Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4956/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. M. O., zastoupeného JUDr. J. B., advokátkou, proti žalovanému Ing. P. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně M. b., a. s. v likvidaci, zastoupenému Mgr. D. B., advokátkou, vedené u Krajského soudu Ostravě pod sp. zn. , o určení neplatnosti směnky, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. března 2008, č.j. -81, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek ze dne 17. srpna 2007, č.j. -63, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o určení, že „směnka vlastní ze dne 8. prosince 1994, splatná 18. dubna 1995 M. b. a. s., v celkové hodnotě 5,500.000,- Kč, není vystavena v souladu se směnečným právem, neobsahuje podstatné náležitosti, jméno výstavce není souhlasné s podpisem a směnka tak podpis výstavce nemá, a tím se stává zmatečnou“, a řízení zastavil.

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení a (dále jen „“) - uzavřel, že „v dané věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté“, neboť pravomocný rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o žalobě o splnění povinnosti (rozuměj rozsudek ze dne 4. ledna 1996, č.j. -57, jímž Krajský soud v Ostravě ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz, kterým bylo rozhodnuto o úhradě sporné směnky), „tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté vůči žalobě o určení právního vztahu nebo práva, když otázka, zda tu takový právní vztah je či není, musela být posuzována při rozhodování o žalobě, kterou se žalobce domáhal plnění z tohoto právního vztahu nebo práva“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení a b) Dovolatel zdůrazňuje, že: 1/ nebyl soudem prvního stupně řádně poučen a 2/ soud prvního stupně vyhodnotil směnku jako pravou, ačkoli tak učinit neměl a odvolací soud se touto otázkou nezabýval.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

Dovolatel prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( ) závěr, na němž napadené rozhodnutí spočívá, a podle kterého meritornímu projednání věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené, nenapadá. Rozhodnutí odvolacího soudu přitom plně odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 85/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2002, sp. zn. , ze dne 11. února 2003, sp. zn. a ze dne 22. září 2004, sp. zn. , jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. ledna 1994, sp. zn. ). Dovolatelem namítaná „vada řízení“ pak z povahy věci na správnost rozhodnutí odvolacího soudu nemohla mít žádný vliv, nehledě na to, že poučovací povinnost ohledně „nemožnosti takto formulovanou žalobu podat“ soud prvního stupně neměl.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž z obsahu spisu se nepodávají ani jiné vady, k jejichž existenci dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( věta druhá o. s. ř), Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2008

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu