Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 182/2021-34

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 72 831,06 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 925 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky 35 925 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky

36 906,06 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 254,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 216,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 509,72 Kč od 21. 1. 2020 do 9. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 584,72 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 35 925 Kč od 9. 8. 2021 do zaplacení, úroku

ve výši 29 % z částky 43 509,72 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Pohledávku žalobkyně ve výši 35 925 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně

z částky 35 925 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve splátkách po 1 544 Kč měsíčně celkem, splátky splatné vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu. Pokud splátky po splatnosti dosáhnou celkové výše 3 089 Kč a více, stává se pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši,

a to bez dalšího.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 925 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky 35 925 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky 36 906,06 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 254,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 216,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 509,72 Kč od 21. 1. 2020 do 9. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 584,72 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 35 925 Kč od 9. 8. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % z částky 43 509,72 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Pohledávku žalobkyně ve výši 35 925 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z částky 35 925 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve splátkách po 1 544 Kč měsíčně celkem, splátky splatné vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu. Pokud splátky po splatnosti dosáhnou celkové výše 3 089 Kč a více, stává se pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši, a to bez dalšího.</b>

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala,

aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy

o zápůjčce číslo kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“),

dne 4. 6. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se poskytnutou zápůjčku zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 42 583 Kč, představující kapitalizovaný úrok

za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8 943 Kč, odměnu za zpracování, doručení

a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 900 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 14 740 Kč, a to v 60 týdenních splátkách

po 1 544 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 29. 7. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila,

na zápůjčku naposledy zaplatila splátku dne 11. 6. 2018, celkem uhradila částku 14 075 Kč. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 20. 1. 2020 svou pohledávku za žalovanou

na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byla žalovaná písemně informována. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalované požaduje žalobkyně přiznat částku v celkové výši 72 831,06 Kč sestávající z dlužné jistiny 43 509,72 Kč

a poplatku ve výši 29 321,34 Kč, dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 6 216,04 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 43 509,72 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 30 7. 2019, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 20. 1. 2020,

kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 254,55 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 43 509,72 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 23. 10. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 20. 1. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 43 509,72 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 43 509,72 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn.

Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovanou o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru

též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.

3. Dále se soud zabýval otázkou použití hmotného práva na daný případ. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném

pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008

ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I),

podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. poskytovatel úvěru sídlo na území České republiky.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl

bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , (dále jen „“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě

s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela se žalovaným dne 4. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce

číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč

a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši

42 583 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 8 943 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 900 Kč a poplatku za vedení účtu

a komfortní splácení ve výši 14 740 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 1 544 Kč (resp. poslední splátka ve výši 1487 Kč), splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že peněžní prostředky převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to výši 29 % ročně. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, právní předchůdkyni uhradila částku

ve výši 14 075 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo na uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni

a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným

dne 14. 2. 2020. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 1. 2021 odeslaným následujícího dne s tím, nechť žalovaná dlužné částky uhradí do 12. 2. 2021. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.

7. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Ze zákaznické karty žalované vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 4. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaná zažádala o zápůjčku

ve výši 50 000 Kč. K osobním poměrům žalované bylo v této kartě zaznamenáno,

že žalovaná bydlí v nájmu, je vdaná, má základní vzdělání a je zaměstnána jako operátor výroby ve společnosti právnická osoba na plný pracovní úvazek s čistou mzdou

ve výši 25 910 Kč měsíčně. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 10 000 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalované měly být ověřeny z pracovní smlouvy

a výplatních pásek, žalobkyně však ani přes výzvu nepředložilay či neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě skutečně ověřila,

jak uvádí, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Podle , , (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Na právní posouzení věci je dále nutné použít ustanovení , zákona

o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. Podle § 86 odst. 1 ZsÚ, poskytovatel

před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající

ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele

na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

13. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,

oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník,

který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení

se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Ustanovení a ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

17. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. judikoval,

že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy

(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet

jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného)

k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek;

to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

18. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout

do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

19. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele

by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

20. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.

21. Předmětná smlouva o zápůjčce je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky,

které jí ani žalobkyni žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná tak měl povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši 35 925 Kč (vyplacená jistina ve výši 50 000 Kč mínus částka 14 075 Kč zaplacená žalovanou), která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy

(§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení od 10. 8. 2021

do zaplacení. Žalovaná se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohla dozvědět až z žaloby, která jí byla soudem doručena dne 9. 8. 2021. Ode dne následujícího

je tak žalovaná v prodlení se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinna platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky. Výše úroku z prodlení je dána účinným ke dni prodlení žalované.

22. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 36 906,06 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 254,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 216,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 43 509,72 Kč od 21. 1. 2020 do 9. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 584,72 Kč od 10. 8. 2021

do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 35 925 Kč

od 9. 8. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % z částky 43 509,72 Kč od 21. 1. 2021

do zaplacení, soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalované, která byla v řízení úspěšná

v rozsahu 50,6 %, nicméně té v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

24. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že v případě absolutní neplatnosti smlouvy je třeba zohlednit majetkové schopnosti žalované. Protože ovšem žalovaná byla ve věci nečinná, má soud

za to, že je nezbytné zohlednit výši dlužné částky, a také výši splátek, které se zavázala žalovaná žalobkyni z titulu smlouvy hradit, a které, aspoň po určité časové období,

bylo v možnostech žalované pravděpodobně splácet. Soud má za to, že nelze aplikovat v posuzované věci zákonnou lhůtu pro zaplacení - tři dny od právní moci rozsudku.

Navíc i v zájmu žalobkyně je, aby žalovaná plnila svou pohledávku vůči žalobkyni dobrovolně, bez dalšího vykonávacího řízení. Proto soud výrokem IV. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit pohledávku žalobkyně s příslušenstvím ve splátkách po 1 544 Kč měsíčně, přičemž jsou splátky splatné vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu. Soud též ve svém rozhodnutí zakotvil, že pokud splátky po splatnosti dosáhnou celkové výše 3 089 Kč a více, stává se pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši,

a to bez dalšího.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.