Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1699/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 1. 2005, č.j. -232, v odstavci I. uložil žalovanému povinnost poskytnout žalobci náhradu za živý a mrtvý inventář zaplacením částky 47.278,50 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 21. 10. 2004 do zaplacení. Současně v odstavci II. zamítl žalobu v části, aby žalovaný žalobci poskytl náhradu za živý a mrtvý inventář zaplacením částky 94.557,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2001. Zároveň v odstavci III. zamítl žalobu v části o zaplacení úroku z prodlení z částky 47.278,50 Kč ve výši 10 % od 1. 1. 2001 do 20. 10. 2004 a ve výši 7 % od 21. 10. 2004.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 12. 2005, č.j. -301, potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně. Současně zrušil výrok V. rozsudku soudu prvního stupně a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž vlastníkem předmětných pozemků byl V. Č. (dědeček žalobce a otec Z. V.), který zemřel. Vzal za prokázané, že žalobce nabyl z titulu dědictví po V. Č. a A. Č. spoluvlastnický podíl k nemovitostem zapsaným na LV č. 233 pro k.ú. Š., a to pozemků č. 1508, 1509/1 a 1825/23, dříve v užívání žalovaného, tedy souhrnně mu náleží spoluvlastnický podíl 1/6, přičemž další spoluvlastnicí je Z. V. Též zjistil, že žalobce byl zapsán do rejstříku členů a oprávněných osob transformačního projektu Z. d. Č. dne 30. 11. 1992 v souvislosti s restituovanými pozemky v rozsahu 1,1869 ha. Dále vzal za prokázané, že dopisem ze dne 26. 12. 1992 žalobce oznámil svůj záměr uplatnit náhradu za živý a mrtvý inventář v souvislosti s pozemky, které žalobce nabyl dědictvím současně s nárokem na náhradu za trvalé porosty, které byly vykáceny na pozemcích č. 935 a 936. Dále zjistil, že transformační projekt žalovaného byl schválen dne 14. 11. 1992. Též vzal za prokázané, že částka odpovídající náhradě za živý a mrtvý inventář činí 280.671,- Kč, a že transformační projekt byl schválen dne 14. 11. 1992. Věc posoudil ve smyslu , 2, 3 a 4 a , 2, 3 a 5 , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákona o půdě). Vyslovil, že žalobce se domáhal proti žalovanému přiznání náhrady za živý a mrtvý inventář v celkové částce 141.690,50 Kč, avšak soud prvního stupně žalobci správně přiznal pouze částku 47.278,50 Kč. Dovodil, že žalobce je jedním z dědiců po zemřelé oprávněné osobě – V. Č. ve smyslu zákona o půdě a uplatnil svůj nárok ve lhůtě podle zákona o půdě. Zaujal názor, že osoba oprávněná k přijetí náhrady podle restitučního zákona (zákona o půdě) nemusí být osobou oprávněnou podle transformačního zákona (), pokud se náhrada neposkytuje formou podílu na majetku osoby povinné. Podle odvolacího soudu restituční nárok oprávněné osoby, která se nestala účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a neprovozuje zemědělskou výrobu, může být uspokojen (nedošlo-li mezi účastníky k jiné dohodě) po uplynutí sedmi let od schválení transformačního projektu ( ). V dané souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. a zejména sp.zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 9/2002 pod č. 170. V dané věci považoval za rozhodující, že odpadla překážka v podobě sedmileté lhůty, před jejímž uplynutím uspokojení nároku žalobce na přiznání náhrady nepřicházelo v úvahu a žalobci lze nárok přiznat jako peněžitý ekvivalent náhrady. Odvolací soud pro daný stav považoval též za rozhodné, že žalobce se stal spoluvlastníkem restituovaných nemovitostí, a že částka přiznaná žalobci rozsudkem nepřesáhla výši, která by žalobci z tohoto titulu náležela.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 6. 4. 2006 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil nesprávné právní posouzení věci podle a odst. 3 , neboť odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení , dále pochybil při výkladu hmotně právních norem a rovněž jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Vytýkal odvolacímu soudu, že nedůvodně spojil uplatněný nárok na náhradu za vnesený živý a mrtvý inventář podle zákona o půdě s nárokem na vydání restituční části majetkového podílu z transformace podle Podle dovolatele výše uvedené zákony užívají shodný termín oprávněná osoba, avšak jejich obsah a význam není totožný a proto jej nelze zaměňovat. Namítal, že jeho nárok na náhradu podle zvláštního předpisu neexistoval ke dni schválení transformačního projektu  s tím, že odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , je nepřiléhavý. Zdůvodňoval, že výše uvedené rozhodnutí dovolacího soudu dopadá na oprávněné osoby podle , tj. členy družstva, jejichž členství v družstvu trvalo ke dni 30. 11. 1990. Dále poukazoval na skutečnost, že v zákona o půdě je zakotvena zásada, že náhrada inventáře se poskytuje v rozsahu přiměřeném převzaté části nemovitostí k zajištění zemědělské nebo lesní výroby. Tvrdil, že hmotně právní podmínka zajišťování zemědělské výroby tak nabývá zásadního významu a je neopominutelná a nelze ji splnit uplynutím zákonné lhůty stanovené jinou právní normou. Dále nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že zajištění provozu zemědělské výroby nelze splnit nájemním vztahem s povinnou osobou. Dovolací důvod podle spatřoval ve výši přiznaného úroku a dále v posouzení úvahy odvolacího soudu o jeho možné a neuplatněné výši. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl potvrzení výroku I. rozsudku odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ) a směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu (výrok I.), kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Nešlo tu o potvrzení rozsudku soudu I. stupně, jímž by tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který by dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil (srov. ). Bylo proto nutné posoudit přípustnost dovolání z hlediska ustanovení

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu pro právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.

V daném případě dovolatel netvrdí, že by odvolací soud řešil otázku, která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Zbývá proto posoudit, zda odvolací soud  řešil  vytčenou  právní  otázku v rozporu s hmotným právem, tedy zda ve smyslu

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Odvolací soud ve svém odůvodnění správně uvedl důvod, pro který je třeba žalobě vyhovět, a to na základě zjištění, že v dané věci odpadla překážka v podobě sedmileté lhůty od schválení transformačního projektu, před jejímž uplynutím uspokojení nároku žalobce na přiznání náhrady nepřicházelo v úvahu ve smyslu Odvolací soud rovněž správně vyložil, že žalobci, jenž se stal spoluvlastníkem restituovaných nemovitostí, lze proto přiznat nárok na zaplacení peněžitého ekvivalentu v plné výši, která nepřesáhla výši nároku, která by žalobci  z tohoto titulu náležela.

Obdobná problematika byla již řešena ve shora citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR, na něž správně odkazoval a z nichž při svém rozhodování správně vycházel.

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil předmětnou právní otázku v souladu s hmotným právem, dovolání tedy z hlediska není přípustné.

Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobce k podanému dovolání nebylo možno zohlednit jako úkony právní služby ve smyslu ustanovení až 3 vyhl. č.

Proti tomuto usnesení není přípustný  opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2008

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu