Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 591/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 18. ledna 2006, č. j. -101, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 171.549,- Kč, žalobu o zaplacení 9,2% úroků z prodlení z částky 171.549,- Kč od 14. června 2003 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně i žalovaného Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, v zamítavém výroku ve věci samé jej změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 9,2 % p. a. z částky 171.549,- Kč od 14. června 2003 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy o běžném účtu (dále jen „smlouva“) podle ustanovení obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), neboť ta musí mít písemnou formu, a na smlouvě chybí podpis žalovaného. Podle ustanovení (dále též jen „obč. zák.“), nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon, je neplatný. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný převzal od žalobkyně 24. května 1999 platební kartu V.C. (dále jen „platební karta“) a „PIN code“ mu byl zaslán na jeho adresu podle dohody z 10. května 1999. Žalovaný požádal o zasílání výpisů z účtu jedenkrát za měsíc. Výpisy z účtů a historií zúčtovaných transakcí bylo prokázáno, že žalobkyně vedla pro žalovaného „bez právního důvodu“ běžný účet v cizí měně, z něhož bylo čerpáno prostřednictvím platební karty do výše žalované částky, přičemž k prvnímu neoprávněnému výběru došlo 13. prosince 1999.

Žalovaný netvrdil ani neprokazoval - pokračoval odvolací soud - že by „PIN code“ obdržel v poškozené obálce a že porušenost zásilky reklamoval, ani že mu byla platební karta odcizena nebo s ní bylo manipulováno neoprávněnou osobou, a v té souvislosti, že učinil příslušná opatření k zamezení vzniku škody. Výši dluhu žalovaný nereklamoval ani na základě upomínek a měsíčních výpisů z účtu. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem, že nárok žalobkyně je důvodný z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

Námitku promlčení vznesenou žalovaným nepovažoval za důvodnou s tím, že určující pro řešení, zda promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění z neplatného právního úkonu, se řídí právní úpravou obchodního zákoníku nebo , je povaha právního vztahu účastníků vzniklého takovým plněním. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. (jde o rozsudek uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 26/2004 - dále jen „R 26/2004“) uvedl, že k závěru, že vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z neplatného právního úkonu je obchodním závazkovým vztahem, postačí úsudek, že obchodní závazkový vztah by jinak založil onen neplatný právní úkon. V daném případě byla neplatným právním úkonem, ze kterého bylo poskytnuto plnění, jež je bezdůvodným obohacením, smlouva o běžném účtu, a ta je absolutním obchodem podle ustanovení obch. zák. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se tak promlčuje ve čtyřleté promlčecí době podle ustanovení obch. zák. a ta běží podle ustanovení obch. zák. od „19.“ prosince 1999, kdy byl učiněn první nepovolený výběr z účtu prostřednictvím platební karty. Žaloba byla podána 17. července 2003, tj. ve čtyřleté promlčecí době.

Měnící výrok co do úroků z prodlení odvolací soud odůvodnil závěrem, podle něhož má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a dlužník nesplnil svou povinnost včas, má věřitel právo požadovat úroky z prodlení podle ustanovení obč. zák. ve výši stanovené

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení a c) (dále jen „“), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně bylo částečně změněno a částečně potvrzeno, a co do důvodu na ustanovení , jehož prostřednictvím namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Konkrétně odvolacímu soudu vytýká, že skutkový stav věci tak, jak o něm bylo rozhodnuto v R 26/2004, v dané věci nenastal, neboť obchodní závazkový vztah vůbec nevznikl a uvedené rozhodnutí na danou situaci nedopadá. Bezdůvodné obohacení, které mezi účastníky založilo závazkový vztah, vzniklo plněním z neplatného právního úkonu, jenž byl odvolacím soudem označen za vztah obchodní jen na základě toho, že tímto neplatným právním úkonem je smlouva o běžném účtu podle ustanovení obch. zák., která je absolutním obchodem. Zdůrazňuje, že vznikl-li mezi účastníky závazkový vztah podle úpravy obsažené v , a nelze-li jeho povahu odvodit od jiného, předešlého obchodního závazkového vztahu mezi jeho subjekty, když žádný takový neexistoval, měla by se i otázka promlčení práv z tohoto vztahu řídit ustanovením obč. zák. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Otázkou, podle jakého předpisu má být posouzen vztah z bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění z neplatné smlouvy, se Nejvyšší soud již zabýval v rozsudku ze dne 27. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 16/2005. V něm formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z neplatné smlouvy o úvěru (§ 497 a násl. obch. zák.), je obchodním závazkovým vztahem a právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení se promlčuje ve čtyřleté promlčecí době podle ustanovení § 397 obch. zák. Přitom zdůraznil, že k přijetí tohoto závěru postačí předchozí úsudek, že obchodní závazkový vztah by jinak založil onen neplatný právní úkon.

Právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož vztah z bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění z neplatné smlouvy o běžném účtu (§ 708 a násl. obch. zák.), je obchodním závazkovým vztahem a právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení se promlčuje ve čtyřleté promlčecí době, je s uvedeným judikatorním závěrem v souladu.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tak není přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud je proto podle ustanovení a odmítl.

Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacímu soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení Učinil tak proto, že prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu, kterým je dovolací soud vázán ( ), dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu ohledně nedůvodnosti námitky promlčení uplatněné pohledávky, aniž by současně cokoli namítal ve vztahu k uložené povinnosti uhradit úroky z prodlení v sazbě a za období, jak byly určeny měnícím výrokem rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2008

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu