jako právní nástupkyně vstoupila do jejích práv a povinností. Současně vycházel z toho, že došlo ke změně názvu původní žalobkyně na C. I., spol.

s r. o.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem ve smyslu a že je proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně, přípustné podle , dospěl

po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm b) o. s .ř., které dovolatelka jako důvod dovolání uplatnila, může spočívat v tom, že dovolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, popřípadě jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V posuzované věci řešil odvolací soud právní otázku, zda vydaná k provedení a výslovně zrušená na základě derogační klauzule obsažené ve s účinností od 15. 8. 2001, je v souladu se , a zda ji lze aplikovat na právní vztahy, z nichž práva a povinnosti dodavatele elektřiny na straně jedné a chráněného zákazníka na straně druhé vznikly za účinnosti kupní smlouvou ze dne 10. 5. 2001.

Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že dne 10. 5. 2001 byla mezi účastnicemi uzavřena kupní smlouva na dodávku a odběr elektřiny, v jejímž bodě 6.27 bylo ujednáno, že odběratel je povinen uhradit dodavateli podíl na účelně vynaložených nákladech dodavatele spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu podle vyhlášky příslušného ministerstva nebo správního úřadu a že uhrazení tohoto podílu bude provedeno po jeho odsouhlasení mezi P. D. C. Česká republika s. r. o., S. e., a. s. a E. r. ú.. V bodu 9.7 se smluvní strany mimo jiné dohodly, že jejich závazkový vztah se řídí a , obchodního zákoníku. Podle bodu 9.8 smlouvy pak všechny ostatní vztahy neupravené touto smlouvou se řídí obecně závaznými právní předpisy, zejména ustanoveními zákona

č. a vyhláškou příslušného ministerstva nebo správního úřadu v platném znění.

Podle , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),

ve znění účinném do 27. 6. 2002, jímž byl s účinností od 1. 1. 2001 zrušen zákon

č. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o S. e. i., ve znění , tento zákon upravuje podmínky podnikání, výkon státní správy a regulaci v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené.

V § 2 nazvaném „Vymezení pojmů“, odst. 2, citovaného zákona se v bodě 6. vymezuje pojem chráněný zákazník tak, že jím je fyzická či právnická osoba, která má právo na připojení k distribuční soustavě a na dodávku elektřiny ve stanovené kvalitě

a za regulované ceny.

Podle § 29 odst. 1 cit. zákona chráněný zákazník má právo a) na připojení svého odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě, splní-li podmínky připojení

a dodávek pro chráněné zákazníky v souladu s uzavřenou smlouvou, které budou stanoveny prováděcím právním předpisem, b) na dodávku elektřiny za regulované ceny a v kvalitě stanovené podmínkami připojení a dodávek pro chráněné zákazníky. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení chráněný zákazník je povinen a) řídit se podmínkami připojení a dodávek pro chráněné zákazníky a Pravidly provozování příslušné distribuční soustavy, b) řídit se pokyny technického dispečinku provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele příslušné distribuční soustavy, c) provádět na základě vyrozumění provozovatele distribuční soustavy dostupná technická opatření zamezující ovlivňování kvality elektřiny v neprospěch ostatních odběratelů, d) umožnit provozovateli distribuční soustavy instalaci měřicího zařízení a přístup k měřicímu zařízení, e) udržovat svá odběrná zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům

a technickým normám, f) podílet se podle výše odebíraného příkonu na úhradě oprávněných nákladů provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením

a se zajištěním požadovaného příkonu ve výši vypočtené způsobem stanoveným podmínkami připojení a dodávek pro chráněné zákazníky, g) při změně parametrů elektřiny podle podmínek připojení a dodávek pro chráněné zákazníky upravit na svůj náklad svá odběrná elektrická zařízení tak, aby vyhovovala těmto změnám.

Podle § 17 odst. 7 citovaného zákona E. r. ú. stanoví prováděcím právním předpisem a) požadovanou kvalitu dodávek a služeb, b) způsob výběru držitele licence pro výkon povinnosti dodávek nad rámec licence, c) pravidla pro vedení oddělené evidence tržeb, nákladů a výnosů pro účely regulace, d) podmínky připojení a dodávek pro chráněné zákazníky. Podle odstavce 8 písm. a) tohoto ustanovení E. r. ú. rozhoduje spory, kdy nedojde k dohodě o uzavření smlouvy mezi jednotlivými držiteli licencí a popřípadě i jejich zákazníky.

Podle § 98 odst. 8 citovaného zákona E. r. ú. vydá vyhlášku k provedení § 5 odst. 9, § 7 odst. 5, § 13 odst. 2, § 14 odst. 11, § 17 odst. 7 a § 19.

Prováděcí vyhláškou vydanou podle k provedení tohoto zákona se zřetelem na tohoto zákona je E. r. ú. ze dne 30. 7. 2001, jež nabyla účinnosti dne 15. 8. 2001, kterou se stanoví podmínky připojení a dodávek elektřiny pro chráněné zákazníky. Podle této vyhlášky se zrušuje , kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny, ve znění a

Podle vyhl. č. tato vyhláška stanoví podmínky pro postup chráněného zákazníka [ , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)] a provozovatele distribuční soustavy při připojování a dodávce elektřiny v elektrizační soustavě České republiky a při uzavírání příslušných smluv nebo při odmítnutí žádosti o připojení nebo dodávky elektřiny ze strany provozovatele distribuční soustavy. Dále upravuje způsob stanovení účasti chráněného zákazníka na oprávněných nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu, způsob výpočtu náhrady škody vzniklé provozovateli distribuční soustavy neoprávněným odběrem elektřiny chráněným zákazníkem a postup při změně parametrů elektřiny.

Podle se odběratelé dělí do kategorií podle úrovně napětí distribuční soustavy, na které je jejich odběrné zařízení k distribuční soustavě připojeno: a) odběratel kategorie A pro odběr z distribuční soustavy s napětím mezi fázemi vyšším než 52 kV, b) odběratel kategorie C pro odběr z distribuční soustavy s napětím mezi fázemi od 1 kV do 52 kV včetně, c) odběratel kategorie C

pro odběr z distribuční soustavy s napětím mezi fázemi do 1 kV včetně, pokud odběr neslouží k účelu uvedenému u odběratelů kategorie D, d) odběratelem kategorie D

pro odběr z distribuční soustavy s napětím mezi fázemi do 1 kV včetně, který slouží pouze k uspokojování jeho osobních potřeb a osobních potřeb příslušníků jeho domácnosti.

Podle § 5 vyhlášky nazvaného „Připojení odběratele k distribuční soustavě“ smlouva o připojení odběratele k distribuční soustavě, která se uzavírá na každé odběrné místo zvlášť, musí obsahovat: a) identifikační údaje smluvních stran s adresami

pro doručování, b) předmět smlouvy a podmínky připojení, c) termín připojení, d) dobu platnosti smlouvy, e) výši a způsob úhrady podílu odběratele na oprávněných nákladech dodavatele spojených s připojením k distribuční soustavě.

Podle § 6 nazvaného „Podíl odběratele na oprávněných nákladech dodavatele spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu“ oprávněné náklady dodavatele jsou nezbytně nutné náklady související s výstavbou a úpravami distribuční soustavy, které byly vyvolány požadavkem žadatele o připojení nebo o zajištění požadovaného příkonu v souvislosti s konkrétním místem a způsobem připojení (odst. 1), výstavba a úpravy distribuční soustavy se určují od místa připojení odběratele až do místa distribuční soustavy, kde je požadovaný příkon k dispozici, nejvýše však do vhodného místa v distribuční soustavě s nejblíže vyšší napěťovou hladinou (odst. 2), podílem odběratele na oprávněných nákladech dodavatele spojených s připojením odběrného zařízení odběratele je část nákladů související s konkrétním místem připojení a stanovuje se pro každé místo připojení zvlášť (odst. 3), výše podílu žadatele o připojení na oprávněných nákladech dodavatele spojených s připojením odběrného zařízení žadatele se stanoví podle poměru požadovaného příkonu a disponibilního rezervovaného příkonu v místě připojení nebo přírůstku disponibilního rezervovaného příkonu nově vybudovaného distribučního zařízení; nesmí však překročit 60 % nákladů na jeho zajištění (odst. 4).

Podle odstavce 9 tohoto ustanovení úhrada placená žadatelem za zajištění rezervovaného příkonu nebo zvýšení hodnoty rezervovaného příkonu je stanovena:

a) pro odběratele kategorie A částkou 20.000,- Kč za odběrné místo, b) pro odběratele kategorie B částkou 10.000,- Kč za odběrné místo, c) pro odběratele kategorie C nebo D částkou 1.000,- Kč za odběrné místo.

Odvolací soud při právním posouzení vycházel správně v dané věci nejen z citovaných ustanovení , ve znění účinném do 27. 6. 2002, a k provedení tohoto zákona, ale též z důvodové zprávy k tomuto zákonu, v níž se mimo jiné uvádí, že jde o zákon, který

se týká vstupu České republiky do Evropské unie a že zejména poskytne ucelený právní rámec pro regulaci podnikání v energetice, zajistí harmonizaci legislativy České republiky s legislativou Evropské unie a zabezpečí zavedení nových institutů do oblasti podnikání v energetice, jak vyplývá z příslušných směrnic Evropské unie (zejména Směrnice 96/92/EC o společných pravidlech vnitřního trhu se zemním plynem

a Dohody o energetické chartě). Podle citovaných směrnic Evropské unie se jedná především o zřízení E. r. ú. pro energetiku, plynárenství a teplárenství, se všemi příslušně definovanými pravomocemi a povinnostmi, o zavedení trhů s elektřinou a plynem a zavedení institutů především operátora trhu a dále instituty – oprávněný zákazník, chráněný zákazník, provozovatel přenosové soustavy, provozovatel přepravní soustavy, provozovatelé distribučních soustav, obchodníci s elektřinou a plynem.

Jestliže s účinností od 1. 1. 2001 – oproti dřívějšímu , který byl již v řadě záležitostí zastaralý a nevyhovující (viz též Důvodová zpráva) nově upravil podmínky podnikání, výkon státní správy a regulaci v energetických odvětvích, zřídil nově E. r. ú. se všemi příslušně definovanými pravomocemi a povinnostmi a zavedl nové instituty – oprávněný zákazník, chráněný zákazník, provozovatel přenosové soustavy, provozovatel přepravní soustavy, provozovatelé distribučních soustav, obchodníci s elektřinou a plynem a odstranil příčiny řady nedostatků, a byla-li vyhláška E. r. ú. č. , kterou se stanoví podmínky připojení a dodávek elektřiny pro chráněné zákazníky, vydána k provedení tohoto zákona, je jednoznačné, že i když vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. , vydaná podle se zřetelem na a 22 , nebyla zrušena současně se , nelze na právní vztah vzniklý podle aplikovat, jak odvolací soud zcela správně dovodil. Pro tento závěr svědčí jak skutečnost, že institut chráněného zákazníka, jímž je žalobkyně, byl zaveden až (dříve platný energetický zákon ani tento institut neupravovala), tak i to, že E. r. ú. byl zřízen teprve , z čehož vyplývá, že podle zrušeného energetického zákona ani nerozhodoval spory, kdy nedojde k dohodě o uzavření smlouvy mezi jednotlivými držiteli licencí a popřípadě i jejich zákazníky [viz odstavce 8 písm. a) ]. Na podporu tohoto závěru svědčí i ustanovení naposledy cit. zákona, podle kterého chráněný zákazník má právo na připojení svého odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě, splní-li podmínky připojení a dodávek pro chráněné zákazníky v souladu s uzavřenou smlouvou, které budou stanoveny prováděcím právním předpisem, a rovněž ustanovení tohoto zákona, podle kterého je chráněný zákazník povinen podílet se podle výše odebíraného příkonu na úhradě oprávněných nákladů provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu ve výši vypočtené způsobem stanoveným podmínkami připojení a dodávek pro chráněné zákazníky.

K námitkám v dovolání je třeba dále uvést, že podle názoru dovolacího soudu není pro výši úhrady oprávněných nákladů provozovatele distribuční soustavy spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu rozhodující, že smlouva na dodávku a odběr elektřiny byla mezi účastnicemi uzavřena dne 10. 5. 2001, nýbrž významnou

je skutečnost, že tato smlouva byla uzavřena podle , k provedení jehož ustanovení byla E. r. ú. vydána Okolnost, že tato vyhláška, jíž byla zrušena dříve platná , ve znění vyhl. č. a vyhl. č. , nabyla účinnosti až dne 15. 8. 2001, nemůže na shora uvedeném ničeho změnit, neboť při stanovení úhrady podílu odběratele na oprávněných nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených se zajištěním požadovaného příkonu na základě smlouvy uzavřené podle nebylo možno postupovat podle , která byla vydána k provedení citovaných ustanovení dříve platného a již nevyhovujícího (a zrušeného) ; přestože vyhl. č. , ve znění vyhl. č. a vyhl. č. , byla zrušena až vyhl. č. , obsahuje úpravu, která se dostává do rozporu s právní úpravou předpisu vyšší právní síly (), neboť v něm obsažená úprava se týká jiného druhu právního nároku, jehož právní obsah je odlišný - v daném případě jde o práva a povinnosti chráněného zákazníka a provozovatele distribuční soustavy při uzavření smlouvy o podílu odběratele na oprávněných nákladech provozovatele distribuční soustavy spojených se zajištěním požadovaného příkonu, čímž je vyloučena aplikace vyhl. č. , ve znění vyhl. č. a vyhl. č. Významná je rovněž skutečnost, na niž poukázal již odvolací soud, že E. vydal rozhodnutí, s nímž žalobkyně nesouhlasí, za účinnosti a ve sporu mezi účastnicemi podle Sb, jímž byl tento úřad zřízen, přičemž v té době byla již zrušena, a rozhodoval o právech a povinnostech mezi chráněným zákazníkem a provozovatelem distribuční soustavy upravených tímto zákonem (jak je uvedeno již shora, dřívější pojem chráněný zákazník neznal); o retroaktivitu se tudíž v daném případě nejedná.

Správná není ani námitka dovolatelky o nepřezkoumatelnosti názoru odvolacího soudu, že „úprava podle přesahuje limity stanovené “; vyhl. č. byla vydána k provedení a je-li v ní pro chráněného zákazníka stanovena v nejvyšší úhrada za zajištění rezervovaného příkonu nebo zvýšení hodnoty rezervovaného příkonu ve výši 20.000,- Kč, je zřejmé, že byla-li tato úhrada stanovena rozhodnutím E. ve výši 38,430.000,- Kč, jde o částku značně přesahující úhradu podle vyhl. č.

Protože nebylo zjištěno (ani dovolatelkou tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a)

a b) a , a protože uplatněné dovolací důvody uvedené v

odst. 2 písm. b), odst. 3 nebyly naplněny, Nejvyšší soud České republiky dovolání účastnice řízení podle ustanovení části věty před středníkem

zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť účastnice řízení nemá ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2008

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu