Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3515/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2008, č.j. -332, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 12. 4. 2006, č.j. -286, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 1.550.000,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení na náhradě za ztrátu na výdělku v době a po skončení pracovní neschopnosti, bolestném a ztížení společenského uplatnění podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2006), není přípustné podle ustanovení [neboť soud prvního stupně v tomto rozsudku rozhodl stejně jako ve svých předchozích rozsudcích ze dne 26. 2. 1992, č.j. -148, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 1995, č.j. -150, a ze dne 2. 4. 1997, č.j. -198, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2000, č.j. -212 (vždy žalobu zamítl)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvody podle ustanovení a - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

I když žalobce v dovolání uvedl, že jeho přípustnost proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovozuje z ustanovení [zásadní právní význam spatřuje v posouzení, „zda je možné, aby vedle sebe existovala dvě pravomocná rozhodnutí, kdy jedno (v řízení o invalidní důchod) vychází z toho, že žalobce trpí chorobou z povolání, a druhé (v řízení o náhradu škody), vychází z toho, že žalobce chorobou z povolání netrpí, a to za situace, kdy právní úprava posuzování nemoci z povolání je (v rozhodné době byla) shodná pro obě řízení“] a že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení – dovolací důvod podle ustanovení , právní závěry odvolacího soudu (výklad ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2006 ani jeho aplikaci na soudy zjištěný skutkový stav) nezpochybňuje. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) totiž vyplývá, že žalobce – kromě toho, že porovnává závěry znaleckého posudku Doc. MUDr. I. D., DrSc., na straně jedné se závěry znaleckých posudků I. p. v. ve z. a 3. L. f. UK – K. n. z p. v P. na straně druhé, a kromě námitky, že řízení je postiženo vadou – podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází. Vytýká soudům nesprávný závěr o tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi újmou na zdraví vzniklou v důsledku výkonu práce u žalovaného a vznikem škody spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku v době a po skončení pracovní neschopnosti, v bolestném a ztížení společenského uplatnění (ve výši 1.550.000,- Kč); při řešení otázky příčinné souvislosti mezi utrpěným pracovním úrazem a vzniklou škodou však nejde o otázku právní (jak se žalobce mylně domnívá), nýbrž o otázku skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech. Žalobce totiž nesouhlasí zejména s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy - znalecký posudek z oboru zdravotnictví 3. L. f. UK – K. n. z p. v P. a revizní znalecký posudek I. p. v. ve z. (podle nichž u žalobce byly zjištěny výhradně obecné choroby, žádné profesní onemocnění u něj diagnostikováno nebylo), a předestírá vlastní skutkové závěry, které opírá o znalecký posudek Doc. MUDr. I. D., DrSc. (zejména, že se u žalobce jedná o chorobu z povolání).

Dovolatelem předestíraná otázka zásadního právního významu, „zda je možné, aby vedle sebe existovala dvě pravomocná rozhodnutí, kdy jedno (v řízení o invalidní důchod) vychází z toho, že žalobce trpí chorobou z povolání, a druhé (v řízení o náhradu škody), vychází z toho, že žalobce chorobou z povolání netrpí, a to za situace, kdy právní úprava posuzování nemoci z povolání je (v rozhodné době byla) shodná pro obě řízení“, s právním posouzením věci nesouvisí, neboť – jak výše uvedeno – při řešení otázky příčinné souvislosti nejde o otázku právní, nýbrž skutkovou. Navíc z hlediska vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti není podstatné, zda zaměstnanec je či není poživatelem dávky důchodového zabezpečení (pojištění), neboť zohlednění případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu může mít význam jen z hlediska stanovení výše nároku (srov. § 195 odst. 1 zák. práce). Protože ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance je snížena (omezena) nebo zanikla, je třeba vždy posoudit, zda příčinou tohoto následku - ztráty (snížení) pracovní schopnosti zaměstnance - je právě nemoc z povolání, řečeno jinak - zda by bez nemoci z povolání škoda na výdělku nevznikla tak, jak vznikla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006, pod pořadovým číslem 76).

Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení a ; skutečnost, že řízení je případně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá – jak výše uvedeno – přípustnost dovolání podle ustanovení

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2008

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu